Z trezoru: Realismus v žánrech: Adventura

Psáno pro Casual Core dne (...) v roce 2009.

Hry vždy byly převážně o tom nereálném, či nerealistickém, přesto se čas od času sem tam objevoval náznak, že by videohry snad mohly jednou když ne přímo nabízet, tak alespoň (vzdáleně) připomínat zážitek podobající se reálnému životu. Měli jsme tu vlnu realistických her v devadesátých letech, které sice nepřinesly dostatečný tok financí do firemních kasiček, avšak aspoň ukázaly, že videohry mají na víc, že mají nějakou budoucnost, že mají ještě kam jít.

Hry se s postupem času zlepšují, což je nejvíce vidět po technologické stránce, avšak není to zdaleka už tak viditelné po stránce vyprávění - tady až na některé výjimky pokrok prakticky neexistuje. A to je vážně škoda, neboť kdyby se žánr adventury vyvíjel dostatečným tempem, bok po boku s technologickými novinkami, možná už dnes bychom tu v takovém případě měli adventurní hry, které by opravdu mohly konkurovat filmovému médiu (zealova poznámka z budoucnosti: Heavy Rain je přesně takovou hrou, mňam).

Oč jde ve filmovém médiu hlavně a především? Příběh hraje primární roli. Bez něj, resp. bez dobrého příběhu, film nedokáže obstát, podřizuje se mu všechno ostatní, i ti nejlépe placení herci, čest (?) výjimkám.

---- restaurace druhé poloviny článku ----

Prozkoumej, vezmi, okomentuj, očichej, zahoď, promluv si, zkombinuj a ještě pár dalších voleb. V těchto chvílích, kdy na jednu z omezeného množství voleb klikne, hráč přebírá roli vypravěče, aby mu ji po chvíli zase odebrala hra. Herní vyprávění je o rovnováze: jednou vypráví počítač, podruhé hráč, pak zase počítač a na to zase hráč. Nic takového filmové médium nemá, a když už ano, jedná se o experimenty typu: vyber si možnost, jak se bude film ubírat dál (např. Final Destination 3). Film nečeká na hlavního hrdinu, než se konečně rozhejbá. V tu chvíli dojde na střih. V realistických adventurách se buďto na hráče časově zatlačí (Heavy Rain), aby se rychle rozhodnul anebo nedostane možnosti, které v tu chvíli nemají smysl (Dark Seed).

Film nemusí mít jediného protagonistu. Hry dávají přednost jediné postavě. Ve filmu pokud hlavní hrdina umře, tak na úplném konci příběhu. V adventuře od Sierry se dá umřít dříve, a příběh tím končí, aniž by se hráč dočkal uspokojivého výsledku. V Heavy Rain se po umření důležité postavy hráč ujímá jiné, důležité, postavy - výjimka potvrzující pravidlo.

Filmový hrdina využívá znalostí světa k postupu (ví přesně, jaké čtvrti ovládají drogové gangy, např., a tím pádem se jim vyhne). Herní hrdina často trpí amnézií. Filmový hrdina se chová inteligentně (podle jeho IQ), zato ten herní si bere do kapsy i věci, o kterých nemůže vědět, že je později použije. Z "nějakého důvodu" si vezme jen ty věci, které jsou později opravdu potřeba, aniž by to tedy v té době dávalo smysl.

--- a zakončení ---

Na adventurní žánr nechci být přísný. Prodělal si několik krizí a ještě nedávno měl docela na mále. Chci, aby vzkvétal. Chci od něj, aby se úplně odprostil od věcí, které jej stahují dolů: především nesmyslné kombinace předmětů (žehlička+pes) a braní všeho možného do kapes, aniž by to hrdina v ten moment potřeboval. Je toho samozřejmě mnohem více. Až proběhne eliminace těchto dvou problémů, můžou se přidávat další a další nápady na zlepšení a jednou... jednou se možná opět dočkáme zlatého věku adventur.

zeal

Měsíc před Vánocemi

Vánoce 

Za měsíc tu jsou Vánoce a já stále nevím, jakou hru si pořídit teď a na kterou budu čekat. Přemýšlím o Vitě, ve smyslu, že by mi vystřídala moje za ta léta prsty domačkané (nikoli rozmačkané) PSPčko. Playstation Plus je určitě důvod, proč by se koupě Vity vyplatila - občas se tam objeví hry na tento hendheld a já bych tak měl za pár korun co dalšího hrát vedle základního must have výběru pro PS Vita alias "Vita čtyřka": Uncharted, Tearaway, LittleBigPlanet a Gravity Rush.

