Tak zase něco napíšeme

Kdysi, to bylo už dávno, jsem až zuřivě, a to není vyjádřeno nijak explicitně, listoval herními časopisy a doslova ujížděl na tom všem, co se na herní scéně jen objevilo. Good times, dá se říct. Proč tedy dnes nejsem hlavou nějakého softwérového kolosu nebo nešéfredaktoruju nějakému hernímu plátku? Odpověď na to je asi taková, že časem se u mě objevovala jiná obsese, pak zase jiná a jiná a nakonec se všechny tyhle posedlosti střetly v jednom nehezkém boji, ze kterého jsem vyvázl jen já. Já a roztrhané kusy mých dřívějších posedlostí. Tak to vidíte. Nic pěkného - jako realita.

Do čela herního kolosu bych se ale mohl s kapkou štěstí někdy v budoucnu dostat, protože nápadů mám fakt na rozdávání. Ne, rozdávat je nebudu. Pěkně si je budu škudlit pro sebe. A nebo to taky ne? Že bych jednou za čas vytvořil nějaký ten herní prototyp, který by čekal na rozkradení? No a nebo si udělám továrnu na indie projekty, a to bude jeden projekt a jeden nápad, jak to ostatně funguje dnes na indie scéně. A herní novinařina nebo přesněji netařina, když je to psané na netu? To by určitě šlo. Jen ne asi hned teď. Nejdřív bych musel utratit statisíce za všechny ty hry, které jsem nehrál, abych byl jako herní netař opravdu použitelný a informace v mých článcích nebyly jen snůškou domněnek a přepisování cizích názorů.

Střední cesta je, zdá se, ta nejlepší. Nestojí nic, vlastně pár stovek měsíčně ano, ale to se samo dá. Sem tam si koupit nějakou tu hru a "spokojit se" s hlavní činností týkající se her, tedy jejich hraním. A tečka. Takže asi nedojde k žádné změně, vše zůstane při starém a já se jen, asi ne nadobro, ale minimálně na nějakou chvíli, odmlčím. Na jaké hry se těším nejvíc? Na Duke Nukem Forever, Fallout New Vegas, Rage a Diablo 3. Díky kdyžtak za přízeň a někdy zase nablogovanou.

(Jinak mě, samozřejmě, zastihnete na TBL)

zeal

Civilizace 5 - ještě než začnu hrát

Ještě než se ke mně dostane krabička s Civilizací 5 uvnitř, řekl jsem si, že sesmolím alespoň pár posledních odstavců k sobě na blog. A pak do konce roku útrum (bude záležet na tom, jak moc mě hra do sebe vcucne).

Na pravé straně blogu by se měl nacházet definitivní seznam českých blogerů, tak pokud se tam nenajdete, dejte mi echo - není nic jednoduššího, než tam vpravit adresu vašeho blogu, jedno kliknutí a je to tam.

Z posledních novinek šířících se netem: Je tohle nový ovladač pro PS3? Hmm, to se mi nějak nechce zdát, hlavně - proč je levá páčka tak nešikovně umístěná a ty šipky někde na spodu Dualshocku. To se nebude moc pohodlně ovládat, teda. Design těžko říct, takhle z jednoho špatně nasvícenýho obrázku. Dávám palec dolů.

Cube: The Game. Někomu se konečně podařilo udělat hru, o které jsem si kdysi myslel, že by mohla dost zabodovat u hráčů. Jednou jsem si dokonce pohrával s myšlenkou, že bych se o ni sám pokusil, ale víte jak to s tvorbou her chodí. Stojí obrovské množství peněz. A jednomu týmu se to přece jen povedlo. Jaké překvapení pro mě ale bylo, když jsem na vlastní osobu zjistil, že hra je absolutní trash a nestojí vlastně ani za těchhle pár řádků tady na blogu. :( Nezáživnější a hnusnější hru jsem snad zatím ještě neviděl. Konceptově, tedy na papíře, je to ale projekt, který možná ještě spatří světlo světa. Tipuju, že se toho ujme Valve, protože Cube je film nejenom kultovní, ale taky "naoko" chytrý a dosti podobný hře, kterou Valve nedávno také koupila a nechala znovu vyrobit, Portal je ta hra.

http://gmc.yoyogames.com/index.php?showtopic=482462

Včera jsem si takhle řekl: co kdybych něco stvořil ve Flashi? Nevím nakolik je to těžký, něco v něm, byť velmi jednoduchého, udělat. Je tu ale poměrně slušná šance, že se k tomu dostanu, protože vím o stránce s použitelnými tutorialy a ještě jsem teď nedávno přišel na to, jak na takovou tvorbu rychle a taky zdarma. Takže se uvidí, šance tu je.

