Impulsem k napsáni tohoto článku mi byla hra, kterou teď smažím, resp. konkrétněji to, co je na ní z dnešního pohledu považováno za oldschool (bůů?), ale ono je to, jak jsem zjistil, spíše pokrokem než oldschool fíčurou. Mám na mysli tabulky, statistiky a vůbec komplexní propracované levelování postav ve Wizardry 8. Z nějakého zvrhlého důvodu jsou tyhle aspekty obecně považované za přežitek a zpátečnictví. To je ale možná proto, že dřív bylo jen málo her, které tohle dovedly zvládnout na jedničku, takže se od toho snažení rychle upustilo a bylo na to vraženo potupné razítko oldschool. Aniž by někdo pořádně vysvětlil proč. Prý ty statistiky nefungovaly, bylo jich zbytečně moc a nikoho to nebavilo. Vážně?! Já si to dost užívám u relativně nové hry a nepřipadá mi, že by to nefungovalo. Funguje to, až moc dobře, a jak to echtovně zvyšuje zábavnost a atmosféru! Možná to ale nefungovalo zrovna u těch her, které rozhodovaly další vývoj herního průmyslu. Daggerfall? Nevím, tak moc jsem ho nehrál a kvůli bugům jsem ho ani hrát nechtěl.

A přitom dungeony, dnes považované za oldschool blbosti, by mohly i v téhle době pohodově koexistovat po boku konzolovek a nevypadaly by jako fata morgana. Vždyť Wizardry 7 se ve své době prodalo neuvěřitelných 5 milionů kusů (!) - komerční potenciál tady je. Někdo ty dungeony musí zase začít dělat, protože komplexních her je na trhu méně a méně. A ne, Oblivion a Fallout 3 není to, co mám na mysli.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat