Časopisy o videohrách přežívají do dnešních dnů, po třiceti a něco letech svojí existence u nás. Je to k neuvěření, ale papír se v roce 2026 stále prodává. Papír s názvem SCORE a papír s názvem Level. Znali jste jich víc? Ty ostatní odvál čas, z velmi dobrého důvodu. Byly to totiž pouze SCORE a Level, kdo na někdejším trhu s počítačovými časopisy udával puls. Pokud se objevil někdo další, byl to jen bandita snažící se ukrojit si pro sebe kousek koláče potištěného korunovým symbolem. Nezmiňuji legendární Excalibur z toho důvodu, že ten tu jaksi figuruje pouze jako základní letištní plocha, odkud odfičely do oblak dvě již jmenované stíhačky, o nichž se dá tvrdit, že byly fenoménem své doby.
Devadesátky byly nejen dobou svobody, ale i dobou, kdy se dařilo všemu technologickému. Bylo to období velkého pokroku a člověk, aby se v tom všem vyznal, potřeboval průvodce. Co se týče videoher (těch počítačových, ale i konzolových), herní časopis se zdál být tím ideálním prostředkem, jak dostat k uživateli osobního počítače co nejvíce informací a novinek.
I zjevil se Mindark na stáncích, těch českých, ne vietnamských, a jeho podobizna nedlouho po svém zjevení začala okupovat nejeden dětský pokojíček. Po otočení prvního listu se hráč dočetl něco o Ice (itse) a Andrew (andref). Byli to šéfredaktoři a měli redakci složenou z dalších tří lidí. Bylo to jako sen, protože na stejném listu bylo také napsáno, co vše v časopisu k přečtení bylo: Novinky, recenze, návody a plakát na stěnu, na které již dlouho visela prsatá Cindy Crawford.
"SCO... RE... Máte prosím?" uslyšel nejeden stánkař.
Šlo o časopis z jiné doby, kdy inteligence lidí stále ještě za něco stála. Stačí si přečíst úvodník prvního čísla a čtenář už věděl, že čte něco magického. Z novinek byl člověk vystřelen do oblak a po přečtení hry měsíce od Andrewa už nebylo ani těch zbytků pochyb, že SCORE je ten pravý společník na cestě počítačovým dobrodružstvím. Text byl úžasný, obrázky, u nichž v dalších číslech nechyběly vtipné popisky, jakbysmet. Budoucnost byla růžově zlatá a prodeje stoupaly.
"Máte aspoň... Level?" vystřelil na stánkaře opožděný žák základní školy.
Herní časopis v devadesátých letech byl hlavně a především ICE a Andrew. Oni dali hernímu časopisu tvář a byli to oni, kdo vytvořil kompletní základy, jak má takový... megaúspěšný... časopis vypadat. Bylo tu velmi úspěšné SCORE. A to samozřejmě nemohlo zůstat bez odpovědi. Musel se zákonitě objevit "ten druhý", protože kde je úspěch, tam existuje příležitost, a kde je ona, tam se objeví i on, další časopis, s jinou redakcí, stavějící na tom, co stvořili tamti dva ze SCORE. I byl tu Level. Z obálky prvního čísla vypadající jako parazit ležící na zemi, bez života, se (skoro) všemi údy směřujícími k oblakům. Text byl o poznání méně kvalitnější, než ve SCORE. Jeho spása tak spočívala ve velkém množství zajímavých právě vycházejících herních titulů - od Legend of Kyrandia III přes hry jako Under a Killing Moon a Magic Carpet až po Warcraft. A že těch peckových her ještě v budoucích letech mělo přijít... Level se tedy ujal mezi hráči, možná i z důvodu, že psal i o hrách, které se nevešly do SCORE. A hlad po vědění byl v té době opravdu obrovský.
Mnozí chtěli napodobit ICEho a Andrewa, a tudíž se na trhu objevovaly další a další časopisy. S bezednou peněženkou a bezedným novinovým stánkem se tak mohlo stát, že by nepřestávaly přibývat. Jenže školák, hnací motor herněčasopisové ekonomiky, měl přece jen omezené kapesné a ne každý si tak mohl dovolit kupovat dva nebo dokonce časopis s CD přílohou. Další časopisy? O těch netřeba psát, jelikož si na ně nikdo nepamatuje.
Strmý pád časopisu SCORE přišel s číslem 68, v srpnu roku 1999, kdy byl z redakce vyhozen jeho zakladatel Andrew. Kvalita časopisu byla najednou ta tam a noví redaktoři byli tak cizím elementem, že to mnozí nevydýchali. Už to nebylo SCORE. Byl to paskvil hrající si na SCORE.
Herní průmysl se nadále měnil a vyvíjel a jen díky tomu se podařilo časopisu s názvem SCORE přežít. Level přežíval díky svojí miniverzi, která se vlezla téměř celá do kapsy. Po dalších letech se objevila ve SCORE opět jiná redakce a časopis se dal chvíli i číst. Ale jen do té doby, než recenzenti začali psát v nečitelném plurálu. A to byl můj poslední opravdový kontakt se SCORE. Zato u Levelu rozhodla cena. Minilevel skončil a cena běžného Levelu stoupala a stoupala, až se nikomu nechtělo platit tak vysokou částku a Level uhynul přirozenou cestou. Až tedy jen do chvíle, než tento spíše nudný časopis přivedl zpět k životu miliardář Draken.
Jednou za rok rychle prolistuju SCORE v obchodě. Levný papír, nezajímavá redakce, a články, o které nemám zájem. A sem tam projdu i Level, který má velmi základní dizajn, občas zajímavé články, ale chybí mu něco, co by rozběhlo hráčovo srdce, jako tomu ostatně bylo vždy po celou dobu jeho existence.
Jak se mohly tyto dva časopisy dožít roku 2026? Jeden by řekl, že to, co vytvořili ICE a Andrew je tak DOBRÉ, že se na tom dá stavět velkou řádku let. A skutečně, fyzický důkaz je ve vašem oblíbeném obchodě.
zeal
