Zobrazují se příspěvky se štítkemreportáž. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemreportáž. Zobrazit všechny příspěvky

středa 18. března 2026

Reportáž: Comic Con Prague 2026

Jak jste si mohli všimnout v předchozím článku, CC (Casual Core) byl opět na CC (Comic Con) a opět to o něčem bylo. Tudíž mi nezbývá než o tom krátce napsat. 

Byl pozván Robocop, civilním jménem jako Alex "Peter Weller" Murphy, a já se rozhod pro jedno foto, když už k nám přiletěl z Los Angeles a byla tu tahle možnost mít fotku s někým, kdo se mi v dětství pozdával. V dospělosti člověk zjistí, že postava z filmu nerovná se herec a to platí i zde. Peter Weller je komplikovaná osoba a ta nejhorší věc je, že nerad mluví o filmu Robocop! Zmínil jsem se mu tedy o jiných filmech - Leviathan a Screamers -, načež mi poděkoval, že jsem mu připomněl, že režisér Screamers má v ten den narozeniny (pak se po zkoumání mobilu opravil, že je to až v následující den). Co mě zaujalo, zmínil se, že videohry nemá rád, a já zjistil, že za to možná může jeho syn, který hraje ostošest. Pravda je ale taková, že mu hry nedělají fyzicky nijak dobře: jen vidina her na obrazovce mu přijde, jako kdyby byl na drogách. Co ještě řekl? Jedinou hru, kterou v životě hrál, byl Lunar Lander. A ještě dodal, že mu Nintendo v roce 1988 poslalo plnou krabici her Robocop, a že žádnou z nich doteď nerozdělal. Údajně mu za tuhle krabici někdo nabídl 600 tisíc dolarů. Ještě dodal, že až tu nebude, tak teprve potom může být krabice prodána. A já dodám, že to vypadá, že čeká, až z něj udělají skutečného Robocopa, a teprve potom bude prodej těchto her v tom správném stylu. Robocop prodávající hry Robocop v původním obalu? Zní to podivně, ale nakonec takový je i Peter Weller.

Mezi nejlepší hosty patřil i černošský herec z Policejní akademie Michael Winslow. Ten mi při focení pověděl vše o hře Cyberpunk. Bavili jsme se o ní několik minut. Já mu říkal o tom, jak skvělá tato hra je a on mi pověděl, že si hru obstaral, jakmile vyšla, ale že ji poté musel někomu darovat, protože ji kvůli většímu množství bugů nemohl hrát. Řekl jsem mu, že jsem musel před prvním hraním dlouho čekat na "next gen update", protože přece jen hra slibovala hodně a teprve až s tímto updatem mohla přinést slibované ovoce. Exkluzivně zde můžu napsat, že Michael si hru po mém doporučení hodlá opět obstarat a zahrát, když už je plně hratelná.

Co dál? Zamířili sem (tam) spousta cosplayerů v maskách všech kvalit. Překvapili mě Predátoři - ti mimochodem vypadali stokrát lépe než ten hnus, co byl v poslední Disneyovské adaptaci s přístupností PG-13. Nezklamal Mikoláš Tuček, jemuž byla letos bohužel odejmuta role moderátora diskusí v anglickém jazyce - nebo jsem na něj alespoň nenarazil. Tukan chodil často okolo nás čekajících ve frontách a nejspíše se z nás vyfotil vždy jako ten úplně první. Nebyl tu zbytečný, moderoval nějakou herní diskusi s českým herním vývojářem - nějaká strategie -, a bylo tam i publikum, i když to je možná moc silné slovo. Byla tu i Bětka moderující anglické diskuse - jednoznačně jde o nejlepší moderátorku CC. Příští Comic Cony bez ní (z důvodu těhotenství) budou nejspíš velmi slabé.

Comic Con Prague měl špatně vyřešenou jednu věc. Voda stála kolem sedmdesáti korun. Půl litr vody tedy. Přinést si vlastní vodu bylo zakázané. Trestuhodné. Chtělo to Robocopa, aby nám pomohl dostat se k vodě za férovou cenu.


robozeal

úterý 4. listopadu 2025

Comic Con pokolikáté?

