Inception

WOW!! Na to, jak jsem o tomhle snímku nevěděl předtím skoro nic, jen to, že jeho hlavní náplní je lucidní snění, tak takhle unešen nějakým filmem jsem nebyl, no ani nepamatuju. Snad krom očekávanýho Avatara dlouho nikdo neudělal tak úžasně napsanej a zpracovanej film.

Úvodní hodina funguje jako nezbytné školení pro věci následující. Co se děje zbylou asi hodinku a půl je totiž něco.. no NĚCO. Tak fantasticky vytvořené dobrodružství odehrávající se v ještě neuvěřitelnějším prostředí a vůbec světě... asi bych nevěřil, že by někdo byl schopnej dát tohle na papír a ještě víc bych kroutil hlavou, kdyby se to někdo odvážil zfilmovat. Totiž, co se děje na plátně je tak zhruba na úrovni výborně vymyšleného, a krom toho i neobyčejného, snu a ono to navíc funguje i jako film. Dokonce jako dvousetmilionový blockbuster! Fííí! Ha.

Moc se mi líbil. Strašně zajímavej námět, fantasticky zpracované a ten Leonardo DiCaprio umí skvěle hrát. Nesmíte si Inception nechat ujít! To je pointa tohoto článku a já se s vámi pro tento moment rozloučím, protože si půjdu nechat zdát něco pěkného, a nebo ne... vlastně proč něco pěkného, když takový Inception jako sen je mnohem, mnohem lepší než chodit někde po pláži a okukovat místní polonahé tanečnice nebo něco na ten způsob.

zeal

Ano nebo ne: brát čtenáře v potaz?

Na blozích jsou dva druhy článků, se kterými se kdy setkáte. Jeden je psaný s touhou obohatit čtenáře, druhý je klasický, čistý blogový příspěvek, který existuje jen proto, že ho chtěl jeho autor vyplivnout na web. I tahle úvaha, neúvaha, je taková, tj. že nepočítá se čtenářem, alespoň ne v první řadě. A pak se kdosi ptá: jaký má vůbec smysl takovej článek nemířenej na čtenáře? Ha?

Když tohle aplikujete na hry, a na hry se dá aplikovat úplně vše, ukáže se, že existuje jen jeden druh her: takový, jehož účel, a smysl, je vydělat. A vydělat je, když všichni dělají hry pro Facebook, Iphone a vůbec pro mobily. Vydělat ale taky znamená nedělat hry prostě "jen tak", z nadšení pro věc, protože je to kontraproduktivní a vůbec "not alright".

Abych se ale zase vrátil zpět k původní myšlence: není právě ten druh článků, který je mířen v první řadě na čtenáře, lehce kontraproduktivní? Oproti hrám je to tedy přesný opak, a dává to smysl, protože takový článek není produkt, který půjde na trh, aspoň ne doslova (přeneseně určitě ano), nýbrž jde o čistě soukromý pohled autora, kterému nejde o to, vytvořit text, co by vyhověl všem, ale přináší "pouze" svůj pohled na věc. A ten se nemusí shodovat s názorem většiny. Který beztak nemusí být ten správný.

Tady mi jde o to, že v současné době lehce tápu a občas se podrbu na bradě, a taky si říkám: jakou motivaci jsem měl v začátcích svého psaní pro KK a jak je tomu teď? Dřív se mi asi chtělo psát, protože jsem si myslel, že mám určitě co zajímavého sdělit a podělit se o to se čtenáři, a že následně se dozvím jejich pohled na věc. A dnes tak nějak tápu... a přemýšlím, jaký článek by takovému průměrnému čtenáři KK vyhovoval? Divný, kam se to vyvinulo, ale nedivte se když naslouchám každému konstruktivnímu komentáři (a ne, komentáře od Giga pudding neberu v úvahu, já je totiž ani nečtu).

zeal

Mass Effect v dojmech

Se mi takhle zdálo, že na místě obvyklých sekcí, které Level píše rok dopředu, jako retro a téma, se na oněch stránkách psalo o návratu interaktivních filmů. Ale co o návratu, text byl psán stylem, jako kdyby tu už nějaký ten rok s námi interaktivní filmy byly. Nějaká úprava tam nehrála roli, a tak jednomu hernímu fláku byl věnován jeden, dva odstavce a jelo se dál, přišel na řadu další, tentokrát pro PSP, nějaké anime, k tomu fláknutej obrázek poblíž textu, a hráč měl prý slušnej výběr, kam posouvat příběh. Spousta, veliká tuna textu rozteklá po několika, asi šesti nebo sedmi stranách. Na první stránce tučně nadpis Interaktivní filmy, nahoře autorova fotografie, jméno pod ní Pavel Dobrovský a kdesi napsané, že se tam dočtu hlavně o novinkách.

