Escalator Simulator: První dojem

Hra ukazuje co vše se dá dělat na eskalátoru. V prvém případě: nejde z něj slézt. Je tedy na vás, co všechno na něm budete dělat. Každý eskalátor má neviditelné zdi nahoře, i dole. Zeď začíná na místě, kde schod zajíždí nebezpečně do podlahy. Na jezdících schodech samozřejmě nejste sami, vstupují na něj lidé, obou pohlaví, různě oblečení, ale co dělají! Z počátku se s vámi svezou, ale to, co s vámi na eskalátoru začnou dělat, jakmile zpozorují, že ho odmítáte na konci schodů opustit, to jste ještě na eskalátoru nezažili. Což mě nutí vznést první výtku: co je to za simulátor, ve kterém vám jeho tvůrci nedovolí udělat jedinou realistickou věc na eskalátoru, a tou je nastoupení/vystoupení z něj. No chápete to?

Nebudu chodit okolo horké polívky. Je to ve většině případů chaos. Autoři se brání, že můžete zvolit cestu nenásilí a údery spolujezdců tak prý můžete v klidu absorbovat (ve hře nejde umřít), aniž by někdo z nich utrpěl otok ruky, způsobený zběsilým bušením do vaší čelisti. Asi po pěti úderech totiž cestujícímu na eskalátoru dojde trpělivost a odchází se zavazadlem na místo, o kterém si vaše herní postava může nechat jen zdát. Jakási hratelnost v podobě (velmi) omezeného pohybu tu je, avšak je to zábavné asi tak na dvacet sekund. V případě, že na schodě nestojí vedle sebe tlustá dvojice, můžete se pokusit vrátit na začátek schodiště: projít okolo cestujících (kteří se rozestavili halabala: napravo, nalevo) a v nejlepším případě hledat prázdný schod. Pak už jen čekáte, než výtah sjede dolů (vyjede nahoru) a hra vás za to ocení deseti body. V případě, že jste do někoho vrazili, ztrácíte bod za každý šťouch.

Upřímně, kdo si nevyzkouší ukrást cestujícímu deštník, baseballovou pálku, tašku nacpanou šutry, případně berli a nezkusí (opravdovou) akční část hry, u hry se výrazně nepobaví. V případě plně obsazeného schodu někdy ale ani není jiné volby, chcete-li se dostat do další úrovně, tedy na další eskalátor. Je to masakr. Nedoporučuji.

zeal