SCORE? What happened?!

SCORE bylo kdysi kult. Megakult herního pařana, pokud chcete. Posledních několik let jeho kvalita dosti hybernuje a už není zdaleka tak zábavné, jako kdysi. A teď se na stáncích bude objevovat tohleto... monstrum!, které bude speciálně pro holky.

Nejde o fotomontáž ani o speciální číslo SCORE ze soukromé sbírky Tomáše Zvelebila, tohle je skutečnost, možná až příliš krutá, ale už to tak holt je, taková je realita. To nestačil Levelík? Nebo jiná abominace: Hry pro každého? Copak se nepoučili?! Beru do ruky svůj hebký Joystick a mizím, tohle vážně nemám zapotřebí nějak komentovat. Možná jen: budou čtenářky po přečtení tohoto veledíla potřebovat výplach mozku? Zaručeně.

zeal

Směrem k větší interakci

Hry se budou do budoucna ubírat směrem k větší interakci, o tom není pochyb, ani není zapotřebí věštecké koule, protože to tak je. Stačí si to jen představit.

Více interakce pro všechny?

Jak pro koho... Japoncům se to, jako hernímu národu, možná zamlouvat nebude, ti si s Máriem vystačili dobrejch dvacet let a ještě s ním určitě pár let vydrží. Ten Mário, má to ale kliku.

Krásný příklad takové netradičně vysoce interaktivní hry z posledních měsíců: Heavy Rain od Quantic Dreams. Díky vysoké míře interaktivity, navíc ve spojení s fungujícím časem (o tom článek někdy později), je hra velice napínavá, hráč má opravdu pocit, že všechno ve hře ovládá - díky přísným požadavkům na točení a mačkání tlačítek, díky tomu, jak prováděná akce pokračuje pouze za podmínek stisknutého tlačidla, je hra mnohem "opravdovější" než hry, ve kterých člověk zmáčkne tlačítko a čeká, co se asi stane, jaká animace postavičky bude následovat.

Heavy Rain je jen pouhým krokem k budoucnosti hraní. Je jako takový první prototyp dalekohledu, který na počátku 17. století vynalezl Hans Lippershey (díky, Wiki!), později, jak víme, zdokonalený Galileo Galileiem. K Hubbleovu teleskopu je ještě cesta daleká, ale správná myšlenka tu je, první krůčky k cíly byly udělány.

Více interakce? I'm totaly in.

zeal

Pár pozdních dojmů z F.E.A.R. 2

Už docela začínám chápat, proč v připravovaném Bulletstorm bude všechno vybuchovat, proč se budou bodovat kreativní zneškodnění nepřátel a proč hlavní slovo dostane zábava, ač značně braková a neoriginální. Protože si jejich tvůrci zahráli F.E.A.R. 2 a unikli jen o vlásek bídnému osudu unudění se k smrti.

Ze stříleček jsem v poslední době hrál Wolfensteina, který mě dost bavil a Necrovision, u kterého jsem rovněž hýřil radostným pohledem na obrazovku. U obou her byl slušný počet důvodů, proč jsou zábavné. Fear 2? Dvěma výše jmenovaným hrám nesahá ani po kotníky - což je samozřejmě pouze můj skromný názor. Masochisté to můžou vidět jinak.

Co chybí Fearu dvojce? Zaprvé je to takové to, čemu se říká lidově šťáva. Nudná prostředí střídají ještě nudnější prostory. Tak nezajímavá místa snad neexistují ani ve skutečnosti. Když napíšu, že to má nenápaditý level design, tak budu tomuhle odfláklému kusu herního software ještě nadržovat a vy si už určitě říkáte: ten Zeal to chce strhat za každou cenu! Tak abyste mi to nevyčítali v komentářích (nebo rovnou nepřipravovali můj atentát), zkusím své dojmy napsat pokud možno tak, aby to pro Fear 2 vyznělo co nejpěkněji. Pokud to půjde, samozřejmě.

Tak čím začít? Grafikou, ta přece ujde. Což o to, ta je docela ucházející, jenže není zase tak nápaditá, jak by být mohla a modely nepřátel jsou takové, jak to jen říct... všechny stejné. Totéž se tedy děje u místností a chodeb. Ještě, že tu nudnou monotónnost dne lze zabít odrovnáním velkého počtu stále se odevšad objevujících se nepřátel. Jojo už není co bejvalo a do týhle hry by tuplem nezapadlo. Jo jo, je to tak. Kdo nemá rád těžké hry, bude Fear 2 zbožňovat. Jedna kulka až dvě do hlavy a pan Dulák jde pod kytky, vlastně padá na beton - což je mnohem drsnější. Headshoty jdou na myši obzvlášť lehce, neboť nepřátelé chodí tak pomalu, že je téměř nemožné jejich kebuli minout. Pro pomalé hráče je tu ještě oblíbený bullet time, populární záchrana pomalých hráčů. A to tu stále píšu o nejtěžší obtížnosti, na kterou to hraju a poněkud se obávám, že jediné, co obtížnost mění, je rychlost klesání energie. Klesá vcelku rychle, to při přímé palbě dělá, ale nebojte se, není to takový problém, který by se nedal vyřešit, ne cheatem, ale medipackem, kterých je tu až nezdravě mnoho. Často víc, než je skutečně zapotřebí. Totéž u zbraní. Plné zásobníky jsem měl v podstatě neustále a obvyklé je, že tam ty zbraně, vlastně náboje, u těl padlých vojáků necháváte jen tak ležet, ať už chcete nebo ne. Na druhou stranu brnění není k nalezení moc často a každý jeho nález potěší, jestli se to tak dá napsat. Potěší no... trousil jsem hlášku "tak to je bezva", bez mrknutí očí, bez nějaké byť jen trochu výraznější emoce. A vlastně takový je celý  Fear 2 (minimálně prvních pár levelů určitě). Nevyvolává u hráčů (alespoň u mě ne) žádné emoce, ani strach, natož s.t.r.a.ch., ani vám nevykouzlí sadistický úsměv na rtech, nic, nada.

Tohle jsou dojmy ze zhruba prvních tří, čtyř úrovní a je tak docela možné, že dál je to lepší, zábavnější a posypané čokoládou. Moc tomu ale nevěřím, i když zase na druhou stranu demo, které jsem hrál asi před rokem na svojí PS3 se mi kupodivu líbilo. Tak že by měl Fear 2 jen těžce nezáživnej rozjezd? Nevím, jestli se mi to bude chtít zjišťovat anebo jestli se rovnou nevrhnu na pokračování Necrovision. Anebo, že bych si dal Cryostasis, které bylo teď u Levelu? Uvidíme, Watsone, uvidíme... skříp.

zeal

Na tyhle hry se těším

Pokud by se chystal třetí Motorstorm, věřte, že už teď bych začal se škudlením každé korunky, vždyť to je tak skvělá hra, hlavně díky splitscreenu, no jaj! Jenže další Motorstorm se nechystá, alespoň pokud vím, takže se bude rozhazovat... anebo ne. Bude se šetřit na následující tituly:

Diablo 3. Tady je jasné, skoro všem tedy, že tohle bude vážně něco. Veškeré diablovky pokleknou, obrazně řečeno, před tímto vysněným skvostem milionů hráčů po celém světě - i pod ním (i když, australané se jí možná ani nedočkají, protože u nich údajně chybí přístupnost 18+). Jednička i dvojka jsou hry ultimátního charakteru, vrchol izometrického dungeonu, čiže jistě není zapotřebí, abych se nějak více rozepisoval, proč se na trojku těším.