Polda

Upřímně se těším na Poldu 6, a to i přesto, že pětka je obludný odpad, jehož veškeré kopie měly být zakopány hluboko pod zemí v Písečném přesypu u Víkova a zality velkou dávkou železobetonu, aby se v budoucnu nemohlo stát, že je někdo vykope a následně prohlásí za "poklad!" a bude je prodávat za 10 tisíc/kus, po vzoru amerických chytráků, kteří vykopali E.T.ho a další hry od Atari (těch her tam bylo víc, nejen E.T.) a teď na tom, na hlouposti lidí, rýžují velké peníze. Důvodem, proč se těším, je Polda 4, jedna z nejlepších adventur, kterou jsem kdy hrál. Snad se tedy podaří vyrobit podobný zážitek, jakým byla čtyřka a podle prvních obrázků by se to mohlo podařit. Vypadá to slibně!

zdroj: http://games.tiscali.cz/oznameni/kultovni-serie-polda-se-necekane-vraci-sestka-vyjde-na-zacatku-prosince-245219

IGDA a její černá listina

Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nikde v českých médiích jsem se o tom nedočetl. Herní asociace IGDA dnes ráno vydala na svých stránkách seznam nepohodlných lidí, jakousi černou listinu o deseti tisících jménech, které IGDA doporučila blocknout na Twitteru. Jednalo se o lidi, kteří někdy použili tag #gamergate, a těžko říct, jestli algoritmus rozpoznal na sto procent, jestli šlo o pozitivní nebo negativní tweet. Všichni "hříšníci", kdo použili tento hashtag (nebo dokonce pouze followovali "nesprávný" Twitter účet!), byli vhozeni do jednoho pytle s nálepkou "harrasment group", a tím pádem byli, dá se říci, označeni v rámci herního průmyslu za někoho na úrovni kriminálníka - a to zvlášť pro herní vývojáře nedobrovolně začleněné do takovéhoto seznamu znamená jistou nevýhodu. Je s podivem, proč by někdo měl být za svůj postoj vůči korupci, vhozen do stejné (pomyslné) jámy, kam by měli být vhozeni všichni nudící se surfaři, kteří hashtag gamergate zneužili pro obtěžování uživatelů Twitteru. Je vůbec s podivem, jak se může v roce 2014 objevit seznam nepohodlných lidí, kterým nebylo prokázáno, že by udělali něco špatně.

Netrvalo dlouho a IGDA si nejspíš uvědomila, že jejich nápad byl na úrovni čtyřicátých let minulého století, protože seznam (prozatím) ze svých stránek po několika hodinách smazala. A kdo ví, možná pomohlo i to, že na seznamu se objevil šéf portorické IGDA, feministky, novináři z Guardian a TechCrunch, herec Tayye Diggs a v neposlední řadě i oficiální Twitter účet KFC (kam se nejspíš členové IGDA chodí chodili najíst).

Závěrem se dá napsat asi jen: třikrát FUJ IGDĚ za tento velmi nedomyšlený, ostudný, krok. (a zvlášť IGDA Women in Games, jejichž členka vytvořila algoritmus, podle jakého se seznam vytváří).

zdroj: http://www.breitbart.com/Breitbart-London/2014/11/22/Game-developers-association-calls-10-000-tweeters-harassers-including-Kentucky-Fried-Chicken

zeal

Už dlouho jsem nehrál žádnou adventuru

Je to děsivé, alespoň pro mě, když si teď uvědomuju, že už je to velká řádka dní, kdy jsem naposledy zapnul nějakou adventuru. Žádné už se neobjevují? Ale kdeže. Např. je tomu pár dní, co vyšla jedna velice pěkná adventura A Tale of Two Sons, a prý nejde o pokračování české adventury A Tale of a Hero, ač podle názvu by to tak být mohlo.

