pátek 16. dubna 2021

Dekáda od Heavy Rain

Trošku se zpožděním, ale přece, bych tady rád zveřejnil takovou zajímavost. V roce 2020 hra studia Quantic Dream nazvaná Heavy Rain slavila desáté výročí. A jelikož jde o jednu z mála her, která mi vyrazila dech (více v mojí dobové recenzi), asi nepřekvapí, že jsem okamžitě kývnul na nabídku, která se objevuje doslova jednou za deset let. Na stránkách Quanticu byl, zřejmě jen pár minut, k dispozici - v limitce pouhého sta kusů (!) - tento krásný plakát. Podepsaný tvůrci. 



Tak schválně, jestlipak už nastal čas, roztočit ho znova v útrobách Playstationa? Jen je tak trochu škoda, že mi z hlavy nevymizelo, jak ten příběh dopadne.

zeal

středa 31. března 2021

2020 je už naštěstí pryč

Léta páně 2020 bude jistě rokem, který se zařadí po bok těch nejhorších v historii ročníků. Kolik špatných věcí se přihodilo, to se tady prostě nedá napsat a pro jistotu o tom ani nebudu psát - chci-li, aby CC Pokračovalo dál.

Skoro jediná fajn událost minulého roku byl Comic Con v matičce Praze, kde jsem strávil celé tři dni plné radostných chvil mezi fanoušky všeho fantastického. Užil jsem si to, aniž bych měl na sobě kostým. Že jsem mohl chodit převlečený za svého hrdinu, to jsem zjistil až na místě. A zbývalo opravdu jen málo a byla tu velikánská reportáž s rancem fotek, na kterých mi pózovali rytíři jedi a další známější, či méně známé, postavy z filmů a videoher. Zážitků byla spousta. Dokonce kolem mě párkrát prošla v těsné blízkosti, velmi stroze oblečená, bývalá moderátorka Replay. A co mě úplně dostalo, v davu si mě okem vybral bývalý šéfredaktor SCORE Mikoláš Tuček, oslovil mě a krátce na to mi pověděl povedený vtip o Harry Potterovi - což se skutečně stalo a ještě dodnes mi vrtá hlavou, jestli si mě s někým nespletl. 

V posledních týdnech mi dělá radost dokončování hry Galaxman. Došlo ke zrychlení dokončovacích "prací" hlavně v důsledku mého odchodu ze sociálních sítí, které jsou morem moderní civilizace např. z toho hlediska, že zabíjí čas (což je fajn, když to potřebujete - ale on totiž dělá pravý opak, zabíjí, když ho zrovna zabíjet nechcete). A poslední dobou mi hlavně přišlo, že se z fóra, kde mohl utrousit kdokoli cokoli, stalo cosi jako Borgská krychle, kde existuje jen jediný správný názor. Nemyslíte si, že Captain Marvel je v pohodě film? On prostě je a jiný názor na něj zkrátka není povolen. Odpor je marný. Buďto vás asimilují anebo vám zablokují účet. Pak se třeba dozvíte, že značka jednoho piva je špatná, a že není přijatelné pít pivo vychlazené a jednou rukou, prostě z toho důvodu, že to říká jedna malá skupinka nejhlasitějších uživatelů. A proto, jak už teď nejsem na SS, když budu chtít, aby mi ve hře postava jednou rukou pila vychlazené pivo, můžu si to do té svojí hry dát. Že se to nebude líbit malé hlasité skupince na Sociálních sítích, o tom se nakonec zřejmě ani nedozvím, protože tahle skupinka normálně z těchto sítí nevylézá - protože venku by, jako odpověď na jejich hulákání, na ně někdo akorát vylil hrnec s ledovou vodou. A úplně nakonec, působení na sociálních sítích nemá skoro žádný přínos, pokud chcete svoji hru propagovat. Ono totiž, i podle průzkumů, pokud se se svojí hrou chcete pochlubit, vaši snahu uvidí opět jen další herní tvůrci, čili ne hráči, pro které hru vytváříte.