LittleBigPlanet 2 slibuje být platformou pro vytváření her. To znamená, že kdokoliv si v enginu LBP 2 může stvořit hru, jakoukoliv a zcela bez omezení, s vlastní grafikou, filmečky, hudbou, zvuky, s vlastními herními mechanismy a podobně. Stovky až postupem času miliony různých her tak budou k dispozici jeden čudlík od vás. Velká kvanta podomácku dělaných her a hráč tak prakticky nemusí už nikdy vyměnit disk v Playstationu. Fantastická vyhlídka.

Civilizace 5 se bude hratelnostně blížit Civilizaci jedničce. Aspoň to tak z vydaných obrázků a informací vypadá. Nikdo nemůže popřít, že jednička byla nejvychytanější, nejhratelnější, nejpřehlednější a nejzábavnější. Když se tahle Civilizace bude podobat jedničce, máme, my stratégové, vyhráno.

Alpha Protocol mi někdo neustále doporučoval, a já už nevím kdo to byl, ale trailery vypadají každopádně velmi slušně. Špionážní akční hry můžu, akční thrillery taky a prý je to od slušné firmy. Hlavně ale je to asi jediná špionážní hra, co se chystá do obchodních regálů, tak já myslím, že už jen z toho důvodu je to jasná koupě.

Ve Vanquish bude američan řezat ruské roboty a to na orbitální stanici. TO MUSÍM MÍT!

Project Offset. Viděl jsem trailer a líbil se mi. Je to to video, takový to... s tím obrem, jak tam něco čmuchá a potom co ho vyrušíte, se na vás vrhne. O téhle hře vím dost málo na to, abych si byl jistý její koupí, co mi ale na ní přijde sympatické je fantasy prostředí a navíc to má být rubačka z pohledu očí. Možná novej Witčhejvn? Možná.

Mirror's Edge 2. Na tohle se moc těším. Zatím o tom neprosáklo nic ven, ale tuším, že to bude minimálně stejně tak dobré jako jednička. Jak bych si pokračování představoval? Zhruba před rokem jsem to sepsal na stránce Kultura Kriplů.

Deathspank. Na první pohled docela dobrý. Na první poslech divný - Diablo a Monkey Island, to jde smíchat? Druhý pohled už leccos vysvětluje a po třetím pohledu si říkám, že tohle bude vážně zajímavá hra. Takovej slepenec všeho možného, to se často nevidí. S pánem chodíte po krajině a kucháte nepřátele, ze kterých padá všechno možné. Země, nebo hrací plocha se podivně točí, to když s ním jdete po krajince nahoru a vypadá to jednoduše moc dobře. Moc pěkná konzolovka! Vyrazíte na loď, s ní obeplujete kus zeměkoule a zastavíte u nějakého ostrůvku, kde opět bojujete, ale i mluvíte s NPC ve stylu chcíplých adventur a humor to má jako v Monkey Islandu, tedy u jednoho ukázaného rozhovoru jsem se pořezal smíchy. O tomhle budu uvažovat.

... a já to kdyžtak ještě doplním.

Na které hry se netěším :(

Silent Hill. Vím, že první čtyři díly by dnes nikdo nevydal - jsou na to až příliš dobré. A taky málo se v nich střílí. A vím taky to, že Silent Hill by se bez restartu neobešel, měl-li by vyjít další díl. Důvodem je to, že Team Silent nadobro ztratil o SH zájem, druhým a neméně důležitým důvodem je ztráta Akiry Yamaoky, který odešel od Konami a s ním nadobro to, co Silent Hill dělalo Silent Hillem. Měl jsem tuhle sérii rád.

XCOM. Ne že bych nevěřil v úspěch doomovky (říká se diablovka, tak proč se neříká doomovka?) s vetřelci, jenže tady se budou vetřelci podobat podrážce na botě, asfaltu na silnici a průjmu v záchodě. Zelení mužíčci jsou na dnešní realistické poměry až příliš nevěrohodní. Ze zbraní je zatím potvrzená petrolejka, kolt a brokovnice. Docela suché. Na vetřelce z vesmíru fest.

...tady to taky kdyžtak doplním.

zeal