Mini povídka: Incubation - část devadesátá osmá, část závěrečná

Tetra-hexa-hepta-octa Destructus se rozjel nekropolem. Poslední chvíle před smrtí, tik tak, tik tak, za chvíli dojde k tomu, čemu na slavnostní přísaze nevěřil nikdo z nováčků. Bez poslední čokoládové tyčinky, bez ní nikdo nechtěl umřít, nebo jak to bylo v té reklamě. Dunění v zemi nabíralo na síle. Poslední atomová raketa v desátníkově zbrani nedávala moc šancí na přežití. Už byl moc blízko, Thhod už byl před prahem.

Bolest v žaludku vystřídal pocit šílenství.
Už je po nich? Vzala si je smrt? Odmítla je snad?

V oblacích nad nimi se rozsvítila světla. Tváře mrtvých spolubojovníků je začaly vítat do království smrti. Už, už tu byl. Thhod v celé své kráse. Nikdo ho ještě neviděl z takové blízky. Věřili byste tomu, že vetřelci, proti kterým vedeme válku, mají takový smysl pro krásu? Čas vypršel. Čas? Kdo ho potřebuje? Teď. Když už je všemu konec.

zeal