O propagaci hry momentálně nijak nepřemýšlím, a to i přesto, že spousta vývojářů hlásá, že by se kolem vyvíjené hry měla budovat komunita fanoušků hned od prvního řádku kódu. Možná, pokud děláte komerční hru. V prvních dnech po vydání si holt budu muset vystačit s návštěvníky různých indí serverů, jako je Gamejolt nebo Indiedb. Hlavně budu rád, když vše dokončím a hra pojede jak po másle, bez jediného bagu. 

Hm, tak jsem zase něco napsal. A bolelo to? Ani trochu.

zeal

neděle 29. prosince 2019

Soon


Obrázek nahoře je jedním z mála důvodů, proč se na Casual Core toho momentálně moc neděje. Ale nebojte - až vydám svoji herní prvotinu, opět se CC zasype písmenkama.

Teď je gamedev prostě na prvním místě a psaní muselo ustoupit stranou. Je sice pravda, že Galaxman mohl vyjít už nějaký ten rok nazpátek, ale vyšel by v rozbitém stavu, škaredý a skřípali byste u něj zubama. A já bych byl nešťastný a celé dny bych dokolečka dokola opakoval, že takhle to nemělo být.

Hraní se samozřejmě taky stále věnuji - jako správný herní tvůrce -. ale myslím, že žádná ze současných her nijak významně neohrožuje můj gamedev režim. Ale co kdyby se nějaká taková hra přece jen objevila? Ani nový Half Life mě nezastaví! Plán je tedy prostý: Musím hru dokončit dříve, než vyjde Diablo 4. Do té doby by ale Galaxman měl stejně vyjít. Ale znáte to, gamedev je pomalé řemeslo, o to pomalejší, když děláte veškerou činnost, na kterou se normálně pořizuje pětičlenný tým.

Takže, jak pravil klasik: Stay tuned a See you soon!

zeal

neděle 14. dubna 2019

Moje hra: Galaxman (update)


Galaxman stále není hotový, ale už tak nějak cítím v kůstkách svých kódoprstů, že by se brzo mělo bouchat šampaňské. Proces tvorby herního softwaru je zdlouhavý, o to zdlouhavější, jste-li na to sami. Dobrá zpráva je, že hrát tuhle hru mě skutečně baví - ani nevím nakolik v tom hraje roli pocit, že je to moje hra (určitě to má vliv, ale doufám, že ne nijak velký). Takže důvod, proč ještě není ke stažení, je ten, že tomuhle projektu věřím a chci mu dát ještě něco málo, abych ve výsledku mohl říci: A to je vše. Snad ještě tady čárku a je vymalováno.

V dostupnosti hry se nic nemění. Bude zcela zdarma. Bez lootboxů a DLC. Pokud mě finance nezradí, zkusím ji vyslat na Steam, kde je podle mě největší šance na získání hráčů, protože tady na blogu s odkazem by to sice taky mohlo fungovat, ale ten pocit, že je na Steamu, za to, myslím, už stojí dát těch pár tisíc.

V blízké době by pak bylo fajn sehnat betatestery. Kdo bude mít zájem, stačí mi napsat buďto přes Twítr (twitter.com/zealcore) nebo na email: zealcoreATgmail.com. Snad se nějaký najde. :)

zeal

pátek 21. září 2018

GameDev: Elegantně řešené bodáky

Bodáky v mojí chystané hře Galaxman fungují tak, že čekají na někoho, koho můžou propíchnout. V základním nastavení jsou trošku schované - ale nebojte, vidět půjdou, pokud lehce zaostříte svůj roky hraním poničený zrak. Pokud na ně dupnete, vyjedou ze země a začnou vám ubírat energii. Jakmile je opustíte, zajedou zpátky do země. Ale! I během zajíždění můžou opětovně vyjet, pokud se vrátíte zpět na bodáky.

Původně jsem to řešil pomocí několika koprogramů. Bodáky vyjížděly, ale někdy zapomněly zajet zpátky. Nakonec jsem si ale uvědomil, jak lehce se to dá napsat.

Základní nastavení je:

- mám 2 pozice pro: (1) zasunuté a (2) vysunuté bodáky
- bodáky se neustále zasunují do pozice 1, pokud na nich hráč není
- bodáky se neustále vysunují do pozice 2, pokud na nich hráč je

A myslím, že zde pod textem je celkem elegantně napsaný kód. Dá se ještě upřesnit, zda mají být aktivované po celou dobu anebo jen v blízkosti hráče. Dají se plně deaktivovat, například po dokončení úrovně. Použití: skript dejte na child gameobjekt obrázku bodáků. Kód pro ubírání energie mám napsaný v jiném skriptu a myslím, že je to záležitost pro zcela jiný článek. Zvětší se po kliknutí...


zeal

čtvrtek 12. dubna 2018

Svět roku 2018

Když jsem začal se psaním o hrách před devíti lety, svět tehdy vypadal jinak. Vše bylo veselejší a rozhodně bezpečnější. Všichni na sebe byli milí, nikdo neměl v sobě ani kapku zlosti, bezpečný, takový byl svět.


V té době všudepřítomné radosti jsem si začal na netu hledat své první zdroje herních recenzí a článků. A našel jsem. K mému velkému překvapení ale tyto herní recenze a články byly neskutečně nudné, a to tak, že jsem poprvé ve svém dospělém životě začal přemýšlet o tom, že bych snad i já cosi napsal, o něčem z prostředí her, u čeho bych se mohl zasmát, když už to na té hrejní stránce nejde. Chtělo to ale nejdříve nějaké testovací místo, kde bych nahodil pár písmenek a zjistil, jestli se u toho zasměju. Jestli se u toho zasměje i někdo další mi, upřímně, bylo jedno. Databázeher byla místem, kde jsem si vytvořil speciální účet a začal jsem se psaním svých vůbec prvních herních komentářů. A nakonec jsem usoudil, že jsou opravdu vtipné, na míle vtipnější, než co jsem mohl v té době číst na neskutečně suchých, bezpečně píšících webech, které připomínaly domov důchodců pro vysloužilé nevtipné autory Excaliburu, kteří už nemohli dál, předstírat, že je baví psát pro čtenáře aktivně hrající. Tak špatně na tom byly herní weby v roce 2009. Donutily mě, přírodního lenocha, zvednout se z gauče a něco napsat.

V té době začala fungovat originálně psaná stránka Kultura kriplů, takže jsem v tom jistě nebyl sám, kdo si myslel, že o hrách by se mělo psát alespoň s trochou nadšení. Přidal jsem se, nebo přesněji - byl jsem přidán -, a co se dělo dál, to už víte, pokud si to dnes pamatujete. Vyšla spousta článků. Taková, že jsem musel články cpát i jinam, třeba na Casual Core. Padesát až sto komentářů pod článkem nebylo nic výjimečného. Lidé prahli po něčem alespoň trochu nesuchém, co nebyli redaktoři velkých webů ochotni, možná ani schopni, nabídnout.

Jak už to tak bývá, nic nevydrží navždy a ani Kultura kriplů nebyla natolik odolná, aby se vyhnula svému skonu. Ten byl zapříčiněn mimojiné i různorodostí redakce. Lidé, co si mysleli, že se navzájem znají, se už nepoznávali. Někteří odešli, jiní byli vyhozeni. Noví redaktoři, kteří je zastoupili, nebyli tou čerstvou krví, jež byla potřeba pro rozpumpování nového života stránky. Komunikace umřela celkově, poslední členové si sebrali své kytary a tiše odešli, bez potlesku, který si možná ani nezasloužili. Byl úplný konec. Alespoň jsme to vydrželi déle, než pan Engeor. To jediné mi na tomto konci přijde jako pozitivní věc.

