CV: Glitchspace

Za posledních několik dnů mám nahráno pár hodin her z posledního Ludum Dare. Některé z nich jsou vážně povedené, ať už svým nápadem nebo provedením (výjimečně v obojím), a o těch bych se tu někdy příště mohl v pár řádcích rozepsat.

Teď bych chtěl napsat krátce o Glitchspace. Ten dle mého názoru vypadá na zástupce těch her, které chtějí být v něčem silně originální, až to působí křečovitě. V případě této hry, hráč se prochází po neotexturovaných kostkách různých tvarů a velikostí, a v jistých úsecích je nucen zapnout nabídku, kde složitě myší přetahuje různé programátorské tabulky, aby nakonec cihlička vyjela ze zdi nebo začala podivně blikat, či aby se z ní stal skokánek. Působí to dost těžkopádně a zřejmě se to bude špatně ovládat, jak je vidět ve výše uvedeném videu. Ale je to originální, no ne?

Už daleko méně originálně působí výtvarná stylizace, jež mi silně připomíná Mirror's Edge (styl grafiky, barvy, hudba, styl hry). Výsledek ale připomíná nepovedený vietnamský klon, který bohužel u hráčů zřejmě uspěje, protože onen originální nápad je holt zase něco nového. To je tak, když si ti DICE dávají tak moc na čas, se asi zákonitě musí objevit klon, a my máme navíc tu smůlu, že jde o podivně vypadající klon se "super" originální vychytávkou, která prostě musí být až tak špatná, že naprosto zničí plynulost hry a znečistí design tak, že si můžeme jen přát, aby ti DICE už honem poslali do obchodů Mirror's Edge 2.

zeal

Moje hra pro dubnový Ludum Dare je hotová

2014 vypadá na fascinující rok z hlediska herní kultury. Máme tu VR, PS4, X1, W2. A samozřejmě nejen je. Před pěti lety, kdy jsem vůbec poprvé usedal před ještě stále prázdnou stránku blogu CC, bych jistě skákal nadšením, kdybych se dozvěděl, že tu budeme mít konečně virtuální realitu, nebo že konzole nové generace budou nabízet tak lákavě vypadající herní obsah (moc a moc bych si teď chtěl zahrát Dark Sorcerer!). Stejně tak by mě ale nadchlo, kdyby mi někdo řekl, že čeští herní blogeři budou mít v roce 2014 zaměstnány oboje ruce - při tvorbě zábavního počítačového softwaru! No není to přesně ten vrchol našeho videoherního hobby pro nás coby herní nadšence? Zcela bezpochyby.

A abych byl konkrétnější, DavedeSade chystá velmi zajímavě vypadající Chaos Guns. MickTheMage vytváří neméně zajímavý mod do Shadowrun Returns: Shadows Overwatch Bratislava, odehrávající se jen kousek od Brna.

No a pak je tu moje maličkost, která včerejší noci obětovala Ludum Dare kousek svého psychického zdraví. Ale že to stálo za to.

ODKAZ!

zeal

Transcendence

Na blogu jsem toho za pár posledních měsíců napsal málo, ale to holt, když mám pod stolem štos nedočteného Levelu, se snad dá pochopit, nakonec vychází nemálo pěkných her, jako např. Might & Magic X či Thief, který mimochodem moje sedmileté PC už nerozjede.

K Transcendence:

Při sledování filmu jsem měl takový pocit, že se dívám na směsici dvou seriálů: Continuum a Revolution. Johnny Depp, jakožto jediný vědec, který na "to" přišel a stvořil tak AI, jež si správně uvědomuje, na co se to v Jeopardy vlastně ptají, nahraje svoji mysl na disk a ten se poté zkopíruje na internetové servery, odkud se Johnny Depp ozývá své velmi blízké kolegyni. Jak je to vůbec možné, či aspoň jak to zhruba funguje, ve filmu není ani trošku nastíněno. Čímž pádem se film stal méně přehledným (zábavným?). Následně se toho nepřehledného začalo nabalovat více - lidé, co jsou proti AI dokonce vědí, jaký šuplík v dobře střežené místnosti byl vybrán a kolik si toho Johnny Depp, vlastně jeho kolegyně, odnesla. Antagonisté - lidé, kteří ve filmu zabíjejí ostošest všechny, kdo pracují pro firmu dělající na AI, včetně uklízeček, vlastně antagonisty nejsou, dozvídáme se někde v polovině filmu, protože je to vlastně záslužná činnost, bojovat, a navíc takto surově, proti technologickému pokroku - s čímž souhlasí i FBI a divák neví, jestli je něco špatně na plátně, nebo jestli mu neuteklo něco významného v ději.

