středa 26. srpna 2009

Herní začátky: Gauntlet II

Jak jsou mé vzpomínky na první dosové zážitky napůl zahalené rouškou mlhy, tak vzpomínky na ty opravdové herní začátky byste ze mě asi museli několik hodin páčit hodně velkým páčidlem. Ale to nebude třeba. Pokusím se vám to usnadnit tím, že se zkusím hódně zamyslet a třeba ze mě něco vypadne.

Nevím jestli je to vůbec první (elektronická) hra, kterou jsem kdy hrál, jedna z prvních je to však určitě a taky najisto vím, že se mi dostala do ruk dávno předtím, než jsem měl PCčko. Gauntlet II, to bylo napsaný na jedný velký krabici s velkou televizí, několika páčkama, asi osmi tlačítkama a skupinkou lidí okolo. Na obrazovce se odehrával středověký... ne, fantasy mayhem. Před každou výpravou se muselo do krabice vhodit dostatečný počet mincí, jinak Gauntlet II odmítal své spuštění.

A když to přišlo, bylo se na co dívat! Vydržel jsem dost velkou chvíli, aby se uvolnil spot, který jsem ihned zabral. Rodiče fuč, spousta času, hrst mincí jistila, že nepadnu jen tak. Tři zkušenější spoluhráči po boku, někdo uhodil do knoflíku a už nabíhala první mise. Na obrazovce se objevují čtyři postavičky - včetně mého barbara (bojovníka?) -, seznamuju se s ovládáním a zjišťuju, že mi to půjde. První kobka plná monster už čeká, až ji zmasakrujeme. Otevírají se dveře a každý pálí, co může. Kouzelníci hází magické firebally, já jako bojovník házím, samozřejmě, na nepřátele meče. Druhá, třetí ještě jde bez ztrát. Teprve až jedna z dalších kobek znamená smrt jednoho ze spolubojovníků. Bohužel zjišťuje, že už nemá po ruce žádnou minci, kterou by zachránil život postavičky... i když teď si spíš myslím, že žádné oživování v průběhu hry nebylo možné. Krabice mince pojídala jen v době, kdy na ní byl napsaný Game Over, šlechetná to krabice, k nám, ne k postavičkám. Pamatuju si, že můj bojovník byl zabit mezi posledními kdesi v místě plném hladových potvor, a to jsem to hrál poprvé. Hra mě začala ohromně bavit a co myslíte, strávil jsem u ní spoustu desítek minut.

Až mě zbyla poslední mince, kterou jsem po doporučení autorit vrazil do tamtoho simulátoru auta, který stál opodál. Zvenčí jste viděli jen kabinu, uvnitř už byl nachystaný volant, pedál a možná i nějaká ta páka, ale tu automatika radostně bypásovala. Vražení autem do kaktusu vedle silnice znamenalo smrt řidiče, naštěstí byl řidič vybaven větším počtem životů.

Ještě můžu jen tak pro zajímavost dodat, že před pár lety jsem v průběhu prázdnin hrál na automatech zcela nový Gauntlet, který měl už dost slušnou grafiku, jak jinak než 3D, podobné ovládání a samozřejmě i možnost hrát ve více hráčích. No, po asi dvou, třech hrách jsem byl hrou zklamán. Hratelnost nebyla moc dobrá, nebavil jsem se u ní tak, jak jsem si přál a naštvalo mě i to, že ve stejné herně byl Time Crisis 3, i House of the Dead 2 (ano, ten s brokovnicema - řekl bych nejlepší díl HotD), u kterého jsem mohl trávit ten čas, který jsem věnoval novému Gauntletu.



zeal

0 komentářů:

Okomentovat