Prsknu to na blog

Zdá se mi to, nebo Kultra Kriplů lehce uvadá? Někdo by řekl, že se to děje už celé ty dva roky od jejího začátku. Pak někdo jiný zase líčí, jak to bylo krásné až do doby před pár měsíci. Témata článků vyčerpána? Dá se vůbec ještě o hrách psát čerstvě? Zbytek herního internetu mlčí. Člověk se chytá za hlavu a mručí.

Komentáře, počty slabé, jeden giga mamrd a ostatní kriplové. Mashup žádný. Ani popelník. Natož popel.

Motivace nula.

To mě ale nezastavuje před psaním různých komentářů, a úvah, které ale nejsou tak dobré, jak bych si přál. Ó, jak já bych si přál. Ale upřímně. Nejvíc mě baví psaní o hrách, jako o takových hrách jako takových. Jako Machinarium nebo Asylum. Přesně tak mi to vyhovuje, jenže kde sehnat volnej čas na jejich zahrání? Spousta učení. V hlavě nekrovize.

Ale zpět ke Kultuře. Uvadá, upadá, vzkvétá nebo klasicky stagnuje? Opakuje se? Rezaví? Jen zajímá? Už nezajímá? Nekrovize pracuje.

Tak ti, milá Kulturo, přeji ke druhému výročí.

zeal

Minikomentáře #3

If I was stalked by a hot stalkeress in a latex dress the other night

Kdyby na mě někdo v parku, v noci, vypálil otázku, co mi chybí v dnešních hrách, a já bych musel rychle zareagovat, abych si zachoval... úroveň, odpověděl bych: "Milá stalkerko, v nových hrách mi nejvíc chybí takovej ten pocit, že jde o počítačovou hru, chybí mi klasická grafika, kde je poznat, že je to videohra, a ne nějaká malůvka, v lepším případě film. Nemusí to být nutně kostičky, takovej zpátečník zase nejsem, ale prostě aby ta grafika smrděla grafikou, stejně jako benzín závodníkovi voní jako benzínové palivo."

Who is Marek Fejk?

Co se děje s FakeEverestem, ví to někdo? Už týden se tam nic neděje a byla by škoda, kdyby to chcíplo. Nejen kvůli těm dlouhým, předlouhým přípravám by to byla škoda. Stránka je to docela fajn, zapálenost jeho hlavního pisatele je obdivuhodná a některé články (ty, co jsem četl) fajn.

Postřehy a rýpance

Proč je úvodník Score věnován mizernému režisérovi, který za svoji kariéru natočil snad jen jeden dobrý film? Ano, řeč je o Tarantinovi. Co ten má co dělat v časopise poč. her? Odpověď v úvodníku je, ale nechápu ji. Tarantino nehraje videohry. Tak proč se o něm píše? V časopise poč. her. Chápete to?!

Hrej! definitivně přestalo produkovat články nebo se mi to zdá? Naleznete tam jen previjů, což je článek sepsaný z dostupných informací na netu a recenze. A podcast. Ten neposlouchám, slyšel, nemám chuť poslouchat, obecně neposlouchám, není pro to důvod, podcasty nejsou moje čaj a kafe. Není to málo?! A přitom vymýšlení nových rubrik je tak lehké. Stačí zapojit minimální fantazii.

To už je tolik hodin? Tak zas někdy příště...

zeal

Ještě jednou o něčem a taky o...

Tak si říkám, že blogování o něčem je daleko lepší, než blogování o ničem. To dá přece rozum. Avšak častokrát v průběhu roku přichází takové to období, kdy se okurkám daří víc než jindy, a to není čas na nic jiného, než na sklizeň - zkrátka okurkové období. Co tím chci napsat. Občas nastane sled okamžiků, chcete-li doba, kdy prostě není o čem psát. Důvod je ten, že na hraní nemám v poslední době vůbec čas. Už ani přesně nevím, kdy jsem naposledy něco hrál. Naposledy to byla Necrovision. Ale potom už ani ň.

A tak jsem si usmyslel následující. Jedna možnost je psát po vzoru tohoto - dle mého názoru velice vydařeného - článku: O něčem a taky o Borderlands, a druhá je, nepsat sem vůbec - samozřejmě až do doby, než budu mít na hry opět čas. Uvidím, co mně bude víc vyhovovat, pravdou ale je, že do budoucna bych to viděl opravdu jen na psaní pro jiné projekty - pro weby, které "matters", a které mě "interest".

