Casual Review: RGB Express

A je dohráno. Androidí hra RGB Express nabízí přesně 200 úrovní, rozdělených do pěti územních celků skládajících se ze čtyř měst, každé obsahující deset obrazovek se stejným úkolem: doručit poštovní balíček do domečku. Každá úroveň vypadá jinak, poštovní dodávka vyjíždí pokaždé z jiného místa, a balíček je na silniční trati také vždy položený jinde. Nemluvě o domečku. V dalších městech se zvyšuje nejen počet balíčků, ale i dodávek a s nimi i obtížnost, s jakou balíček doručujete do správného domečku, vždy červený do červeného, nebo zelený do zeleného.

Úroveň rovná se několik silnic spletených do jednoduchého obrazce. Váš prst je plánovač trasy. Mozek (nejlépe váš) je zaplňován informacemi, aby řešení bylo posléze vyplaveno do AHA mozečku, jenž je neustále propojován (a při zjištění chyby odpojován) s vaším prstem. Za pomoci zrakového nervu putujete s prstem po virtuálních silnicích. Odměna je parádní pocit po každém zvládnutí úrovně.

Autíčka můžou využít každý úsek silnice jen jednou, poté musí zabočit do jiného, a už se do něj nemůžou nikdy vrátit. Aby to bylo snadnější na pochopení, autíčka za sebou na silnici zanechávají barevnou stopu představující ujetou trasu, kterou libovolně měníte, aby ve výsledku poštovní dodávka přijela pro balíček, vyhnula se ostatním autíčkům, nejela stejným úsekem trasy dvakrát a dojela k domečku, kde balíček odevzdá spokojenému zákazníkovi. Každý řidič má povoleno překřížit cestu autíčka buďto své anebo jiné barvy. Nesmí se však stát, aby řidič projel okolo domečku, aniž by odevzdal balíček. Obyvatel domu čekající na balíček by to totiž nemusel přežít, a tak je úroveň pozastavena přesně v okamžiku, kdy se takový lump řidič bez balíčku ocitne před domem. To aby nedošlo ke zbytečným smrtím.

Naprosté tabu je přijet s modrou dodávkou před červený domeček. S balíčkem, či bez něj.

Každá z úrovní má schopnost vzpírat se svému hráči od 10 sekund do pěti minut. Najdou se tu ale i takové, které vám dají co proto u delšího posezení u kávy. A to je přesně to, co dělá z této hry takový trhák – její obtížnost je návyková a pokud nezdoláte aktuálně dosaženou úroveň, máte nutkavý pocit, že není něco v pořádku a vy to musíte té hře ukázat, že jste lepší než ona.

Dvě stě úrovní je navržených tak, aby hráč neměl ani u jedné pocit, že je tam jaksi navíc, nebo že se už opakuje. Vždy po nějakém tom počtu úrovní přibývají do hry novinky. Nejdřív je to zvyšující se počet autíček, se stejnou, či jinou barvou. Na řadu poté přijdou zvedací mosty reagující na tlačítka (kde i správné načasování hraje roli). Objeví se i bílá multi-dodávka. Těžší obtížnost přijde s nutností na křižovatkách mačkat terčíky, kde dodávka v případě zapnutého terče odhodí vrchní balíček – nejčastěji jiné barvy, než je dodávka. Představte si tu bolest, kdy máte vymyslet, kde kdo jaký balíček odhodí, ve správně načasovaném okamžiku, v pěkně zauzlovaném bludišti a ještě přitom dáváte pozor, aby se autíčka nesrazila. Ale ten pocit na konci, po úspěšném vyřešení, ten stojí za to!

Dohrání RGB Express mi zabralo asi týden hraní. Musel jsem se k ní neustále vracet. Ani na chvíli jsem si nevšiml, že bych se u ní nebavil. Je pro mě, jakožto čerstvého majitele tabletu, velmi příjemným překvapením. Doporučuji všemi deseti těm, kteří u hry chtějí přemýšlet a preferují pomalejší (neakční) způsob hraní, a chtějí se královsky bavit.

zeal

S tabletem vpřed do budoucnosti

Jak je z názvu tohoto blogu patrné - nebo alespoň v to doufám, že je -, zdejší texty se zabývají jak casual, tak hardcore hrami a pokud si tento blog prohlédnete pořádně, doteď jsem většinu času dával přednost těm hardcore. Aby ne, když jsem hrával, víceméně poctivě, v devadesáti něco procentech času core věci a na casual už nezbýval čas. Tu casual část názvu blogu se pokusím snad letos maximálně vynahradit. Už to, že jsem letos pod stromek nedostal ani jednu hru, muselo být znamení, že je zkrátka čas na hraní snadnějších, volnějších her, těch, které hraje i ta křehčí část hráčstva. A to, že se pod stromkem objevil tablet, mi tuhle volbu jen usnadnilo. Možná dojde i na ten Epub, když je teď ta možnost zarchivovat si blog do formy magazínu, a ihned to vyzkoušet, a zkouknout jak to vlastně na tom tabletu vypadá, a jak se v něm listuje. Objevil jsem úžasné androidí hry, i když ještě nevím, jestli se o nich bude i dobře psát. Ty nejlepší hry na tablet maximálně využívají jeho funkcí, takže jsem momentálně nadšený, protože mi přijde, že jsem doteď nic podobného nehrál - a že na mobilu jsem těch her moc nehrál, Angry Birds a možná ještě něco. Velká osmipalcová obrazovka v ruce nabízí fantastický pocit z hraní a teprve teď mám chuť rozehrát nějaké ty nové inovativní hry, které využívají funkcí zařízení do ruky naplno a hlavně je na něm, oproti mobilu, hra konečně vidět ve své kompletní kráse. První články o Androidích hrách můžete očekávat během několika dnů - podle toho, kdy si sednu ke klávesnici a dotknu se prsty kláves.

Casual části blogu, budiž v roce 2015 zachráněna. 

zeal