Není Comic Con, na kterém bych nebyl. V rámci České republiky samozřejmě. Už od prvního CC... Hmm, to je divný to takhle psát. Tak zkusím znova. Už od prvního CoCo... To je lepší (velký spokojený smajlík)! Takže, kde jsem to byl? Aha. Už první CoCo byl plný velké energie vyzařující jak z pořadatelů, tak z hordy návštěvníků, která se vetřela hlavním vchodem do budovy s největší koncentrací všeho podivného i nepodivného ze světů veškerého fantastična. Bylo to jako záblesk svobody bořící šedý svět komunismu... Hmm, to je asi přestřelené. Ale o prvním CoCo bych to napsat mohl. Mohl jsem si podebatovat s Johnem Rhysem-Daviesem o všem, co nás oba v tu chvíli zrovna napadlo, bez časového limitu. Byl jsem akceptován do Hvězdné pěchoty samotným Johnnym Ricem z Buenos Aires, města, které podlehlo odpornému vetřelčímu útoku. Dostal jsem spoustu podpisů, vyfotil se se skupinkou malých Jawů volajících Utini, kdykoli potřebovali něco sdělit. Prošel se okolo mě Ondřej Neff, když jsem si prohlížel modely hvězdných lodí z vesmíru Hvězdných válek. Bylo to jako přijít poprvé na místo, které do té doby neexistovalo.

Teď už byl tolikátý ročník, že už se mi to postupně začíná slévat dohromady. Až po zapátrání by mělo jít o desátý, ne ročník, ale CoCo! Šest jich bylo v Praze, čtyři včetně tohoto v Brně. Takže již podesáté na CoCo, a Co já na to CoCo Co? Ehm.

Musím v první řadě pochválit Mikoláše Tučka a Alžbětu Trojanovou, dva mé oblíbené moderátory diskusí, bez nichž bych si už nedokázal CoCo představit. Je vždy radost je potkat, ať už na přednášce, u stánku, u eskalátoru nebo ve stejném hotelu. Tukan (Mikoláš Tuček) má za sebou jedny z nejkontroverznějších panelových diskusí všech dob, v tom nejlepším slova smyslu. Jeho pověstná diskuse s Michaelem Biehnem o Terminátorovi a Aliens byla chvílemi možná napínavější, než všechny díly Terminátora a Aliens dohromady (Do you speak English?). I zde na desátém CoCo byli oba přítomni - Tukan bohužel v menší míře, nebo alespoň jsem na něj nenatrefil tolikrát, jak bych si (byl býval) přál. Na druhou stranu, při herním kvízu řekl na mikrofon mou soutěžní přezdívku (velmi velmi nesprostou, mrk mrk) úplně na celý sál, tak jsem si řekl, že s Tukanem je prostě sranda - pokud zrovna nepíše článek do Score.

Co se mi na tomto CoCo nelíbilo? Uvědomil jsem si, že pořadatelům dlouho trvalo pochopit, že vynechání názvu města z názvu Comic Con je přinejmenším hodně neuctivé. Doteď měly všechny Comic Cony ve jménu název města, jen Brno jim asi přijde jako velmi velký trn v oku. Někomu v Praze se zdá, že je naprosto nepřijatelné, aby v České republice existovalo jiné město než Praha. Už jsme si zvykli (?), že moderátorka Draky při každé příležitosti dupe po Brnu a chrlí jedovaté poznámky před zahraničními hosty při snaze zamaskovat je do vtipného tónu. Letos v tom pokračovala jen první den, ale kdoví, třeba jen nabírala síly na příští rok. Oslím můstkem se dostávám k další hrozné skutečnosti: jídlo. Bez přehánění je tu mafiánsky předražené jídlo, kdy člověk k tomu ještě navíc čeká dlouho, aby si s drahým jídlem někam sednul - a ne na zem. Na druhou stranu odpadla kontrola batohů, takže... Příští ročník všichni ušetří?

