Jaké jsou dnešní FPS?

Akční hry tuším byly vždy tím nejžádanějším žánrem. Vždyť přece možnost někoho zastřelit je věcí pouze virtuálního světa, nebo aspoň v těch slušnějších čtvrtích to takhle platí. Když světlo světa spatřila úplně první FPS, tedy střílečka z pohledu vlastních očí, jménem Wolfenstein 3D, hráčům celého světa se najednou zatajil dech - nejpopulárnější žánr je najednou ve 3D a z pohledu vlastních očí! No je nějaký lepší způsob, jak si vychutnat akční hru než s těmito "vylepšováky"? Jak fungovala herní evoluce u Duny 2 (později Warcraft, C&C, M.A.X., Dark Reign,...), totéž se dělo v žánru, který začal Třidé Wolfenstein. Přidalo se skákání, ovládání myší, inventář a s Quakem i konečně pořádné 3D. Přidávalo se a přidávalo a občas se i něco ubralo (inventář). Co chci říct, je to, že doomovka, která později zmutovala v politicky korektnější označení FPS toho má za sebou hodně. Ať se jako herní vývojář snažíte sebevíc, nikoho ničím už nepřekvapíte. Asi naposledy významný zlepšovák přineslo Shogo, které přišlo se skriptovanými událostmi, které nedlouho poté zpopularizoval Half-Life. Současné FPS-ky mají filmovou atmosféru, nepřátelé mají vyšší AI a skvělé animace.

Nové FPS-ky musí být všechny fantastické, nebo ne? Zmizely fujtabl čtverečky, panduláci už nenabíhají do vaší střelby jako hlupáci a když kopnete do krabice, posune se, a tím správným směrem. Na obrázcích a ve videích vypadá většina dnešních FPS-ek dokonale. Nedávno jsem si stáhl demo Fear 2, které vypadalo opravdu dobře, ale něco... něco tomu chybělo... Před chvílí jsem si zahrál Jedi Knight 2 a zjistil jsem, co to bylo. Ve Fear 2 vás omráčí grafika a animace, překvapí nějaká naskriptovaná situace a potěší výborný zvuk. Jedi Knight 2 nic takového nemá, ale hraje se vážně dobře i tak. Pokosil jsem desítky Doom Trooperů a momentálně jsem se ve hře zasek. Huh? Ve FPS a zásek? To v novodobých FPS hrách nezažijete. Je to dobře nebo není? Jak se to vezme - teď mám u Jedi Knighta chuť nadávat, zato ve Fear 2 bych k tomu neměl důvod. Navíc, Fear 2 má bomba prezentaci, takže proč bych na něj nadával? Když tak o tom popřemýšlím, tak mě napadá, že možná na "tunelový průběh hrou" - jdete rovně, za rohem zahnete, kosíte, skočíte do díry, kosíte, vlezete do místnosti, kosíte, přeskočíte stůl a přehraje se naskriptovaná situace. Pak následuje totéž. Mozek můžete odložit do šuplíku a vadit to nebude. Kdežto, kdybych tohle udělal u Jediho, ještě teď bych procházel mrtvými chodbami, plné neviditelných mrtvol a nevěděl, že k dalšímu postupu potřebuju otevřít šuplík a vzít z něj, co tam leží. Fear 2 dohraju dřív, Jedi Knight 2 mi vydrží dýl. Fear 2 mi poskytne filmový zážitek, Jedi Knight 2 zase ten klasický-herní (hledám způsob, jak se dostat dál). Jedi Knight 2 má krásně přehledné chodby, ve Fear 2 je doslova bordel všude, kam se podíváte.


Co chci od FPS já? Něco od Fear 2, něco od Jedi Knight 2 a aby to na mě udělalo dojem jako Killzone 2. Chci skvělé a originální zbraně (zbraně! ne gravitátory, stříleče teleportů a podobný nesmysly), zábavné potvory (takové jako jsou v Doom 2 nebo v Duke Nukem 3D), chci u hraní používat mozek (logické úkoly) a samozřejmě výbornou hratelnost - zahrajte si Duke Nukem 3D v multiplayeru a poznáte, co je to výborná hratelnost ve FPS. Tak, napsal jsem, co jsem měl na srdci, a teď se jdu pokusit dostat dál v tom Jedi Knightovi.

zeal