Zlepšil jsem se v kódování. Galaxman hodně používá takzvané koprogramy (coroutines), které jsou fun a hlavně lehké na použití. Grafika a cit pro design se u mě také zlepšil, jak můžete ostatně vidět na obrázcích dole (horní obrázek je první den tvorby, dolní je den čtyřicátý). Co je z mého pohledu hodně fajn, i první obrázek si vysloužil na sociální síti Twitter sice docela malou, ale i tak, chválu, takže jistá spokojenost tu je.
"Ambice versus dokončení hry" by mohl být nadpis pro tento vytvářející se odstavec. Ani ne dvacet čtyři hodin po skončení Ludum Dare jsem psal na twiter, že Galaxman je až příliš ambiciózní pro víkendovou soutěž. Měl mít i příběh, samozřejmě animované intro a i nějaké ty dialogy v průběhu hry. V plánu bylo udělat devět světů, pardon, galaxií! Jsem si vědom toho, že pokud bych měl dodržet původní vizi, zřejmě bych musel na hře dělat o měsíc déle (optimisticky řečeno). Při tvorbě jsem nakonec zjistil jednu podstatnou věc. Alespoň v tomto případě, vše stojí a padá na kreativitě. Nápad na hru vznikl ve velké rychlosti a jak jsem na ní pokračoval, čím dál tím víc jsem si uvědomoval, že právě ona kreativita je to, co mě na Galaxmanovi nejvíc baví. Plánování je velmi důležitá součást herní tvorby, ovšem u tohoto projektu, který je tvořen tak "nějak jinak", než tvoří 99 procent herních tvůrců, mi bylo jasné, že to takhle musí i pokračovat.
Příběh je tvořen čistě herními prostředky. Hráč si tam určitě nějaký najde, bude-li chtít. Dialogy, ač některé už vznikly, ve hře nebudou.
Výsledek tedy nezaručuji, že se bude líbit úplně všem.
Co teď musím ještě dopilovat, je obtížnost a systém speciálních schopností. To druhé mě zdrží podstatně déle. Pokud se to nepovede správně, zase tak moc se nestane. Stále jde o malou hru, na které jsem nestrávil až příliš času, abych si začal zoufat, když jí dá nějaký novinář 7/10.
zeal