Každopádně, cíl je jasný. Zlepšit se ve schopnostech psaní, jelikož zlepšovat, úúú, je určitě co. Je to vidět například na mém posledním článku na KK. Psát, psát a psát. Potřebuju se vypsat. V tom to je. Však já se jednou vypíšu. A pak...


zeal

Když se z nápadu stane něco víc

Stalo se vám někdy, že jste dostali úžasný nápad na hru, který vám přišel jako víceméně originální a hlavně: před vámi ho ještě nikdo nevymyslel? A co se neděje, po půl roce ho vidíte ve hře od jiného tvůrce.

Protože mně se něco takového stalo.

Z mého článku o Districtu 9, který je o tom, jak by vypadala District 9 videohra podle mě:

Ve hře by nebyl na ovládání jediný hrdina, nýbrž dva, a možná až tři. Žánrově by šlo o third person hru s tím, že by se v jistých pasážích měnil pohled do 2D, aby hráč zbytečně nebloudil a hlavně, aby to bylo více strhující. Dějovou linku bych okopíroval z filmu (abych nezklamal filmové fandy) a hra by začínala útěkem Wikuse z jatek. Tam by byla k ovládání jedna postava. V případě návratu pro lahvičku by se ale hráč ujal i druhého člomzáka - Christophera. Pasáž návratu by se nejdřív musela projít s Wikusem. Po úspěšném zakončení mise by se "zaktivoval" Christopher, kterého jste předtím neviděli. Na rozdíl od minule ale vidíte druhého "parťáka", tedy Wikuse, který dělá přesně to, co jste s ním před chvílí dělali vy. A na tomhle způsobu by stál celý single player. V případě, kdyby Wikuse smrtelně zranili, museli byste ho s Christopherem zachránit, najít ono osudné místo a z té brindy ho vytáhnout (skrze mimozemský uzdravovací impuls).

A můj nápad převedený do praxe ve hře The Adventures of Shuggy (ehm):


Řeknu vám, začínám si jako herní designér nějak víc věřit, po téhle "zkušenosti". Nápadů mám v šuplíku přímo "haba".

zeal

Proč nestojí časopisy méně?

Proč máme platit za obyčejný herní časopis dvě stovky až čtvrt tisíce korun? Protože je u nich příloha ve formě DVDček, popřípadě holícího strojku? Kdo potřebuje druhý holící strojek nebo DVD plné všeho možného, co se dá postahovat po internetu? No fajn, plné hry, kolik ale skutečně stojí taková licence na hru, kterou koupím v obchodě okolo dvou stovek? Traduje se, že prý příloha stojí tak málo, že se opravdu nevyplatí prodávat časopis jen tak bez DVDček. Je také známo, že spousta lidí by si herní časopis kupovala, kdyby si jej mohli koupit bez oné přílohy. Zvedla by se tak prodejní čísla. Proč se teda k tomu nikdo nemá? Protože se pořád vyplatí mít slabé prodeje se současnou cenou. A pak, že se časopisy dělají pro čtenáře.

zeal

Kde budu nalezen

Na internetovém prostoru mě zastihnete na několika místech. Krom tohoto blogu, který velkou várku aktualizací už zřejmě nezažije, neboť jsem už všechno důležité napsal, to je, jak jinak než vzkvétající, TBL a nedávno jsem si řekl, že budu softwarově experimentovat a vůbec netuším, co z toho vyleze, a ta stránka je lehce zombifikovaně znějící zombread. Tak to jsou mé současné herně laděné projekty, kterým se budu ve volném čase věnovat.

Vstříc lepším zítřkům...

zeal

Minikomentáře #2

- Natal nebude podporovat střílečky

Může jít o pouhou fámu, ale pokud by to byla pravda, Natal zřejmě skončí na odpadišti herní historie. Vždyť většina populárních her je akčních a ve všech těchto hrách se střílí. Chat s chlapečkem, kterého pojmenovali Miloš to nezachrání tuplem.

- Holicí strojek u Levelu

Ten bych bral, ale jedině v případě, že by měl nějaký hezký herní motiv. Jinak to u Levelu nemá co dělat a svědčí to jen o tom, že lidé v Levelu si nejsou až tak jistí obsahem časopisu - který by měl být to, co časopis prodává. Abych řekl pravdu, spíš než strojek bych bral ty žiletky. Neboť strojek je, jen ty žiletky se do něj musí draze pořizovat.


- Konec Kultury Kriplů?

Nic takového, pouze druhé narozeniny.Ačkoliv je pravda, že je něco shnilého ve státě dánském... a komentující reagují pouze na články typu Vymírání lidské rasy.


zeal

Autechre Oversteps

Je to má oblíbená skupina. Jmenuje se Autechre a ve středu měla koncert v jednom malém klubu brňany zvaném jako Fléda. Do Brna přijeli jako do jediného města v České Republice v rámci svého evropského Oversteps turné. Oversteps je název jejich nejnovějšího alba, ze kterého zahráli kdoví kolik skladeb.

