Je o herní recenze ještě zájem?

Někdejší vydavatel Excaliburu Martin Ludvík chtěl nedávno přijít na trh s novou koncepcí časopisu, ve které by nebyly žádné recenze. Šílené? Dřív, když jsem byl ještě nadšeným čtenářem herních časopisů, bych řekl, že přišel o rozum. A dnes? Jsem toho názoru, že je to tah nesmírně zajímavý. A to zejména proto, že herní recenze už zdaleka nejsou, co bývaly. Říkám - pryč s nimi.

Recenze dnes

V dnešních recenzích chybí cosi, říkejme tomu ASD (neplést s LSD). Pro každého to může být něco jiného, ale všechno to má jedno společné. Něco, co člověka přinutí jít ke stánku v deštivém počasí, jen aby si mohl koupit svoje oblíbené čtivo pouze pro to, aby si početl (promiňte - teď mi ukápla pomyslná nostalgická slza). Pokud se podíváme na dnešní stav českých herních časopisů, je to dost k pláči. Nedá se to číst! Jak v posledních letech tuhle situaci pozoruji, není to jen můj názor. Netýká se to pouze recenzí, ale časopisu jako celku. Někomu v něm chybí stálá redakce, druhému schází upřímnost redaktorů (autor bezduše hru popisuje aniž by šel přímo na věc a u známého titulu není schopen říct čtenáři do očí, jaká že je to hnusná sračka), třetímu vadí chladná profesionalita (tu se dokáže naučit i Hloupý Honza), čtvrtému vadí herní neerudovanost dnešního "pisálka". A přeplácanost a celková (smrtící) nepřehlednost časopisu v tom hraje taky podstatnou roli (ach ten dnešní design). Jednou z velkých výtek je pak to, že časopis by neměl být jen sbírkou článků - časopis musí fungovat jako časopis (viz první čísla Score), i když tohle se dá těžko popsat, natož vysvětlit. Recenzím nechybí POUZE nadšení, chybí jim ASD, které by mě přimělo přicucnout se k papíru a objet zrakem každý každičký řádek, abych pak po otočení poslední stránky časopis odložil a slastně vydechl. Krátce řečeno - dnešní recenze jsou o ničem. Pryč s nimi. Pryč s časopisem! Ale počkej, kvůli tamtý plný hře si to koupím.

Je o recenze vůbec zájem?

Dnes je jiná doba, vše je na internetu. Tak proč by někdo chtěl číst recenze v papírovém časopise, ptám se. Ale ne, zeptám se jinak. Proč by dnes, v době internetu, chtěl někdo vůbec číst recenze? Na internetu si můžeme pustit video ze hry, můžeme si celkem rychle stáhnout demo a vyzkoušet hru přímo, čímž si o ní uděláme dobrý obrázek (dobu hraní, popř. technické detaily zjistíme ze stránky výrobce). V dnešní době zavedených žánrů má naprosto každý o hrách slušnou představu, často lepší, než kdejaký profesionální novinář. Hráči ví, jaké hry chtějí hrát. Z recenze bysme se detailně dozvěděli, jaká vlastně ta hra je. ALE - určitě by bylo lepší, kdyby někde existoval nějaký výcuc z ní, který by posloužil stejně a navíc by nehrozilo, že bysme při zjišťování těch informací usnuli.

Resumé

Jsem toho názoru, že o (rádoby)profesionální recenze není a ani nikdy nebyl zájem. Dřív se herní časopisy četly prostě z toho důvodu, že to bylo v módě - všechno, co se týkalo her bylo v módě. Bylo to cool, něco nového, moderního - kdo chtěl být cool, musel tuhle módu následovat. A následovalo se to s radostí, protože Score a Level psali chytří a talentovaní lidé, dvě dobré party, které se navzájem prostřednictvím čtenářů popichovaly. Byla to zábava. Až do doby, než se z počítačových her stal velkej byznys. Myslím, že dnes by se to v takovém měřítku zopakovat nedalo, ale věřím, že Excalibur s jeho QWE, pokud by počítal i s ASD, měl slušnou šanci uspět. Protože já si o hrách číst chci, ale nemám kde.

Vlastně částečně mám - včera mi přišel balík s dvaceti čísly Score (těmi, co jsem na půdě nenašel), které jsem vyhrál na internetové aukci.

zeal