V časech herního starověku až středověku se objevila velká spousta nových herních žánrů. Od casual hříček, přes 3D střílečky až po takzvané mystovky, adventury z našeho pohledu. Vůbec nejdůležitější byly asi chodičky, díky nimž existuje dnes žánr "third-person action frenetic shoot 'em all 'cause they bleed".
Můj oblíbený hrdina byl Harry. Voják s kupou svalů, plamenometem, jehož plamen nepřátele dokázal spálit až na uhlík, a s výborným jet-packem, který se hodil, no, skoro pořád. Je dost možné, že zachraňoval dívky od chapadlovitých monster ještě dřív než Duke Nukem. Mezi další moje oblíbené lidské hrdiny patří Jill, dívka z džungle a to z prostého důvodu - lepší skákačku v shareware odpadu bylo těžko pohledat, a to včetně onoho přeslavného Duka. Ten byl dobrý a vůbec sympaťák, ale na Jill zdaleka neměl. Jedna z nejlepších chodičko-mlátiček byl Indiana Jones. Šlo o hru, v níž jsem byl velice špatný... a tak jsem raději koukal na monitor, když Indyho hrál (chodičko-RH-pozitivní) kamarád, kterému to šlo skoro od ruky a já tak viděl velkou část hry a i to jeho zápolení se na mě částečně přelévalo, takže jsem měl skoro pocit, jako kdybych to hrál já. Z dalších postav musím jmenovat Ricka Dangerouse - tvrďák posílající mobilní bomby mě dostal na dlouhou dobu. Hra byla velice propracovaná co se týče variability činností - tuhle skočit, podlézt, poslat bombu, vyšplhat po žebříku, vyhnout se letícímu laseru, zastřelit záškodníka a v přesném načasování. Hrdinové obývající jiné období - tam mi padl do oka, resp. hra se mi zalíbila, gladiátor z Gods. A to tak hodně, že jsem ho musel provést až na úplný konec... kde se mi parchant odvděčil tím, že se mu zachtělo projít hru ještě jednou. Další byl Risky, bojovník z lesů, který sice často umíral, ale nějakým zvráceným způsobem mi to bylo jedno a chtěl jsem se i přesto dostat dál. Princ z Persie je myslím předvídatelná volba, takže toho jsem si schoval pěkně na konec. Kdo mi tu ještě schází? Já věděl, že jsem zapomněl na někoho důležitého. Na Prehistorika, na něho se přece nezapomíná!
Z ostatních tvorů se mi zapsal do paměti kosmonaut Captain Comic, jehož odrhávačku jsem dodnes nedokázal vymýtit z hlavy. Mám takový pocit, že Comic byl vůbec první skákačkou, kterou jsem kdy u kamaráda s počítačem viděl. I když tam si nejsem úplně jist - mohl to být Princ... jak to bylo přesně, to už se asi nikdy nedozvím. Každopádně, Comic na mě udělal DOJEM. Ze zvířecí říše nejde nezmínit lišáka Foxe. Skákání na odpadkové koše a možnost sbírat a házet neužitečné věci na zle vypadající chodce, na to se jen tak nezapomíná. Skvělý byl Jazz, akční králík. Co se mi vrylo do paměti, byly především výborně vymyšlené úrovně. Metalový mutant jako borec na konec. Nejskvělejší atmosféra u chodiček vůbec!
Pokud se někdo už ptá, protože vidí, že článek nepokračuje, KDE JE MARIO?!!, na to je odpověď jednoduchá: o Mariovi se tady v tom článku psát nebude, protože jsem NES nikdy nevlastnil. To stejné Sonic a Donkey a další stvůry. Je mi jasné, že honem, co tento článek pošlu na Casual Core, tak se mi vybaví další, a další skákačky, které jsem vlastnil a hrál, div se mi neroztavil filtr na televizním monitoru, ale to už bude pozdě. Takže Barb-bárien a já chcu trpaslíka, jinak nebudu hrát. Ehm. :)
zeal
PS.
Tohle bylo taky hodně fajn.