O Transcendence jsem si myslel, že to bude konečně film o AI, který bude opravdu povedený. Holt Pfister není Nolan, a tak se prostě musí člověk smířit s tím, že je to jen docela povedený film. Na můj vkus trochu víc komornější a s logickými dírami, které zřejmě ještě nějaký čas budou scenáristu Transcendence budit ze spaní. Zajímavá je na filmu jeho nehollywoodskost, a pokud nechodíte na filmové festivaly, pak vás zřejmě tenhleten aspekt potěší. Pro fandy AI: zkoukněte raději znova 2001.

zeal

Úvaha: Odkud se vzal fenomén nezávislých her, a neměl by odejít tam, odkud přišel?

Videohry se mění a ty dnešní jsou rozhodně jiné, než jaké byly v devadesátých letech. Jsou v lecčems lepší a leckdy jsou tak nudné, že by u nich usnul i neustále pohotový Angryvideo Gamenerd. Ty velké už nemají čím překvapit, dá se globálně řici - avšak výjimky se stále objevují. Co je s velkými hrami obecně špatně?

Řekl bych, že hráčům se (ale možná jen podvědomě) nelíbí jejich neustálé odkloňování se od videoherního stylu dřívějška. Hry už "herně nesmrdí", dalo by se shrnout. Proto se najednou zničehonic objevil fenomén nazvaný "nezávislé hry", aby už nedostatek "herně smrdících her" nebyl tak citelný a v dohledné době ho nadobro eliminoval. A proto si spousta lidí koupilo, či upirátilo, Minecraft, čili hru, která smrdí nejvíce videoherním aroma, a je jedno, jestli jsou tihleti hráči na skládání Lega už velcí, není na tom ostatně nic špatného, na skládání kostiček. Videoherní studia, ta s vlastní kanceláří, či budovou jimi plnou, nemají trpělivost s děláním her vypadajících, jako kdyby byly určené pro tlusté spoluobčany hrající v tmavém koutě svého pokoje, a jejich ambice jsou daleko vyšší: dělat produkty podobající se filmům, protože filmový průmysl táhne prostě víc, než blikající automaty někde v zakouřené herně. Lidem se to líbí, a hráčům, kterým na hrách záleží trošku víc, se to už tak moc nepozdává, a proto tu máme nezávislé hry, které splňují definici videohry o něco lépe, než za několik desítek milionů vytvářené AAA hry, a nejen to: nezávislé hry mají od filmů dále a tenhleten fakt je přesně to, co hráčům vyhovovalo vždy, v každé dekádě.

Nezávislá studia, nezávislí vývojáři her? Michael Dailly, tvůrce Lemmings a Grand Theft Auto, říká, že tehdy, tj. v devadesátých letech, byli nezávislí všichni. To jen nedávno se objevila tahleta nálepka, která rozlišuje na ty, kteří dělají ve velkém studiu, a na tvůrce sídlící (obvykle ve své vlastní) "garáži". K čemu ale taková nálepka? Dá se říct, že se to může chápat jako varování zákazníkům: "pozor, na tuhle hru bylo vynaloženo málo finančních prostředků, tudíž to tak dobře nevypadá" a pozitivněji pak: "na tuhle hru bylo vynaloženo málo peněz, roztomilost zaručena a my budeme rádi, když nám pomůžete".

Velká studia vydávající jedno pokračování za druhým už trošku začínají nudit nejen o hrách přemýšlející hráče, ale i čtenáře herních blogů, a kdo je dnes nezávislý je tak obecně považován za někoho, kdo má tu moc přijít s něčím úžasným, čerstvým a herně zajímavým (když už ne dílem tak) dílkem. Je to slyšet nejen na sociálních sítích, ale i v diskusích a herní média píšící o nadějných talentech z "garáže" také nepřehlížejí, jakou rychlostí si tento fenomén "nezávislých" her získává sympatie hrajícího davu. Není divu, že stále více "profi" herních vývojářů odchází z velkých studií zakládat malá (ehm) "nezávislá" studia. "Jsme nové indie herní studio", píše se na jejich stránkách.

Proč je tahleta nálepka "nezávislé hry" v poslední době stále častěji uplatňována, jsem už napsal. Teď se chci zeptat: Nebylo by lepší, kdyby žádné rozlišování na černé a bílé nebylo? Také se často plete, kdo je ještě indie a kdo už ne: je to malá firma bez vydavatele? Pokud získá vydavatele, už není indie? Pokud tvůrce Minecraftu prodá milion titulů, je stále ještě indie? Zadruhé mi to přijde jako nicneříkající nálepka, která prakticky nic neznamená. "Jsme indie!" No a co?

Pod čarou. Na nezávislou dráhu se ve svých posledních křečích údajně vydal ale i Lucasarts, s hříčkou Lucidity, což se nelíbilo nejmenovaným redaktorům jednoho (taktéž nejmenovaného) herního časopisu: velké studio s dlouhou historií přece nemůže dělat nezávislé hry (!), čtu při kávě. Za to pět bodů dolů. No chápete to?

zeal

Unity 5 vyjde již brzy

Wow, Unity 5 bude oznámeno už za pár hodin na letošním GDC a já si teď uvědomuju, že jsem vlastně "začínal" ještě na Unity 3.5 a to je asi necelý dva roky nazpátek. Moc jsem toho nedokončil, ale že těch rozpracovaných věcí byla opravdová fura. Zase ale jsem se naučil Unity tak dobře, že v současnosti dokážu z hlavy napsat víceméně jakýkoli herní žánr a během několika hodin ho mít na mobilu, v rozpracovaném stavu. A právě proto mě zaujal projekt OneGameAMonth, kam již brzy pošlu svoji prvotinu inspirovanou filmem Gravity. Hra je hotová, jde o nekonečnou hru, takže dohrát tak úplně nejde, ale snad to nikomu nevadí. Chybí ještě poslední věc - zobrazování online highscore žebříčků v herním menu -, ale snad se mi to podaří co nejdříve implementelovat. Nejspíš vydám verzi pro tyhle platformy: PC, Android, Linux, Mac. Při její tvorbě mi vcelku bodly nové 2D funkce Unity 4.3...

A teď byla, resp. bude oznámena verze 5 a ta bude mít fíčury, které se pro změnu budou hodit tvůrcům cutting edge 3D her - snad již brzy se k nim připojím. Zlepšení je slíbeno u fyziky, osvětlení, audia, shaderů, pak je slíbený powerVR raytracing, WebGL a pár dalších věcí. Samozřejmostí je 64 bitová verze.

V plánu mám zhotovit několik sympatických 2D projektků a pak postupně přestoupit na full 3D, protože 3D přece jen nabízí více legrace a já si budu moci splnit přání: vytvořit si vlastní klon mé oblíbené hry Murder Death Kill.

Unity 5 by mělo vyjít údajně v červnu, takže do té doby těch několik 2D projektů určitě stihnu.

Edit: A tady je už video s ukázkami, co bude Unity 5 umět.


zeal

Videotip: Nekonečný Labůžo #2

Gamepage se kamsi vytratil, Indian se minul cílovkou, Replay se pokazil, Hrajeme s Alim nezačalo dobře, takže mám radost, že tu můžu napsat o novém koukatelném herním pořadu v češtině: Nekonečný labůžo. No ale dá se napsat jen pár řádků, přece jen je to pořad, který je vlastně jeden dlouhý rozhovor. Dlouze ale nepůsobí, protože dnešním hostem byl Andrej Anastasov a tak se to dobře poslouchalo (přes občasné skákání si do řeči). Nechyběly okamžiky, kdy Andrew občas překvapil, např. co se týče jeho obliby Diabla, dungeonu jako řemen. Moderátor to odmoderoval vcelku solidně, i když občas nebylo slyšet ani hosta, ani co v tu chvíli říká moderátor, ale takových momentů bylo minimum. Takže určitě doporučuji všem, kdo stále hledají nějaký slušný pořad o hrách v češtině.



zeal

2nd person první dojmy: South Park

Hodně rychlé dojmy ze South Parku: Stick of Truth a bacha, zatím jsem to nehrál...

Tak vám nevím, South Park mám rád, dokonce mám jednu řadu na Blu-ray, ale hra South Park? Přiznám se, že na (další) herní kousek podle tohoto seriálu jsem už od první minuty koukal tak nějak přes prsty. Může tohle vůbec fungovat? Seriál je nadupaný obsahem, každou sekundu se děje něco, co vám když už nezlomí vaz, tak alespoň shodí na zem a není chvilka, kdy byste se mohli zase vyšplhat zpátky na pohodlnou pohovku. Viděl jsem několik minut hrát nový South Park a moc mě ten pohled neuchvátil.

Jako seriál mě to neuchvátilo.

Ale jako hra jako taková? Přiznávám, jisté kvality tam budou a minimálně ten fakt, že si můžete celý South Park projít s Buttersem v zádech, je jistě hodně lákavé. Když ale hráč prochází tedy tím námi tak dobře známým South Parkem, dostavují se po chvilce nedostatky v podobě prázdných míst, tedy něco, co není v žádném případě South Park. Iluze seriálu - a že hra opravdu vypadá přesně jako seriál - se bortí při každé prázdné obrazovce, místu, kde se ale vůbec nic neděje a fanda seriálu zvyklý na humor bez odpočinku se začíná docela nudit. Jedno je ale jisté: tak takhle vypadá seriál South Park, když divák dostane možnost ovládat hlavní postavičku (a z nějakého důvodu to není Cartman).

zeal