Snad je to i tím, že adventury v poslední době nejsou moc populární, a já jako většina hráčů se spíše koukám po titulech, o kterých se mluví a píše a to je zřejmě jedna z daní za to, že chcete být součástí herní komunity. Mají to holt blbý - některé - v tom, že se nedají ovládat gamepadem a tím jsou, dá se říci, vyřazeny z hlavního dění v herním průmyslu. Ta dobrá zpráva je, že A Tale of Two Sons gamepad podporuje a je tu tím pádem slušná pravděpodobnost, že se zrovna této hře podaří vrátit žánru adventura její bývalý lesk, když ne slávu.

Není divu, když mě zaměstnávají samé nové akční tituly, ve kterých to akcí doslova vybuchuje, a vůbec jsou tak chytlavé a narvané adrenalinem, až u toho člověk prostě nemůže myslet na jiný žánr. Adventuřit znamená pomaloučku se nechat stáhnout do hry, aniž byste postřehli, že za oknem je už pět ráno. Kdežto akční hry nabízejí "nářezový odpočinek", který můžete vypnout třeba za deset minut a jste spokojeni - v případě, že jste si u toho střílení v čínské čtvrti vedli slušně.

Přiznávám, že mám stále menší trpělivost, co se týče hraní her, a je to zapříčiněno i tím, že mám v "knihovně" několik desítek krabiček s Blu-ray disky čekajícími na ten moment, až je otevřu a poroučím jejich vnitřky do vnitřku PS3. Je prostě stále co hrát, dokonce i zahrát poprvé a ten hráč typu, že si sednu k hernímu přístroji a hraju několik hodin v kuse, už také nejsem. Možná, že kdyby vyšla Enemy Territory 2, tak bych se jím zase stal... A teď, když vyjde Quake Wars 2: Titanfall, tak je tu také jistá pravděpodobnost. No a jaká adventura by mě přiměla k podobnému přečinu vůči užitečnému nakládání s časem? Asi další Kyrandia, řekl bych. Dark Seed 3 rozhodně taky. Na ten bych šel stát půlnoční frontu do Xzone. Takový ty pokračování různých oldskůl adventur by mě taky přiměly udělat si čas. Nějaká opravdu originální, resp. čerstvá adventura se zajímavým námětem by mě určitě přesvědčila, abych u počítače znova pořádně a trpělivě četl, naslouchal a klikal na různé polygony a trojúhelníky, jenom aby moje postavička našla ten stále doutnající doutník v sudu s pískem, kam ho, a nijak pečlivě, strčil zahradník zbavující se důkazů.

zeal

Kéž by adventury byly více jako Mocný vládce Oz

Myšleno samozřejmě jen ty pohádkové, ne takové ty, u nichž vás autoři chtějí co nejvíce potrápit nijak milým obsahem (takzvané anti-pohádkové adventury). Mocný vládce Oz je film, který všem tvůrcům počítačových her ukazuje, jak se to má dělat... jak se má správně dělat pohádkový svět, a vůbec pohádka, která funguje napříč všemi generacemi.

Je obecně známo, že ne mnoho her by obstálo jako film. Také se ví, že filmy na tom nejsou, co se týče převedení na počítačové monitory, o nic lépe. V případě Mocného vládce Oz, který je prequelem k událostem filmu Čaroděj z téže země z roku 1939, jde však o výjimku potvrzující pravidlo, tedy přesněji vzato má všechny předpoklady pro to, aby podle něj nějaká chytrá herní společnost udělala parádní pohádkovou adventurku. Nakonec, film už takovou adventurou je a já se tu odvážím napsat, že by stačilo onen filmový pás jen oskenovat do počítače, přidat grafický interface a bylo by zaděláno na jednu velmi prímovou adventku, jež by svojí pohádkovou atmosférou přitáhla k monitorům všechny fanoušky pohádkových příběhů - a nakonec úplně všechny, i ty smutné případy, jenž tráví čas ve hrách přetvářením virtuálního zlata v pravé peníze.

