Dokončení prvotiny je důležité

Každý herní vývojář by měl mít nějaké to svoje portfolio. Třeba chcete udělat dojem na někoho, nebo se to hodí, když chcete zlákat nějakého malíře, a tak když mu ukážete pár hotových věcí, je to daleko působivější, než kdybyste mu začali ukazovat screenshoty z vašich rozdělaných prací, které jsou tak ambiciózní, že prostě nikdy nevyjdou. No ale taky dost možná navážete spolupráci ještě lehčeji, ukážete-li mu třeba něco, co vůbec není vaše. Ale pak, taková spolupráce nebude mít dlouhého trvání. A tak je portfolio hotových věcí prostě nejjistějším prostředkem, díky němuž budete možná jednoho dne vystřeleni do "stardomu" či něčeho takového, odkud už nikdy neslezete, zpátky do špíny.

Dokončení prvotiny je klíčové.

No ale možná si říkáte, že dokončit ten generátor Sudoku, nebo tu skákačku se psem, nebude nejtěžší. A možná to stihnete i do týdne. Včetně pauz na cigaretu. Pak si ale koncem týdne uvědomíte ošklivou skutečnost, že to vlastně nemáte hotové ani z poloviny a co hůř, že vás opustilo nadšení pro současný projekt a vaše múza už vám stihla našeptat deset dalších nápadů na dvacet nových her. Děva jedna. Spolupráce s malířem se rozplynula jako ten oblak kouře, který vám právě vyšel z nosních dírek a utekl hledat nic netušící oběti ve vedlejší místnosti.

Dokončit projekt? My herní tvůrci máme přece nekonečnou zásobu nápadů a dokončení je stejně jen jiné slovo pro zahození košíku s nápady. No a kdo by něco takového dělal? Jeden, či dva dobré důvody jsme si už řekli v úvodu. Možná nepříjemná skutečnost pro některé tvůrce: jednou musíte holt svému projektu zamávat a smířit se s tím, že už napořád zůstane tím nedokončeným "obrazem". Příjemnější úhel pohledu: vždy můžete přijít s lepším pokračováním (řeka vykřičníků).

Co to vůbec znamená dokončit projekt? Když jsem poslal na soutěž Ludum Dare svůj herní kousek Defend the Surface, věděl jsem jednak to, že to hotové zdaleka není, a už vůbec jsem nevěřil, že by se to někomu mohlo líbit v tom stavu, v jakém hra byla. A přece, nějaké ty hezké komentáře se tam objevily, některé dokonce extatické, které mě nakonec přesvědčily, že v tom mém kousku zábavního kódu přece jen něcičko bude. Takovýto start je myslím naprosto ideální k následujícímu úkolu: dokončení hry! Čili k naprostému vypilování herního projektu, což ale neznamená, že byste měli ještě něco přidávat. Ono úplně stačí to, co už tam je - v případě Defend the Surface je to inuit chodící tam a zpět po ledové kře, střežící své iglú a tučňák plavající pod hladinou hledající místečko, odkud by se prokloval na povrch. Našlo by se toho spoustu, co by hru ozvláštnilo, nakoplo jiným směrem, např. se nabízel sněhulák, který by byl na opačné straně, než je iglú, a to by byl jen začátek. Začátek úplného konce. A ze hry by nebylo nakonec nic.

Mohl jsem jen opravit chybičky v kódu a hru poslat na Google Play. Hra by byla prakticky hotová a já bych si mohl zakřížkovat jizvu nad pravým kolenem a byl bych v pohodě. Jenže, není můj styl, abych měl rekordní počet her ve svém portfoliu, jde mi o to, abych byl s každou hrou ve svém portfoliu spokojený. O tom to je. A není to o tom, že budu dělat hru pět let a pak svého Pacmana s příběhem vydám a budu (s pocitem sebezapření) doufat, že tu obludnost někomu prodám.

Defend the Surface je momentálně ve stavu téměř dokončeném - chybí jen přidat tutoriál obrazovku. Pak ji posílám na Google Play. Její hraní si na svém Androidu fantasticky užívám a už teď si představuju, že si ji užívá i někdo jiný na svém vlastním Androidím zařízení. Už aby bylo hotovo.

zeal