Z hostů tu byl Mark Ryan (můj oblíbený Nasir z Robina Hooda a také namluvil čmeláka v Transformerech), Christopher Judge (Tealc z Hvězdné brány a Kratos!!! z God of War) a další. Při focení s Markem Ryanem, hercem z Robina Hooda, jsem ocenil možnost mít na stejné fotce i robota BumbleBeeho v životní velikosti. Proč ne? Jako, proč by tam nemohl být? Nakonec, bylo to mé rozhodnutí. Ptali se mě a já souhlasil. 

Co ještě můžu dodat? Jak Mark Ryan, tak Christopher Judge na mě udělali velký dojem. Stejně silný dojem na mě udělal číňan z Policejní akademie 3, který při podepisování opakovaně pronášel svou oblíbenou repliku "I Love America!", aniž bych ho o to žádal - třikrát, s maximálně plným nasazením. Prostě perfektní zážitek, který se dá zažít asi jen na Comic Conu. 

Takže co, co? Asi toto.

zeal

úterý 18. června 2013

Zasahuji do nového RPG Guido Henkela

Minulý týden jsem se stal pokusným králíkem pro tadytoho pána na fotce:


Pokud snad nevíte o koho jde, tak je to herní designér a programátor stojící za již klasickou RPG sérií Realms of Arkania (Das Schwarze Auge), Guido Henkel, jenž také stál za neméně klasickou hrou Planescape: Torment a rovněž známými pecko-hrami Fallout 1 a 2.

Guido teď se svým týmem pracuje na zbrusu novém RPG, jehož název byl doteď tajemstvím, resp. pracovně se nazýval DeathFire, a právě název, ten oficiální, se probíral s naší skupinkou, jíž se říká fokus grupa. Dostat se do ní proběhlo skrze náhodný los a, světe, div se, zamračený pán budící hrůzu vytáhl ze svého pečlivě hlídaného klobouku i moje jméno.

Obsah testu naší grupy měl zůstat tajemstvím. Neměl se ho dozvědět žádný smrtelník žijící mimo Planescape. Nevím co by se stalo, kdyby snad... No a to se teď změnilo. Před čtvrt hodinkou jsem dostal dopis, vlastně dopis a knihu - ta je za odměnu -, a v něm stálo, že obsah testu, čili ankety, můžu v pohodě vykecat tady na blogu. Jestli je to past a Guido Henkel mě pak za vyžvanění všech pikantností z fokus session navštíví v noci s šíleným výrazem ve tváři, slibujícím, že mi ukáže, jak se ten jeho Torment správně hraje...

"please feel free to discuss the contents of the survey on your favorite message boards, your blogs or your social networks."

Pro jistotu jsem teď napsal Guido Henkelovi na Twitter, ať mi to potvrdí, že fakt můžu vyzradit to, co ještě do včerejška bylo tajné. Už se prý dohodli na názvu, díky našemu inputu, a teď je to prý už jedno, co bylo v anketě. Přesto se mi to trochu nezdá. Pořád nevím, jestli můžu, a taky proto, že v mailu vlastně není napsané CO můžu vytroubit, a bylo by nešťastné, kdyby se ven dostala nějaká citlivá informace. Tím hůře ode mne. Tak mi snad co nejdříve odpoví a já tu rád sepíšu vše, co bylo v oné anketě byť jen trošičku zajímavé.

zeal

neděle 4. dubna 2010

Autechre Oversteps

Je to má oblíbená skupina. Jmenuje se Autechre a ve středu měla koncert v jednom malém klubu brňany zvaném jako Fléda. Do Brna přijeli jako do jediného města v České Republice v rámci svého evropského Oversteps turné. Oversteps je název jejich nejnovějšího alba, ze kterého zahráli kdoví kolik skladeb.

Poznámka: Počet skladeb těžko odhadnout, protože ani na chvíli se nezdálo, že by najednou začala hrát jiná skladba.

