Pixel art je pojem, který jsem poprvé slyšel někdy okolo roku 2009. Čtverečková grafika, bylo mi řečeno. Tvůrci videoher s malým rozpočtem se začali uchylovat k tomuto stylu, protože se na obrazovku dá dát jen určitý-omezený počet pixelů. A za předpokladu, že výsledné rozlišení je velmi malé oproti možnostem dneška, je tu recept na to, jak si ušetřit námahu. Jen tolik čtverečků na vyplnění obrazovky, aby to zvládl i obyčejný fanda videoher. Výsledek je vpravdě čtverečková hra. Nebo tomu říkejme umělecký styl. Pixel art.
Úplně přejděme diskusi o tom, že někdo šikovný může z těchto čtverečků vytvořit něco krásného a raději se zaměřme na otázku: Proč se tvůrci videoher tomuto stylu vůbec věnují? Proč jdou vlastně nazpět, a ne dopředu?
Dokázal bych si představit, že se někdo k tomuto způsobu tvorby grafiky uchýlí z důvodu, že na nic jiného si ani netroufne. Kreslení ve photoshopu přináší výsledky, jako kdyby je ve skutečnosti namaloval v ms paintu. Tak co teda dál? Končíme nebo vyzkoušíme poslední možnost: čtverečky? A jelikož nejde v nízkém rozlišení udělat něco, co by vypadalo jako hra z našeho století, musí se uż dopředu takováto nemoderně vyhlížející věc označit jako hra budgetová, v jiných kruzích známá i jako "indie" hra.
Někdy se nedá ani nic jiného dělat, je-li v rukách jen toliko talentu. Je to určitě v pořádku - každý člověk je šikovný v něčem jiném (naštěstí).
Na druhou stranu mi to přijde jako lenost. Zapnout PS, udělat čtverečky, okopírovat padesát let starou hru a "call it a day", jak by řekl Jack London. Úděsná lenost, až to zamrzí. Mám na mysli tedy tvůrce, kteří u tohoto způsobu tvorby her nejen začínají, ale i končí. Soumrak videoher. S takovou by videoherní průmysl nikdy nedostal šanci pořádně zkomerčnět. V devadesátkách by zanikl.
Jako důkaz se stačí podívat na historii videoher. Po čtverečkách ani stopa - jen marně byste je hledali na CRT monitoru. Už v začátcích 90s se technologie natolik posunuly, že hry vznikaly neskutečně pokročilými technikami, často mimo počítač, načež bylo vše nakonec zdigitalizováno a později nadále upravováno. Jediné, co to všechno kazilo, bylo nízké rozlišení. Z evoluce her lze vyčíst, že tvůrci byli hladoví po technologiích. Chtěli pro své hry to nejlepší.
Myslím, že je to velmi úctyhodný cíl, tedy nejen udělat co nejhezčí hru, ale s využitím nejnovějších technologií dát hrám i budoucnost. Přinést něco nového - obsahově, ale i technologicky. Nadchnout nejen nové hráče, ale třeba i ty, kteří na hry snad už i zanevřeli - třeba proto, že "už jim nemají co nabídnout".
A tak na závěr říkám: Je to na nás, kolegové gamedevové, tvořme s rozmyslem. A hlavně: tvořme nové hry. Retro má taky své místo na světě (v tom tmavém koutě) a své vlastní autory (oslavující úspěšnější kolegy). Takže asi tohle jsem chtěl napsat, když jsem si tak zapřemýšlel nad tím, jak se zrovna já stavím k tvorbě videoher.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat