Kdysi, to bylo už dávno, jsem až zuřivě, a to není vyjádřeno nijak explicitně, listoval herními časopisy a doslova ujížděl na tom všem, co se na herní scéně jen objevilo. Good times, dá se říct. Proč tedy dnes nejsem hlavou nějakého softwérového kolosu nebo nešéfredaktoruju nějakému hernímu plátku? Odpověď na to je asi taková, že časem se u mě objevovala jiná obsese, pak zase jiná a jiná a nakonec se všechny tyhle posedlosti střetly v jednom nehezkém boji, ze kterého jsem vyvázl jen já. Já a roztrhané kusy mých dřívějších posedlostí. Tak to vidíte. Nic pěkného - jako realita.
Do čela herního kolosu bych se ale mohl s kapkou štěstí někdy v budoucnu dostat, protože nápadů mám fakt na rozdávání. Ne, rozdávat je nebudu. Pěkně si je budu škudlit pro sebe. A nebo to taky ne? Že bych jednou za čas vytvořil nějaký ten herní prototyp, který by čekal na rozkradení? No a nebo si udělám továrnu na indie projekty, a to bude jeden projekt a jeden nápad, jak to ostatně funguje dnes na indie scéně. A herní novinařina nebo přesněji netařina, když je to psané na netu? To by určitě šlo. Jen ne asi hned teď. Nejdřív bych musel utratit statisíce za všechny ty hry, které jsem nehrál, abych byl jako herní netař opravdu použitelný a informace v mých článcích nebyly jen snůškou domněnek a přepisování cizích názorů.
Střední cesta je, zdá se, ta nejlepší. Nestojí nic, vlastně pár stovek měsíčně ano, ale to se samo dá. Sem tam si koupit nějakou tu hru a "spokojit se" s hlavní činností týkající se her, tedy jejich hraním. A tečka. Takže asi nedojde k žádné změně, vše zůstane při starém a já se jen, asi ne nadobro, ale minimálně na nějakou chvíli, odmlčím. Na jaké hry se těším nejvíc? Na Duke Nukem Forever, Fallout New Vegas, Rage a Diablo 3. Díky kdyžtak za přízeň a někdy zase nablogovanou.
(Jinak mě, samozřejmě, zastihnete na TBL)
zeal
0 komentářů:
Okomentovat