Svět Oz je po vizuální stránce tak poutavý, až se vám vyloženě chce po plátně koukat, kde a co ještě autoři vymysleli a přidali do scény, aniž by na to kameraman chtěl nějak upozornit. 3D brýle pocit z pohádkového světa ještě umocňují a teď si říkám, že by bylo moc fajn, kdyby se 3D nejlépe již v průběhu tohoto roku rozšířilo i na počítače. Postavy světa Oz jsou takové, jaké byste čekali - na první pohled velmi ploché, avšak po nasazení brýlí s větším počtem 3D už krapátko rozměrnější. Zlo a dobro je na tom podobně. Nejdříve se zdá všechno jasné, ale pak... je to ještě jasnější. Hlavní hrdina působí opravdově, na rozdíl od pohádkových postaviček, a pochází z šedé reality a tím pádem se do něj divák může perfektně vžít. Má i vlastní inventář: Těžkou tašku plnou různého harampádí. Namísto toho, aby do ní vesele sbíral nepotřebné předměty, z ní už jen vytahuje, co se mu zrovna hodí, resp. co dává smysl použít na tom a tom místě. Co také použitelného sbírat v zemi Oz?

Děj je parádně srozumitelný, takže ani malé dítě ho nemá problém "followovat". Totéž dialogy a činy jednotlivých postav. Vše je krystalicky jasné. Nikdo nemá nic za lubem. Nikdo nepokukuje do kamery švidravým pohledem, aby dal divákovi pokyn k rychlému rozhodnutí, jestli ona postava náhodou neplánuje v příští scéně vykonat něco děsivého, či naopak zda se nehodlá obětovat za hlavního hrdinu dramatickým skokem do propasti. Přesto tu je pár dějových zvratů, které mají schopnost pobavit a dát příběhu jiskru k zažehnutí další kapitoly. To je něco, co adventurám vyloženě chybí.

Já jsem s Mocným vládcem Oz naprosto spokojen a věřím, že ostatní hráči adventur, a nejen oni, kteří ještě váhají, by mohli být také. S úspěchem filmu je tu naděje, že by se pohádkovým adventurám mohlo začít blýskat na lepší časy. Ostatně vliv filmového průmyslu na ten herní je nepopiratelný, a tak s trochou toho štěstí tvůrcům adventur snad brzy dojde, že tu po všech stránkách pořádná pohádková adventura nebyla již pěkně dlouho. Tak držme palce, aby jim to došlo, a hlavně, aby s tím něco udělali.

Sissy's Magical Ponycorn Adventure

Sissy's... je adventura od pětileté dívenky Sissy. Vlastně ne. Tohle chtějí, abyste si, resp. abysme si mysleli, ale pravda je odkryta až když hru spustíme, tj. kdy je vyzrazeno, že pětiletá Sissy pouze nakreslila obrázky a namluvila postavičku. To ostatní - čili celou hru - udělal její táta a bublina najednou splaskla...

Ehm.

Každopádně, Sissy's... jsem si zahrál a musím, nebo nemusím?, sem o ní něco napsat. Je to asi nejpodivnější adventura, kterou jsem hrál. Podivnost Kindom'o'Magic je proti Sissy's zcela normální hra a nejhrůznější na tom všem je, že tuhletu vpravdě velice podivnou a vyloženě bizarní adventuru její (jmenuje se Sissy a je jí pět let) táta vypustil tohleto monstrum do světa. Nakonec se to vyplatilo. Doteď si tato hra vydělala tři tisíce dolarů (!!!) a stačilo jen mít po ruce fotku malé holčičky s jejím tátou. A peníze se hrnou. Bra-vo!

Odkaz na hru: http://www.ponycorns.com/game.html

zeal

Mise Quadam

Na Misi Quadam nevzpomínám zrovna rád. Byl to možná dokonalý šok, když jsem ho tehdy spustil u kamaráda z Level CD. Podivný příběh nás, v té době jako základní školou povinné, zase nijak zvlášť neurazil, jako spíš nás nechal v očekávání, co se bude dít dál. Grafika na úrovni her z předchozí dekády nás ovšem málem donutila povraždit se navzájem za to, co jsme si to za těžce vyprošené peníze pořídili. Naštěstí byly na CD ještě další čtyři hry a nějaká dema, takže to nakonec dopadlo víceméně dobře...