Poznámka: Počet skladeb těžko odhadnout, protože ani na chvíli se nezdálo, že by najednou začala hrát jiná skladba.

Začátek byl v osm hodin. Jak ale všichni, co už na nějakém tom koncertě byli, dobře ví, čas na vstupence neznamená začátek vystoupení skupiny, ale je to doba, kdy se na pódium dostaví předskokan, který má většinou za cíl rozehřát publikum, dostat je do lepší, chcete-li tupější, nálady. To jsem samozřejmě věděl a přijel tak do klubu o hodinku později. Předskokani většinou za moc nestojí a jak jsem po příjezdu zjistil, dobře jsem udělal. Ze sálu se ještě stále ozýval jakýsi průměrný set průměrného Warp DJ-e, nic co by mě udrželo v sále. Z cedule jsem se dozvěděl, že Autechre začínají až ve 23 hodin! Jaj. Nezbývalo nic jiného, než čekat. Naštěstí to ubíhalo vcelku svižně, za což mohlo i příjemné prostředí klubu. A taky jsem zjistil, jak jsou na tom záchody. No co byste čekali, jsou v naprosto dezolátním stavu. Člověk měl strach se dotknout kliky od dveří.

Seanci nad načnutou Coka kolou najednou zprznil jakýsi výbuch agresivního zvuku v sále, který se změnil ve zvuk sbíječky. To bude asi ten druhý předskokan, říkal jsem si nahlas pro sebe - abych bláhově neuvěřil domněnce, že se vedle začalo z důvodu zrušení koncertu bourat. Šel jsem se tam podívat. A opravdu, hudebních přístrojů se ujal jiný DJ, nebo spíš elektronický muzikant, kteréhož styl mi silně připomněl moji oblíbenou skupinu Satan's Tornade. Zvuk byl dostatečně nahlas, a dostatečně "řezal", aby si někteří zakrývali uši. Aby je zvuk nerozřezal. Set byl dlouhý asi patnáct minut, což se poté protáhlo na dvojnásobek, protože jsme si vyžádali přídavek. A to už bylo po jedenácté a předskokan ne a ne přestat. Řezavé vystoupení se po další výměně hudebníka, čili člověka stojícího za notebookem, změnilo v lehce nezajímavé elektro, které se ještě kapku protáhlo. Reflektory nám nepříjemně blikaly do očí a slabá písnička nechtěla dojít svého konce.

O několik minut později hudebník opouští svoje stanoviště a v sále se zhasíná. To znamená jediné - konečně Autechre. Začíná se pro Autechre netypickým rytmickým bušením, které ale dostává publikum do toho správného tranzu. Hlavně nás ale připravuje na nadcházející ekvilibristik magnifique! Občasný zvuk syntetizéru, kterého sešrotoval kombajn se ozve tu a tam. Ostatní zvuk začíná projevovat znaky nelidskosti, v níž nejde najít ani náznaky nějaké srozumitelnější struktury. Sekvence jsou naprogramované kýmsi, jehož talent by mohl klidně soupeřit s Beethovenem a Mozartem. Dopadlo by to ale tak, že ten kdosi by je strčil do kapsy, tam by jim zlomil ruce a nohy a kompletně by jim odrovnal čelist. Zhruba hodinový set ani na chvíli nezaškobrtne, nepřehodí zvuk a přesto nabídne několik odlišnějších zajímavých ploch. V několika chvílích se sálem prohánějí tak silné vibrace ve vzduchu, až jsem se divil, jak je něco takového vůbec možné. Až na úplný konec se rozsvítí strom reflektorů za příhodného zvukového efektu. Chtěli jsme přídavek. To už ale Autechre naskakovali do autobusu, protože následující den je čekal koncert v jiném státě.

Celé to bylo naprosto perfektní, ba úplně geniální, a každou chvíli hudebníci potvrzovali, že jsou špičkou elektronické hudby. Oversteps koncert nabídl vpravdě mimozemský zážitek, který, obávám se, jen těžko něco, nebo někdo, překoná.

Poznámka 2: Ačkoliv se evropská šňůra koncertů jmenuje po novém albu Oversteps (které se dá pirátsky sehnat na Youtubu), Autechre na koncert přivezlo zcela jiný materiál, který na albu Oversteps dost možná nenajdete. Škoda. Ale na druhou stranu je to vlastně dobře.

zeal