Začátek byl v osm hodin. Jak ale všichni, co už na nějakém tom koncertě byli, dobře ví, čas na vstupence neznamená začátek vystoupení skupiny, ale je to doba, kdy se na pódium dostaví předskokan, který má většinou za cíl rozehřát publikum, dostat je do lepší, chcete-li tupější, nálady. To jsem samozřejmě věděl a přijel tak do klubu o hodinku později. Předskokani většinou za moc nestojí a jak jsem po příjezdu zjistil, dobře jsem udělal. Ze sálu se ještě stále ozýval jakýsi průměrný set průměrného Warp DJ-e, nic co by mě udrželo v sále. Z cedule jsem se dozvěděl, že Autechre začínají až ve 23 hodin! Jaj. Nezbývalo nic jiného, než čekat. Naštěstí to ubíhalo vcelku svižně, za což mohlo i příjemné prostředí klubu. A taky jsem zjistil, jak jsou na tom záchody. No co byste čekali, jsou v naprosto dezolátním stavu. Člověk měl strach se dotknout kliky od dveří.

Seanci nad načnutou Coka kolou najednou zprznil jakýsi výbuch agresivního zvuku v sále, který se změnil ve zvuk sbíječky. To bude asi ten druhý předskokan, říkal jsem si nahlas pro sebe - abych bláhově neuvěřil domněnce, že se vedle začalo z důvodu zrušení koncertu bourat. Šel jsem se tam podívat. A opravdu, hudebních přístrojů se ujal jiný DJ, nebo spíš elektronický muzikant, kteréhož styl mi silně připomněl moji oblíbenou skupinu Satan's Tornade. Zvuk byl dostatečně nahlas, a dostatečně "řezal", aby si někteří zakrývali uši. Aby je zvuk nerozřezal. Set byl dlouhý asi patnáct minut, což se poté protáhlo na dvojnásobek, protože jsme si vyžádali přídavek. A to už bylo po jedenácté a předskokan ne a ne přestat. Řezavé vystoupení se po další výměně hudebníka, čili člověka stojícího za notebookem, změnilo v lehce nezajímavé elektro, které se ještě kapku protáhlo. Reflektory nám nepříjemně blikaly do očí a slabá písnička nechtěla dojít svého konce.


O několik minut později hudebník opouští svoje stanoviště a v sále se zhasíná. To znamená jediné - konečně Autechre. Začíná se pro Autechre netypickým rytmickým bušením, které ale dostává publikum do toho správného tranzu. Hlavně nás ale připravuje na nadcházející ekvilibristik magnifique! Občasný zvuk syntetizéru, kterého sešrotoval kombajn se ozve tu a tam. Ostatní zvuk začíná projevovat znaky nelidskosti, v níž nejde najít ani náznaky nějaké srozumitelnější struktury. Sekvence jsou naprogramované kýmsi, jehož talent by mohl klidně soupeřit s Beethovenem a Mozartem. Dopadlo by to ale tak, že ten kdosi by je strčil do kapsy, tam by jim zlomil ruce a nohy a kompletně by jim odrovnal čelist. Zhruba hodinový set ani na chvíli nezaškobrtne, nepřehodí zvuk a přesto nabídne několik odlišnějších zajímavých ploch. V několika chvílích se sálem prohánějí tak silné vibrace ve vzduchu, až jsem se divil, jak je něco takového vůbec možné. Až na úplný konec se rozsvítí strom reflektorů za příhodného zvukového efektu. Chtěli jsme přídavek. To už ale Autechre naskakovali do autobusu, protože následující den je čekal koncert v jiném státě.

Celé to bylo naprosto perfektní, ba úplně geniální, a každou chvíli hudebníci potvrzovali, že jsou špičkou elektronické hudby. Oversteps koncert nabídl vpravdě mimozemský zážitek, který, obávám se, jen těžko něco, nebo někdo, překoná.

Poznámka 2: Ačkoliv se evropská šňůra koncertů jmenuje po novém albu Oversteps (které se dá pirátsky sehnat na Youtubu), Autechre na koncert přivezlo zcela jiný materiál, který na albu Oversteps dost možná nenajdete. Škoda. Ale na druhou stranu je to vlastně dobře.

zeal