neděle 29. ledna 2023

Krátké pozastavení nad obrázky, které vypadávají z AI

Midjourney (potažmo i jeho konkurence) je úžasná služba schopná dělat věci, které by údajně ještě před pěti lety nikdo nečekal. Nikdo prý netušil, že je AI něčeho takového schopná (spíše jsme čekali, že se bude chovat více jako Skynet). A před pár měsíci toho ještě toliko neuměla, co umí teď. Neustále se zlepšuje. A to začíná vadit jistým lidem, umělcům, kteří si na digitálním kreslení postavili byznys. Vadí jim, že nemůžou prodávat drahé ilustrace, protože Midjourney "tu jejich kresbu" nakreslí za pár centů. Věc se má tak, že Midjourney vychází z databáze, která toho viděla spoustu: obrázky, malby, fotky, technické výkresy, mapy, ap. Viděla, zapamatovala a naučila se, jak se cokoli, co zahlédla, dá nakreslit odznova - klidně i z jiného úhlu. Tudíž je schopná ne replikovat, ale skutečně nakreslit kterýkoli koncept téměř jako člověk. Jenže je to stroj.

Stroj naprogramovaný lidmi. 

A skutečně, za poslední měsíce se jeho kvalita natolik zlepšila, že ji zcela a bez nejmenších pochyb doporučuji herním tvůrcům. Ať už chtějí tuto AI používat jen na koncepty nebo přímo na hotovou grafiku, Midjourney zvládne dá se říci vše. Neříkám, že požadovaný výsledek nezabere nějakou tu chvilku, protože MJ nabízí spousty kombinací nejen textového rázu. K textovým příkazům můžete přidávat i vlastní obrázky, míchat vše dohromady a předělávat, až si najednou řeknete: Perfektní, to je vono! Je to i velká zábava, jen sledovat, co z této AI vypadává, takže pokud nakonec některé obrázky nijak nepoužijete, čas strávený jejich generováním rozhodně není zahozený. 

Pak je tu jistá skupina lidí, kteří stojí proti generování obrázků, a to aniž by věděla proč. Zkoušel jsem si přečíst jejich názory na sociálních sítích, ale i články na webu, a že se jich za poslední měsíc vyrojila spousta. V ani jediném jsem se nedočetl, proč by obrázková AI nemohla pokračovat v tom, co dělá. Navíc si myslím, že současná "ne-AI" herně tvůrčí scéna se chová neeticky pokaždé, když si z Googlu stáhne obrázek, na nějž nevlastní práva a poté jej upravuje (nebo jej rovnou použije jako texturu), což vídávám v tutoriálech čím dál častěji. Proč takto jednají, je mi skutečnou záhadou. Možná chtějí ušetřit za fotku, kterou by jim rád poskytnul kterýkoli profesionální fotograf? 

Hlavní devízou obrázkové AI je právě možnost mít zcela původní obrázek, oproštěný od všech možných zátěží. Rychle, zábavně a "za pár kaček". Jen za šest měsíců prošla tahle technologie obřím skokem v obrazové kvalitě, i v přesnosti požadovaných výsledků. Troufám si tvrdit, že za cca dva, tři roky bude tak dobrá, že by mě ani nepřekvapilo, kdyby nabízela službu: Natočte si vlastní hollywoodský film. Kdo ví, co ještě dalšího, podobně fantastického má AI schované v rukávu.

zeal

pondělí 23. ledna 2023

GAMEDEV v roce 2023

Pixel art je pojem, který jsem poprvé slyšel někdy okolo roku 2009. Čtverečková grafika, bylo mi řečeno. Tvůrci videoher s malým rozpočtem se začali uchylovat k tomuto stylu, protože se na obrazovku dá dát jen určitý-omezený počet pixelů. A za předpokladu, že výsledné rozlišení je velmi malé oproti možnostem dneška, je tu recept na to, jak si ušetřit námahu. Jen tolik čtverečků na vyplnění obrazovky, aby to zvládl i obyčejný fanda videoher. Výsledek je vpravdě čtverečková hra. Nebo tomu říkejme umělecký styl. Pixel art.

Úplně přejděme diskusi o tom, že někdo šikovný může z těchto čtverečků vytvořit něco krásného a raději se zaměřme na otázku: Proč se tvůrci videoher tomuto stylu vůbec věnují? Proč jdou vlastně nazpět, a ne dopředu?

Dokázal bych si představit, že se někdo k tomuto způsobu tvorby grafiky uchýlí z důvodu, že na nic jiného si ani netroufne. Kreslení ve photoshopu přináší výsledky, jako kdyby je ve skutečnosti namaloval v ms paintu. Tak co teda dál? Končíme nebo vyzkoušíme poslední možnost: čtverečky? A jelikož nejde v nízkém rozlišení udělat něco, co by vypadalo jako hra z našeho století, musí se uż dopředu takováto nemoderně vyhlížející věc označit jako hra budgetová, v jiných kruzích známá i jako "indie" hra. 

Někdy se nedá ani nic jiného dělat, je-li v rukách jen toliko talentu. Je to určitě v pořádku - každý člověk je šikovný v něčem jiném (naštěstí). 

Na druhou stranu mi to přijde jako lenost. Zapnout PS, udělat čtverečky, okopírovat padesát let starou hru a "call it a day", jak by řekl Jack London. Úděsná lenost, až to zamrzí. Mám na mysli tedy tvůrce, kteří u tohoto způsobu tvorby her nejen začínají, ale i končí. Soumrak videoher. S takovou by videoherní průmysl nikdy nedostal šanci pořádně zkomerčnět. V devadesátkách by zanikl.

Jako důkaz se stačí podívat na historii videoher. Po čtverečkách ani stopa - jen marně byste je hledali na CRT monitoru. Už v začátcích 90s se technologie natolik posunuly, že hry vznikaly neskutečně pokročilými technikami, často mimo počítač, načež bylo vše nakonec zdigitalizováno a později nadále upravováno. Jediné, co to všechno kazilo, bylo nízké rozlišení. Z evoluce her lze vyčíst, že tvůrci byli hladoví po technologiích. Chtěli pro své hry to nejlepší. 

Myslím, že je to velmi úctyhodný cíl, tedy nejen udělat co nejhezčí hru, ale s využitím nejnovějších technologií dát hrám i budoucnost. Přinést něco nového - obsahově, ale i technologicky. Nadchnout nejen nové hráče, ale třeba i ty, kteří na hry snad už i zanevřeli - třeba proto, že "už jim nemají co nabídnout". 

A tak na závěr říkám: Je to na nás, kolegové gamedevové, tvořme s rozmyslem. A hlavně: tvořme nové hry. Retro má taky své místo na světě (v tom tmavém koutě) a své vlastní autory (oslavující úspěšnější kolegy). Takže asi tohle jsem chtěl napsat, když jsem si tak zapřemýšlel nad tím, jak se zrovna já stavím k tvorbě videoher. 

zeal