Víc toho zdá se není, takže hraní a Civilizaci 5 zdar.

zeal

Test

sept2510 by zealcore

Odkud se vzal BioShock? (podle Casual Core)

City of Lost Children

+

Myst

+

Undying

+

BioForge
+

Jules Verne

=

 BioShock

zeal

Na trhu chybí konzolový časopis

A když píšu, že konzolový, tak vyloženě časák jen o konzolích. Žádné handheldy, mobily ani PC (to tak ještě!). Na ty by v časopise nebylo místo.

Jako konzolovější hráč nemám co kupovat a rád bych něco dlachnil, když zrovna nesedím před dodělávajícím monitorem (no, nedodělává, ale trochu "zadělaný" prachem je). Dříve, když ještě debata papír versus web byla aktuální, jsme se asi shodli na tom, že papír je death (zkráceně řečeno). Jenže, od té doby zase uplynul nějaký ten čas a jeden neznámý a velice skromný blog (ano, tento) tak znovu nadhazuje návrh na uskutečnění časopisu, který by vyhověl všemu konzolovému hráčstvu u nás. Chytí se toho někdo? Bude to Excalibur? Nebo někdo jiný?

A já chci časopis, protože klasické herní weby mě nudí, sem tam uspávají a někdy je u večerní kávy vypínám natrvalo, aby se mi při náhodném otevření neudělalo špatně. Na koncept časopisu prostě nikdy nic mít nebude, ani kdyby to byla služba vpálená do brýlí a oznamující naprosto vše, od informace, kdy Aaron Greenberg odešel na záchod až po finanční zprávy, která společnost vydělává kolik a kdo se koho zase chystá koupit. Brrrr.

Tajnou zbraní budou kvalitní redaktoři, které si každý vpálí, ehm, které si oblíbí každý čtenář, do jednoho, do posledního človíčka vlastnícího sebehorší konzolí. A bude to mít EDGE (jako šťávu), na apríla CUTTING EDGE a bude to zkrátka něco, z čeho všichni čtenáři budou šílet, šílet a jásat zároveň! Jediná stránka časopisu nebude průměrná, do posledního místečka budou všechny zaplněné kvalitními písmenky, větami a odstavci.

Rozhodně nebude v prvním čísle, ani v žádném dalším, článek na téma: "A má vůbec smysl vydávat dnes papírový časopis?" (tak to po prvním čísle zabalíme, nebo ne?). Pojede se na úplné maximum a všichni budou odvádět dvěstě dvaceti procentní výkon, a byla by v tom nějaká čertovina, aby to nevyšlo.

 

zeal

FFW FTW

Wow. Znáte to? Když chvíli neupdatujete blog, tak se vám toho v hlavě nahromadí tolik, že byste to nejraději chtěli shodit vše zaráz z jedné z věží World Trade Center (příliš brzo?). Prostě proto. Námětů na články, ať už dobré nebo jen lehce nadprůměrné (výkyvově až po ty čistě geniální) je tolik a jak to tak bývá, času není nazbyt a zábav lepších než tohleto blogování je povícero. Rozhodl jsem se pro takový "fastforward blog post", což myslím není nutné překládat. Takže čím začít? Článkem. Napsal jsem, myslím docela slušný, článek na KK o Duke Nukemovi, který vystihuje můj pohled na Duke Nukem Forever. Už to není, jak to správně vystihl Overwatch na TBL, legenda, DNF se totiž stává realitou a ta je, jak všichni víme, dost hnusná a sem tam bolestivá. DNF je tady, konečně, vlastně ještě ne, ale bude, už brzo a konečně se uvidí, jestli to stálo za těch více než deset let čekání. Ne, opravdu si nemyslím, že by vůbec nějaká hra za to stála. A má se to navíc ještě tak, že já na tohle pokračování stejně nečekal. Měl jsem vždy za to, že se zhruba v roce 2002 na něm přestalo dělat a takové to dráždění čtenáře, že DNF se jednou objeví, byla jen taková fakt vtipná legrácka, kterou stejně nikdo nebere vážně.

Co já na DNF gameplay video z výstavy PAX? Chcaní jako mezihra? Blowdžop (to jen tak kvůli vyhledávačům) od dvou studentek najednou? Ježdění v džípu? No jo, a bude toho víc, ptám se?