Co se nestalo, androidi s inteligencí na bázi tritlinia se dostali na nejvyšší stupeň vývoje. Jejich ego dostalo ránu, když se dozvěděli, že jejich bývalí vládci - lidé celou tu dobu byli hluboko dole na žebříčku vývoje, tudíž muselo dojít na otázku finálního řešení. K vyvraždění lidstva dojde v roce 2360. Ovšem lidská rasa vyhubena není, protože malá skupinka lidí se stihla přepravit na planetoid Matna Plus. Země je potažena anorganickou látkou: kybertonem, který androidi považují za lepší náhražku zdejší vegetace. Lidstvo však po těch letech na planetoidu najednou zjišťují, že kyberton již vynalezla pradávná civilizace planety Ascus, na jejímž druhém měsíci se údajně nachází i zařízení na recyklaci kybertonu. Na měsíc Quadam je tak vystřelen kosmonaut, který se má na jeho povrchu poohlédnout po onom šikovném zařízení. S první výpravou je ztraceno spojení. Na Quadam se tak vydává poslední naděje lidstva: kosmonaut David s poslední raketou.

Příběh jako vystřižený z nějakého zahraničního sci-fi románu. Jediné, co mi vrtalo hlavou, bylo, co s oním zařízením lidstvo docílí, když samotní androidi nejsou z kybertonu. Druhé zkouknutí celého intra mi sdělilo, že jsem nedával tak dobrý pozor, jak jsem si myslel. Sodomorgizátor vymaže nejen kyberton, ale i všechno ostatní, co je s ním na planetě. Tudíž udělá z planety jeden velký prázdný šutr podobný ostatním šutrům ve vesmíru. Odveta za to, co androidi způsobili, je ale nutná. Lidé jsou totiž na androidy řádně pissed off. Pokud David uspěje, androidi můžou začít škrtat sirkou...

Technická stránka (vedle sračkové grafiky) je u tohoto klonu Rexe Nebulara vyloženě ránou pod pás. Předměty jsou neviditelné, změť pixelů na obrazovce takřka nedovoluje poznat, na co se hráč dívá. Některé předměty se nedají sebrat napoprvé a jiné hrdina sebere přes půlku obrazovky. V inventáři se podle obrázků nedá poznat, jaké předměty hrdina sebral.

Z dobové recenze: "Čeká vás například chytání pavouka do lasa, aby z jeho pavučiny vypadl diamant, řezání krápníků CDdiskem, aby se po nich dalo přeskákat přes moře a další bludy!" Wow.

Asi jediné plus na Misi Quadam je jeho žánr. Kdyby vznikalo víc českých sci-fi adventur, určitě bych nebyl proti, jelikož sci-fi adventury mám ještě radši než ty fantazijní. Velká škoda, že snad krom Dreamland: Final Solution (Snozem: Finální řešení) a snad i Next Space, které ale pochází ze Slovenska, nevznikla už žádná další taková. Možná by teď mohl někdo na něčem podobném začít dělat. A jen možná se do takového projektu nakonec vrhnu sám. Plně naanimovaného robota kdesi mám, příběh zahrabaný kdesi v zásuvce taky, software na disku připravené též. Ještě mít vůli tvořit projekt, který bude vznikat minimálně po dobu jednoho roku, a je zaděláno na další českou sci-fi adventuru.

zeal

OMG Rozjel sem Dark Seed 2!!!

OMG. Po dlouhé době se mi podařilo rozjet nejlepší adventuru na světě. Zachránila mě až jakási zvláštně nastavená abandonware pirátská verze. Dark Seed 2 mám jinak samozřejmě originál. Přesněji ho mám třikrát na originálním CDčku (když se dá pořídit levně, tak prostě nejde odolat) a až tedy teď se mi to podařilo. Vivat Cyberdreams! Začátek je moc fantastickej a prostě už toho víc nenapíšu, protože následuje herní orgas. Bombáá!

zeal