Na rozcestí: Realismus vs Herní svět

Realistická grafika a vůbec realismus ve hrách je v současné době vnímán jako něco hodně pozitivního. Hráčům otvírá ústa a posléze i jejich peněženky. Média si můžou uřezat ruce, aby byly prvními, kdo bude informovat o převratné novince, jako je omezený čas pro dýchání pod vodou, realisticky prskající dřevo při táboráku nebo zase o něco více realističtější atmosferické efekty. A herní firmy? Ty jen následují momentální chutě svých zákazníků a zákaznic. "Je libo reálně vypadající ustřelování končetin? Prosím... tady je."

Tohle je realita. Realismus je, řečí devadesátých let, IN. Bohužel i bohudík.

Na jednu stranu hry vypadají "božsky", GT už pomale vypadá jako televizní přenos závodních vozů, gravitace, nebo lépe řečeno fyzika, v akčních hrách je taková, jaká by být měla, avšak na druhou stranu tohle honění se za úžasnou realističností je za určitou cenu... Zaprvé pomale ale jistě mizí herní projekty se zajímavým stylem grafiky (Okami a Zeno Clash pak vypadají v herní nabídce nespravedlivě jako mimozemšťané), druhak se při tvorbě realistické hry myslí převážně na ten rozdíl mezi tím, když do vody spadne bedna plná písku a bedna naplněná vzduchem, a tím pádem už není čas na to podstatné: doplňte si libovolně, co považujete u her za podstatné.

Co chci já u her? "Well..." U závodních her chci co nejvyšší realismus, ve FPS chci realisticky chovající se prostředí, ale zato supermanského drtiče s neomezeným arzenálem na zádech ("Duku, vrať se!"), v RPG je mi úplně jedno, jak to tvůrci vymyslí, ale třeba u Aliens RPG hry by prezence nejvyššího realismu bodla. Zase bych klidně veškerou realistiku obětoval u žánrů jako jsou dungeony, adventury a dejme tomu i turn-based strategie (v živé paměti mám vzpomínku na to, jak se mi povedlo rozbít rovnou několik "zaefklých" armorů jedinou milicí v Civilizaci - "Lucky me!" Jakou radost mi to udělalo! :) ). Mrtvé žánry bych přivedl zpět i za "tuto cenu", že by nebyly ani trochu realistické. Proč? Chci i nějaké hry, které podněcují fantazii, což mi právě u dnešních her docela dost chybí.

Musím se ale přiznat, že když sleduju nové herní trailery, tak se koukám i na to, jak ta novinka je zase blíž k realitě a užívám si to. Pak si ale zase uvědomím, že to bude za cenu obětování příběhu, kvalitně napsaného scénáře, vtipně úchylných dialogů (kde v realitě takové slyšíme?), a třeba i nezapomenutelné atmosféry, která by tam byla, v případě, že by se otrocky nešlo podle pravidel poslední módy. Ono to ale bude tím, že herní trailery, a tedy i hry, dnes (kdy hry stojí obrovskou sumu peněz) musí ohromit a když to není šikovnou zápletkou, ani originálními nápady, pak nezbývá nic jiného než grafika (fyzika a efekty).

Nechci, aby to vyznělo tak, že realismus u her je nějak špatný. Jen v současné době je to takové, že na tuhle stránku herní vývojáři tlačí tak hodně, že už asi ani nejsou schopni přemýšlet o ničem jiném, a co pak chudáci herní novináři, ti musí psát hloupé novinky o skvělých nových efektech. A co teprve chudáci hráči? Těm nezbývá, než u her vypnout mozek a obdivovat grafiku.

K realismu herní průmysl směřuje neustále už od prvních nesmělých pokusů. Má tam namířeno - jednou, až se za pár desítek let všichni setkáme ve virtuální realitě, si řekneme: konečně! Teprve teď můžu s hraním skončit. :)

zeal