Nevím nakolik na to mělo vliv, že jsem před spaním rozjel Mass Effect, ba i zahrál jsem si ho a smažil dobrou hodinku. Ve spoustě okamžiků je hra rovna filmu, ne klasickému, ale tomu interaktivnímu! Jen občas se tam střílí, podobně jako v Necrovision a člověk si užívá nefalšovanou hostinu základního instinktu jamajského drogového dealera. Přitom jsem si po celou dobu vědom, že příběh je důležitý a to činí tu střelbu jaksi opodstatněnou, což ale není zase tak podstatné, jako to, že ten příběh dělá z hraní o jednu třídu výš posunutý zážitek. Hackování zámků mi ihned připomnělo zábavu se zámky z Wizardry 7, rozhovory pak filmovou část Wing Commandera, jen s horšími herci. Střílení je fajn, jen akce na vlaku mi přišla asi desetkrát topornější (ve smyslu herní svobody), jak totožná scéna s vlakem z Infamous.

Ale ten filmový zážitek, to je opravdu něco. Co na tom, že je tu nedostatek herních mechanismů, koridorový design levelů, že to má RPG prvků daleko méně než Diablo. Zážitek je to numero uno. A na tom záleží? Asi jak kde. U Mass Effectu to funguje.

zeal

Vedro edice

Jestli je tohle poslední příspěvek v létě, zřejmě jsem podlehl vedru anebo jsem na něj vyzrál a našel jsem si lepší zábavu, než blogování. Za druhé, zjistil jsem, konečně, že herní časopisy jsou na můj vkus až moc geekovsky orientované. Občas i nesrozumitelné. Za další, přišel jsem na to, že čtení novinek je kontraproduktivní, jednak z důvodu, že většinou o žádnou pořádnou novinu nejde, druhak, když se nad tím pořádně zamyslím, tak většinou dojdu k názoru, že jsem bez toho mohl žít. Co dál? Aha. Chtěl jsem někam zkusit začít psát, ale posledních pár článků tam mě totálně od mého úmyslu odradilo, a nejde o Databázi her. A konečně. Mass Effect nebo Dragon Age, otázka pro dnešní den. Asi si půjdu lehnout pod třešeň a budu přemýšlet, jestli na tom počítači odletět do vesmíru nebo vyrazit zabíjet draky. Možná to ale bude na delší přemýšlení, vždyť komu by se chtělo vysedávat před monitorem za tak krásného počasí?

zeal

Knight and Day

Božský hollywoodský "pár" Tom Cruise a Cameron Diaz rozpoutávají v Knight and Day to, čemu se říká exploze dobrého filmu. Humorem nabušená akční komedie o supertajném agentovi, který musí ubránit balíček před zločinci, CIA i FBI, mě dostala nepřipraveného, a podle reakcí spolusedících diváků jistě nejen mě. Už od první scény, kdy Tom Cruise vystřílí kompletní osádku letadla, film exceluje po humorné stránce. Co je na Knight and Day super, humor je tu vyhnán do takových výšin, jak jen to dobrá podívaná dovoluje. Určitě se dá mluvit o parodii na akční snímky, jak by také ne, když se velké množství humorných okamžiků otírá o akční klišé.

Cruise je nezničitelný, Cameron Diaz zřejmě ve své životní formě a ostatní jim sekundují velmi slušně, tedy až do chvíle, než si je k sobě povolá režisér - většinou ve chvíli, kdy jejich těla létají vzduchem nebo padají z rychle jedoucího vlaku. V obou případech končí v tratolišti krve. Co ještě Knight and Day nabízí? Vyšperkované přestřelky, které posílají současný standard zpět do mateřské školky, výborné triky, jež nedají spát aneb Cruise dopadající na auto z letící motorky a Cruise ujíždějící na motorce před rozzuřenými býky s úžasnou Cameron Diaz přímo za zády. Tohle plus nekončící sled velice vtipných scének dělá z Knight and Day podívanou, jaká tu nebyla dlouho. Hollywood strikes back, dámy a pánové!

zeal

Pod čarou: Lepší než A-Team, mnohem lepší.