Tento neslavný konec dvou K (KK) bohužel negativně poznamenal i mé působení zde na Casual Core, které je kvalitou článků už pár let lehce pod úrovní současného Bonuswebu. Samozřejmě i má záliba v programování a digitálním kreslení na tom měly svůj podíl. Aby se čtenář na toto místo pravidelně vracel, na to je potřeba, aby se tu objevoval článek alespoň jednou týdně a na to bohužel není čas. Neříkám, že CC končí, jen, jak jste si již jistě všimli, je momentálně psané s obrovskými pauzami. A nevím, jestli se to změní.


Rovněž svět se změnil a z čeho se tehdy dala dělat legrace, je dnes už tak vážné téma, že ani nemá smysl se pokoušet trefit ho nějakým fórem. Hněv statné modrovlasé ženy za levný fórek asi nestojí, zvlášť v dnešní době asociálních sítí, kdy se informace šíří rychleji, než získání diplomu za úspěšné vystudování gender studies.

Co se to ve světě, za dobu od založení Casual Core, vlastně událo? Ani Ice s Andrewem by nedokázali předpovědět tu velkou spoušť, a to jsem jako dítě věřil v jejich vševědoucí schopnosti a uznával jejich polobožský status.


Gamergate. Ve zkratce: Korupce herních novinářů, kteří psali pozitivně o těch hrách, v nichž měli svůj finanční podíl. Někde jinde se dočtete jiné verze, o čem to tehdy bylo. Každopádně, nabralo to většího významu, když SJW infiltrovali herní scénu a velké armádě hráčů a hráček to nedalo a začali svoji životní vášeň bránit veškerou svojí duševní silou a získanými schopnostmi z hraní různých her. Jak bitva vypadala, asi nejlépe ukázal Steven Spielberg ve svém nejnovějším trháku Ready Player One. Tehdy jsem to detailně sledoval a řekl bych, že bitva ve filmu je takové intenzity, s jakou hráči v roce 2014 bránili videohry před útoky lidí, kteří se je rozhodli zničit.

Politická korektnost měla ovládnout hry a zničit je zevnitř. To se bohudík zatím nepovedlo, ale jeden nikdy neví, jak tato situace, boj za srdce videoher, bude pokračovat. Válka se nevede jen na sociálních sítích, nebojují jen hráči, bojiště je mnohem větší, má obrovský politický rozměr. Mám pocit, že těmto lidem, kteří bojovali v této kulturní válce za nás, a že to nebyli jen hráči, ale i samotní herní tvůrci, můžeme děkovat za to, že se na dveřích každého herního studia po celém světě jednoho krásného rána jen tak hned neobjeví vyhláška s vypsanými body, co se smí a naopak, co se nemůže objevit ve videohře.


Léta páně 2018 vyšla asi první hra vůbec dělající reklamu České republice nejen tím, že je od českého studia, ale hlavně svým obsahem. Je to hra o Česku. Můžeme na ni být všichni právem hrdí a tím spíš, že její tvůrci odmítli dělat do ní zásahy, které po nich chtěli šílení zastánci politické korektnosti. Jistě to nebude bez "odpovědi" a vlastně už teď si každý může na zahraničních webech přečíst o tom, jak Warhorse Studios zkreslili historii vlastní země, protože v Kingdom Come nejsou žádní indiáni, přestože podle amerického historika Johna Smithe začátkem patnáctého století obývali území od Vltavy až po Svratku. Takový politicky korektní odstavec, jenž nemá s pravdivou verzí historie nic společného, má dokonce i recenze na Eurogameru. Nejedná se tedy jen o výkřiky na Twitteru, či jiné jeho obdobě.


Příští rok to bude rovných deset let od založení CC a já věřím, že alespoň do té doby ještě s blogováním vydržím. Možná i trochu déle. Po dalších deset let asi ne, ale vím o někom, kdo určitě tak dlouho vydrží. Tudíž budoucnost českého herního snoba blogu není zcela určitě ohrožena. V nejhorším je tu i YouTube, a jeho videoblogování, na které bych si i troufl, ale věřím, že by mi brzo začalo scházet vyťukávání písmenek, kteréžto mám tak tuze rád.

zeal