Z dětství si pamatuju, že mě při prohlížení herních časopisů vždy nejvíc zajímaly obrázky. Až potom to bylo číslo, tedy skóre, jaké hra dostala a text jsem četl jen v případech, že mě hra dostatečně zaujala z oněch obrázků. Vizuální stránka mi totiž už na první pohled vysvětlila jednak to, o čem hra je, ale také další informace: o jaký typ hry jde nebo nakolik krvavá hra je. No schválně, pokud by na dvou, čtyřech až šesti stranách byly jen screenshoty ze hry, nejspíš bych si udělal, s přispěním výsledného skóre, o hře naprosto stejný obrázek, jako kdybych si přečetl horu textu píšící o této hře. Tedy jde o první argument hovořící proti recenzím.
Kdysi před delší dobou jsem psával o filmech a tedy mám určitou představu o tom, co recenze je, jak má vypadat a také to, že její vyznění zcela stojí na tom, jak dobře se, s nadsázkou řečeno, vyspím. On je opravdu velký rozdíl v tom, zda recenzujete film od vašeho oblíbeného režiséra anebo od režiséra, kterého nenávidíte. Může jít o dva stejně kvalitní filmy, ale vždy lépe ohodnotíte ten od vašeho oblíbence. A projde vám to: Stejně to nikdo nepozná! U filmu nebo u hry se vždy dá argumenty cokoliv vynést do nebe nebo potopit, a to proto, že ony argumenty budou solidní. I ta největší hrubka se dá nějak obhájit, a ten nejlepší lesk poplivat. Jde o to přesvědčit vaše čtenáře a to je velmi jednoduché, protože vám věří. Je pak velmi jednoduché tuto důvěru zničit, napíšete-li dvě recenze na stejný film, kde ho v jedné poplivete a ve druhé vynesete do nebe. Jde o argument číslo dva.
Herní periodika potřebují ke svému přežití dobrý vztah s firmami, které hry vydávají nebo je publikují. Tento vztah lze zpřetrhat jedinou nešťastnou recenzí (Kane and Lynch 6/10 jako příklad z historie) a tudíž si šéfredaktoři těchto herních periodik dávají sakra velkýho majzla, aby o té nové hře od Awesome Studios nenapsali nic, co by se panu Awesomovi mohlo nelíbit. A navíc, on je přece pozval na ten raut a opět pozve, pokud dají jeho hře osmičku namísto čtyřky, kterou by si hra tak moc zasloužila. Zní to jako pohádka, ale svět takový zkrátka je. Argument číslo tři.
Otevřel jsem nejmenovaný herní web a kouknu se na první recenzi na hru, o které nic nevím, a už z prvních odstavců chápu, že půjde o text, kde si autor odškrtává kolonky. Autor začne masivní horou textu, která o hře nic neřekne a dál už se jede představa, co tam být má. Nedá se to ale moc číst: sdělení je příliš nesouvislé a dře, jako když se snažíte naostřit minci na zatuchlém kávovém automatu. Herní recenze je dnes ztracené umění. Argumentem číslo čtyři to dnes uzavřeme.
recenzeal
0 komentářů:
Okomentovat