úterý 16. listopadu 2010

Hráči počítačových her nečtou

Chtělo by se dodat, a novinářští pisatelé tuplem, ale to by nebylo daleko od sprosté lži, takže zůstaňme jen u těch hráčů. Klesající poptávka po herních časopisech je alarmujícím znamením, že hráči počítačových her přestávají číst. Další takový alarm, neméně znamenající, je stav internetových diskusí, jež předznamenávají temnou budoucnost, ve které analfabeti s kameny v ruce stojí vítězně nad spoustou mrtvých těl poseté nekropoli, dřívější to zahrádce kavárny U intelektuála. Net, ač to na první pohled nedává pravelký smysl, protože je zavalen hromadami textu, svádí k tomu, aby si kdokoli přečetl pouze nadpis a první větu každého druhého až desátého odstavce. Proč si na netu něco číst, když je plný obrázků, které jsou dokonce pohyblivé, že. Ze čtení písmenek na monitoru bolí oči, a vůbec proč si něco číst, když si to můžu pustit jako video.

Někdy ale není jiné možnosti, než se uchýlit k přelouskání několika vět. A nebezpečí číhá tam, kde se nachází řádně zpackaný text, který připravil někdo s podobnou vadou, tj. nechutí k tomu, přečíst si víc než tři věty. To jsou pak informace, jako když se třeba teď nedávno brojilo proti zákazu videoher ve Spojených státech. Podobnou informační kvalitu doteď nabízely jen televizní reportáže o škodlivém vlivu videoher. Nedá se tomu ani tak moc divit, když je o textech na netu známo, že nadpis často pojme vše, co se básník chystá říci. To je tak, přehršel informací láká k tomu, psát o každé prkotině. O prkotině nenapíšete většinou víc jak větu, dvě. Internetový čtenář má pak ve zvyku číst maximálně ony pouhé dvě věty, a když se objeví něco víc komplexního, jako například to o tom zákazu nezákazu, tak je potom takový člověk, vlastně polo-analfabet, odkázán na texty nevalné hodnoty - jelikož dlouhé odstavce prostě nezvládne.

Jeden příklad za všechny. Hra Newcomer na C64 je prý vyvíjena neuvěřitelných 20 let. Hotová senzace, ovšem jenom kdyby to byla pravda. Její vývoj trval pouhé čtyři roky, delší verze už vcelku úctyhodných jedenáct. Kde se vzalo těch dvacet? Věc se má tak, že k již hotové hře se zbylých devět let vyráběly opravné patche. To ovšem například autora blogu RockPaperShotgun netrápí, protože ono to zní daleko fantastičtěji, když se nehledá, jak to doopravdy je. Onen autor si přečetl první dvě věty odtud, a z nich to skutečně tak vypadá, že celé dvě dekády trval vývoj. Jenže, ony i ty první dvě věty se dají interpretovat různě, takže nečíst dál je klasický případ "teh gaming journalism".

Takových případů je bohužel spousta. Takže nakonec vlastně hráči mají dobrý důvod nečíst víc, než pouhý nadpis - max. dvě věty.

1 komentář:

  1. Precteno od zacatku do konce, jednim dechem, nikde jsem se nezasekl, ani v pulce si nesel udelat kafe...

    OdpovědětVymazat