Deskovky podle počítačových her

Jsem fanoušek deskových her, a dá se říct, že můj herní vkus utvářely nemalou měrou. Možná i proto jsem přišel poměrně rychle na chuť turn-based strategiím a turn-based soubojům ve videohrách, ať už to bylo ve Wizardry nebo v Heroes of Might & Magic. Nejdříve to byly deskovky pro menší, jako Ramses II. a podobně, pak pro dospívající jako Tikal, Mississippi Queen, Descent, Age of Mythology a pod., až jsem byl připravený na trochu odvážnější tituly jako je Doom, Warhammer: Horus Herecy a také nápadité deskovky ve světě Lovercrafta a jeho Cthulhu stvoření. Mimojiné jsem se dostal i k těm, které mají něco společného s počítačovými hrami.

//chybějící odstavec s nastolením nějakého problému, který bude směřovat k pointě

Civilization: The Board Game je překvapivě velmi podobná své herní předloze a je docela možné, že si při jejím hraní vzpomenete i na detaily z digitální předlohy. Starcraft je též podobná své předloze, avšak v trochu jiném významu - vizuální podoba na kartičkách, základnách a postavičkách tady je opravdu velmi věrná, co se ale hratelnosti týče, jde o jinou hru. Víceméně. Útočení se provádí z jednoho políčka na také jedno políčko, oproti velkému bojovému poli počítačové verze, kde armády můžou vesele uhýbat, srocovat se a páchat různá kamikaze z pozic, která si určí hráč. Tady je to jinačí, ale ne vůbec špatné, jelikož byste asi těžko mohli emulovat Dunovskou real-time strategii na stole, pokud nechcete, aby se hra rozprostírala na opravdu velikém, převelikém stole, kam se neodváží nikdo, až na Games Workshop se svými Warhammery. Ad Warhammer: Horus Herecy, ten je taktéž deskovkou klasického rázu. Útočí se v něm na základnu na omezené políčkové mapě, jeden hráč brání, druhý útočí (ve stylu Axis & Allies).

U Age of Mythology mi přišly souboje ze všech deskovek nejzábavnější. Pokud si vzpomínám dobře, tak probíhají tím stylem, že hráč hází asi sedm kostek, načež doufá, že mu tam padne nějaké šestka. Jen ta má nějaký destrukční účinek na nepřátelova vojska a možná proto, že to je takto jednoduché, až možná srandovně odbyté, funguje to naprosto senzačně, až jsem se párkrát přistihl, že mi to přijde jako geniální způsob, kdy nemusíte přepočítávat různá číslíčka z karet, doplňujících karet, statistik a dalších doplňujících pravidel a jen koukáte, jestli na stůl nespadne nějaká šestka. A že mi to přijde jako větší zábava, než jen pouhé kliknutí na nepřátelskou pěchotu na monitoru. Ono mezi hodit kostku na stůl a kliknout myšítkem ten rozdíl v zábavnosti je určitě patrný.

//chybějící odstavec s dalšími výhodami deskových her

Jaká je budoucnost deskových her podle počítačových her? Je virtuální? Budeme s Occulus Rift 2.0 házet virtuální kostkou a budeme si tak moci zahrát u jednoho stolu klasickou poctivou deskovku s hráči z Jižní Afriky, Číny či Slovenska? Zatím to na to nevypadá. Deskovky podle počítačových her mají nakročeno k tomu, aby zůstaly na stole ještě hodně dlouho. Zábavu z obrazovek počítačů je možné přenést na stůl bez větších kompromisů. Zatím sice jen v turn-based podobě, a že např. u hry Doom je to docela na škodu, ale prostě u stolu to nikdy jinak nepůjde, nechcete-li riskovat, že se u stolu porvete s kamarádem jen proto, že vám během té chvilky, co jste si odskočili na WC, postřílel všechny jednotky.

//chybějící odpověď na chybějící otázku z názvu článku a chybějící zamyšlení

zeal

Deskovka Civilization The Boardgame

Civilization The Boardgame je nejnovější deskovou hrou od Kevina Wilsona, tvůrce skvělých her jako Arkham Horror, Descent, Doom a A Game of Thrones. Mimochodem, všechny zmíněné Kevinovy deskovky, až na poslední zmíněnou, vlastním a všechny jsou to skvělé kousky - vlastně kusy, třeba Descent má vskutku masivní krabici, a ani Doom není zrovna malá krabička (kolik fanoušků démona Pinkyho by uneslo opak?).

O deskovce jsem v životě nepsal. Ani nevím, jestli to na tenhle blog, kterej je zaměřenej na videohry, vůbec patří. No, ale každopádně v tomto případě by byla chyba se o ní, trochu či více, nezmínit. Je to přece adaptace počítačové hry! A příště třeba o Doomu, nebo o Starcraftu. Jak se správně začíná popisovat deskovka? Začnu třeba tím, co je na hrací ploše. Stůl je rozdělen na tři sekce: 1. osobní, kde si shromažďujete všechny potřebné kartičky s vědou, vytěžené suroviny a hlavní kartičku s popisem vaší civilizace, která má navíc funkční kolečkový counter (na kterém dochází poměrně často k otáčení dvou koleček, podle toho, kolik bodů si přičítáte na začátku každého kola a kolik pak utratíte za vědu a podobně); 2. obchodní, kde jsou budovy a vojsko, a krom toho i tzv. "culture counter" a 3. mapa, kde se to celé odehrává složená z osmi čtvercových desek - hra pro dva hráče -, kde je každá ještě složená z šestnácti políček.

S původní počítačovou verzí toho má hra poměrně hodně společného, řada věcí je tu ale zjednodušená - což dá rozum, jelikož v počítačové verzi za vás spoustu věcí dělá procesor. Vůbec to ale nevadí, hra je totiž komplexní až až (stále ale ve vkusné míře). Svět je rozdělen na osm desek, z nichž na začátku jsou odkryté pouze dvě, startovní. Tam mají hráči svá hlavní města, která postupem času obklopují stavbami. Každá budova má ten efekt, že přidává nějaký ten bod do vašeho "poolu", jichž jsou dva druhy: výroba a věda. Objevování světa probíhá tak, že se s armádou dostanete na okraj známého světa, resp. vaší destičky, a odtam se podíváte "za kopec" a odhalíte kompletně novou destičkovou zem (ta se ještě speciálně natočí podle šipky). Figurky! Ty jsou dvojího druhu: settler a panáček. Settler může zakládat města - maximálně dvě, respektive tři, po zahrání speciální karty -, a těžit každé kolo surovinu, kterou má zrovna pod vozem. Panáček zosobňuje prakticky vše od papírově nejslabší milice až po letoun kamikaze - záleží na tom, jaké jednotky máte koupené na bojových kartičkách.

V prvních tazích se hra může jevit jako komplikovaná, hlavně kvůli velkému množství akcí, počtu možností a počítání všech možných (i nemožných) bodů. Jak ale se hrou strávíte více času, vejde vám takzvaně do žil a co bylo dřív komplikované se začíná jevit jako "stratégovo krásné odpoledne". Hru můžete dokončit jako kulturní vítěz (tak, že každé kolo dáváte peníze na kulturu a za odměnu taháte speciální karty), ale také jako barbar (zničíte soupeře hrubou silou) a nakonec to jde vyhrát i tak, že se svým národem odletíte do vesmíru, kde vás ani atomovka nenajde - srabské vítězství.

Na závěr článku můžu napsat jediné: Výborná deskovka, kterou lze pouze doporučit.

zeal