Residentní zlo posedmé

Jako velký fanda horrorů jsem si musel pořídit sedmého Resiho. Měl jsem pro to dva pořádné důvody: První, je to pro Virtuální realitu; druhý, je to opět pořádný horror. Už prvních pár minut mi dalo za pravdu, že nejde o další military "sci-fi" řežbu. Sedmý díl se vrací zpět ke komornějšímu stylu prvního Residenta a vlastně se to posunulo i někam úplně jinam. Technicky, už nejde o third person hru - hrdinou jste tentokrát vy a ne postavička před vámi - a ono je to navíc takové, jak to Capcom údajně zamýšlel udělat už s prvním dílem, tedy že na zombie koukáte z očí do očí. Stylem, jde o atmosferický horror, kde na hrůzu čekáte, zatímco ona se plíží a plíží, aby na vás v ten nejpohodlnější okamžik vyskočila.

Začíná to vystoupením z auta a pak následuje procházka lesem, kterým bych ve skutečnosti nejraději proutíkal jak nejrychleji to jen jde. Není tam nic konkrétního, co by bylo zvlášť strašidelné - ten pocit, že je něco v nepořádku, to neviditelné cosi, co je hrůzostrašné, pokud by se to zhmotnilo z prázdna v bezprostřední blízkosti před vámi, tam je. Residentní zlo, příhodný to název.

A aby tam nešlo jen o ten pocit, že se může cokoli kdykoli pos*at, už v páté minutě vstupujete dovnitř lesní chaloupky, ve které nesvítí světla. Už ty okenice vypadaly podezřele, svojí velikostí, jako kdyby měly bránit před čímsi nebezpečným tam venku v tom ošklivém lese. Anebo aby se zlo nedostalo ven? Jen chvíle pátrání stačí na to, abyste si udělali rychlý závěr: horror se odehraje ZDE a ne v lese, kde jste měli ten neustálý pocit, jako kdyby na vás mělo něco každou chvíli vyskočit. Když už si říkáte, že to byla chyba, vejít dovnitř, a chcete honem rychle odejít, náhle zjišťujete, v momentu čiré hrůzy, když zataháte za kliku vstupních dveří, že už nejdou otevřít a tam cosi dál, za vámi v tmavé místnosti si už na vás začalo dělat chuť, a to něco rozhodně není top modelka, která vám před chvílí připravila vydatnou večeři.

Jediné, co bych mohl sedmému Resimu zatím vytknout, je absence podpory virtuálních ruk - neboli PS Move ovladačů. S Dualshockem se to sice hraje dobře, ale ovládat obě ruce, popřípadě s nimi zašermovat v prostoru a vůbec brát věci jako ve skutečnosti, případně otevírat šuplíky a zapínat spotřebiče a vůbec dlachnit a otáčet si věci těsně před virtuální helmou, by na zážitku určitě přidalo. Nevím nakolik je to pro programátory složité - dokonce, a to je co říct, ani exkluzivní titul Robinson od Cryteku podporu PS Move nemá (a když skloníte hlavu, ty ruce tam prostě vidět jsou a to jejich podivné umístění v prostoru je důkazem toho, že na podporu se myslelo, ale nakonec k ní nedošlo a nikdo neví, jestli se k ní Crytek ještě vrátí - měl by).

Ale například perfektní je, když jste u dveří a bojíte se, že na vás něco skočí, můžete vstát ze židle a protáhnout hlavu do prostoru a kouknout se na obě strany, jestli tam v chodbě něco nečíhá. Popisovat, co je v první hodině a něco, nemá moc smysl, ledaže nechcete být překvapení, až se do sedmého Resiho pustíte - pokud jste ho ještě nehráli. Se začátkem jsem moc a moc spokojenej, dál to má být údajně ještě strašidelnější, ale na to se ještě musím pořádně připravit.

Rezeal