Hraní Iron Manem

Někdy mi připadá, že díky čekpointům (kde se objevíte okamžitě po vaší herní smrti) ztrácí hry na působivosti. S neomezeným počtem opakování ze stejného místa nemá hráč moc velkou (= žádnou) motivaci projít další úsek hned napoprvé - není důvod se snažit, a zatímco hledáte fungující taktiku, je jedno jestli vás při tom někdo odpráskne, jelikož se opět objevíte na tom stejném místě, jako předtím, nepřátelé se respawnují, počet coca col v automatu se doplní, a vy jste, na rozdíl od CPU postav, o něco chytřejší. Po několika "kill me, I don't care at all" pokusech je vaše taktika tak perfektní, že nepřátelští vojáci pár milisekund před svou smrtí vám ani nestačí říct, jak jen dělají svoji práci, a že vaše zabití jim žádnou radost neudělá. Ze hry po chvíli mizí napětí, pocit nebezpečí, že jediný krok z trubky stranou rovná se definitivní konec hry. Po nějakém čase je úplně jedno, jestli se z tamtoho bunkru vyřítí otravná nestvůra, která vám v předchozím levelu dělala starosti, nebo, že se odtam vyřítí dokonce ve větším počtu.

A je to zase o tom, najít tu správnou taktiku, a přitom se nemusíte vůbec bát, jestli ji nenajdete napoprvé, ani napodesáté. Dřív nebo později ale na ni (jako pokaždé) přijdete, což je určitě fajn, avšak musíte uznat, že to tak úplně nevypovídá o vašich hráčských dovednostech. Zkrátka a dobře, dohrát např. Mirror's Edge nebude nic těžkého pro nikoho. Pokud by ale byla možnost spustit ME v Iron Man módu, to by teprve bylo NĚCO. "Ty jsi fakt dohrál ME Iron Manem?" "Tak to máš můj obrovskej respekt." V ME se najde hodně míst, kde můžete pohnout páčkou na dualshocku trochu víc, než jste chtěli a už padáte do hlubiny, odkud vás ani písek času nevytáhne zpět a hra končí, a v případě Iron Mana byste si těch několik hodin předtím museli prostě zopakovat. Pokud byste na to ovšem měli nervy. Ale na druhou stranu, ten pocit, že jste dohráli hru, jako ME, na jeden život, ten za to rozhodně stojí. Teda, aspoň si to myslím, ME na jeden život jsem neudělal - alespoň zatím ne (a vzhledem k tomu, že občas nečekaně spadnu z trubek dolů a už nevstanu, o tom raději ani nepřemýšlím). :)

zeal