Mafii 2 ještě nemám, ale celkem o jejím sehnání uvažuju. A že tam není tráva, kvůli tomu z World Trade Center neskočím. Ehm.

Kinect je vážně divnej způsob, jak ovládat hry. Tohle říkám po zhlédnutí dalších videí, na kterých hráči vypadají, jako kdyby dostali první vycházku z ústavu, kde byli zavření hodně dlouhou dobu.

Mám neskutečně divný dilema. Hrát Dragon Age za člověka, noblesního rytíře, jehož osudovou cestu jsem měl přečtenou ještě předtím, než jsem vložil instalační DVDčko do mechaniky, nebo za elfa, zřejmě čaroděje, u kterého nevím, jestli pouhé sesílání kouzel je v takové hře to pravé ořechové s malinou navrchu, anebo za krajně nesympatickýho trpaslíka, kterýžto má dost možná to nejlepší herní scenário (alespoň co jsem tak vypozoroval na loňském Digitexu), ale zase jak říkám, proč hrát stovku hodin s postavičkou, která na monitoru nevypadá ani trochu dobře? Asi to nakonec udělám, jako jsem to udělal při prvním hraní Diabla - rozehraju to za všechny tři a s tím nejlepším to dotáhnu až do konce. Kde na to ale vezmu čas?

Tolik nápadů na originální herní koncepty a tolik překážek v cestě. That's a blow.

A abych zůstal věrný duchu blogování, ne vše se točí kolem her, a já tu zmíním pár delikates pro případné zájemce o pikantní informace. V posledním týdnu jsem si zakoupil čtyři velmi zajímavé knížky, dvě z Česka, dvě z Británie (každá za pouhou libru), tři z toho jsou převelice zajímavé sci-fi a čtvrtá něco těžce úchylného, neboť první věta zní: Spalte svoje oblečení. Ne. Spalte tuhle knihu. Tak je to správně!

A tak, kdo ví, možná se zlepším ve psaní, protože... protože čtení prý zvyšuje literární kvocient. Čtení beletrie, je nutno poznamenat. Učebnice a skripta vám zvýší leda tak krevní tlak.

Ptám se sám sebe. A když už to sem píšu, ví to někdo z vás? Flickr nebo nějaký jiný web? Jaký je ten správný pro sdílení fotek? Co Deviant, a nevadí, když deviant nejsem?

Co mě doopravdy zajímá. Kolik si asi tak vydělávají hudební skladatelé v herním průmyslu? Přemýšlím, jestli do toho mám jít. Jenže, jak velký honorář chtít za první soundtrack, který vlastně potřebuju, abych vůbec nějaké svoje služby mohl nabízet?

A poslední bod: Konečně se mi podařilo rozjet VooDoo Kid! Ani nevím proč, tahle moje oblíbená adventura z minulého století mi pokaždé jela tak pomale, až jsem měl pocit, že ji nepouštím ze svého harddisku, ale že mi ji někdo posílá na pohlednicích skrze službu OnLive.

zeal

Singularity

Singularity je hra, která drtí všechny ty Feary a Modern Worféry, což se ale dozvíte teprve až si tuhle hru zahrajete. V recenzích totiž víceméně propadla a je jí často vytýkáno, že je to jakýsi Bioshock klon, a to jen díky tomu, že hráč krom pušky používá ještě rukavici, a vlastně ruku. Nevím, jak na to tihle takzvaní recenzenti přicházejí, protože tahle "ruka" byla použita dříve už v Undying (jehož je Bioshock skutečným klonem) a ještě dříve v Hexenu a možná dokonce už v Hereticu, tedy ve hrách od Raven Software, tvůrců Singularity.

A tak si vlastně říkám, na co vůbec číst nějaké recenze, když absolutně sterilní a nudná střílečka F.E.A.R. 2 dostává tak vysoká hodnocení a hry jako Necrovision a Singularity jsou smeteny ze stolu jako podřadnější zboží.

Včera jsem si dal zhruba tří hodinovou spářku Singularity a jsem velice nadšen. Tím, jak střílečky z vlastního pohledu ještě dokáží nadchnout, potrápit, překvapit a dokonce i vyděsit (jsou tu jak fantastické lekačky, tak strašidelné momenty). Nepřeháním, když napíšu následující: Ravenům se podařilo vzít to nejlepší ze starých doomovek a dokázali to velmi chytře zapasovat do moderní First Person Shooter hry. Výborná a strhující hra s nezapomenutelnými momenty, to je Singularity. Všem silně doporučuji.