Ze stříleček jsem v poslední době hrál Wolfensteina, který mě dost bavil a Necrovision, u kterého jsem rovněž hýřil radostným pohledem na obrazovku. U obou her byl slušný počet důvodů, proč jsou zábavné. Fear 2? Dvěma výše jmenovaným hrám nesahá ani po kotníky - což je samozřejmě pouze můj skromný názor. Masochisté to můžou vidět jinak.
Co chybí Fearu dvojce? Zaprvé je to takové to, čemu se říká lidově šťáva. Nudná prostředí střídají ještě nudnější prostory. Tak nezajímavá místa snad neexistují ani ve skutečnosti. Když napíšu, že to má nenápaditý level design, tak budu tomuhle odfláklému kusu herního software ještě nadržovat a vy si už určitě říkáte: ten Zeal to chce strhat za každou cenu! Tak abyste mi to nevyčítali v komentářích (nebo rovnou nepřipravovali můj atentát), zkusím své dojmy napsat pokud možno tak, aby to pro Fear 2 vyznělo co nejpěkněji. Pokud to půjde, samozřejmě.
Tak čím začít? Grafikou, ta přece ujde. Což o to, ta je docela ucházející, jenže není zase tak nápaditá, jak by být mohla a modely nepřátel jsou takové, jak to jen říct... všechny stejné. Totéž se tedy děje u místností a chodeb. Ještě, že tu nudnou monotónnost dne lze zabít odrovnáním velkého počtu stále se odevšad objevujících se nepřátel. Jojo už není co bejvalo a do týhle hry by tuplem nezapadlo. Jo jo, je to tak. Kdo nemá rád těžké hry, bude Fear 2 zbožňovat. Jedna kulka až dvě do hlavy a pan Dulák jde pod kytky, vlastně padá na beton - což je mnohem drsnější. Headshoty jdou na myši obzvlášť lehce, neboť nepřátelé chodí tak pomalu, že je téměř nemožné jejich kebuli minout. Pro pomalé hráče je tu ještě oblíbený bullet time, populární záchrana pomalých hráčů. A to tu stále píšu o nejtěžší obtížnosti, na kterou to hraju a poněkud se obávám, že jediné, co obtížnost mění, je rychlost klesání energie. Klesá vcelku rychle, to při přímé palbě dělá, ale nebojte se, není to takový problém, který by se nedal vyřešit, ne cheatem, ale medipackem, kterých je tu až nezdravě mnoho. Často víc, než je skutečně zapotřebí. Totéž u zbraní. Plné zásobníky jsem měl v podstatě neustále a obvyklé je, že tam ty zbraně, vlastně náboje, u těl padlých vojáků necháváte jen tak ležet, ať už chcete nebo ne. Na druhou stranu brnění není k nalezení moc často a každý jeho nález potěší, jestli se to tak dá napsat. Potěší no... trousil jsem hlášku "tak to je bezva", bez mrknutí očí, bez nějaké byť jen trochu výraznější emoce. A vlastně takový je celý Fear 2 (minimálně prvních pár levelů určitě). Nevyvolává u hráčů (alespoň u mě ne) žádné emoce, ani strach, natož s.t.r.a.ch., ani vám nevykouzlí sadistický úsměv na rtech, nic, nada.
Tohle jsou dojmy ze zhruba prvních tří, čtyř úrovní a je tak docela možné, že dál je to lepší, zábavnější a posypané čokoládou. Moc tomu ale nevěřím, i když zase na druhou stranu demo, které jsem hrál asi před rokem na svojí PS3 se mi kupodivu líbilo. Tak že by měl Fear 2 jen těžce nezáživnej rozjezd? Nevím, jestli se mi to bude chtít zjišťovat anebo jestli se rovnou nevrhnu na pokračování Necrovision. Anebo, že bych si dal Cryostasis, které bylo teď u Levelu? Uvidíme, Watsone, uvidíme... skříp.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat