Na blogování je mi sympatický hlavně to, že můžu vzít do ruky klávesnici a zapisovat svoje myšlenky přesně tak, jak právě přicházejí. Můj milý deníčku, dnes jsem dělal to a to a večer jdu ven, nadýchat se čerstvýho vzduchu. No jo, ale co čtenáři? Jak se jim to bude číst, když jednou napíšu o tomhle, pak si zase vzpomenu na tohle a pak plácnu něco, čemu budu rozumět jen já? Blogování je, zdá se, o kompromisu, jako ostatně vše v životě.
Opět tedy mám těch věcí na srdci, resp. v ruce, víc, takže bude nejlepší, když se do toho hned dám, taky proto, abych na něco nezapomněl.
Zánik Giga.TV
Moje hodně oblíbená herní TV stanice před pár měsíci skončila. Nejdřív mi teda zmizela ze satelitu a já až zhruba po dvou měsících zjišťuju, že její provozovatelé zkrachovali, takže chyba nebyla na mém přijímači, jak se mi občas stává, že některá stanice "prostě přestane vysílat" (z šesti hudebních kanálů mi jedou jen dva, např.). Na Giga televizi jsem se díval rád, někdy jsem ji měl zapnutou jen tak, jako pozadí, ale vždy jsem si na ni našel chvilku, protože ti lidi, co diváka pořadem provázeli, to prostě uměli. Nerozuměl jsem sice každému slovu, protože se jednalo o německou televizi, ale většinou jsem čtvrté až osmé slovíčko pochytil a ono to i stačilo.
Předně jsem si Gigu oblíbil z toho důvodu, že ji moderovali lidé se smyslem pro humor a člověk z toho měl takovou příjemnou náladu. Líbilo se mi na ní, že recenzovali - resp. ukazovali, jak se to hraje - spoustu herních novinek, i těch, o které bych se normálně nezajímal (třeba hry na NDS). Ale byl jsem tomu nakonec rád, že jsem viděl, jak se hrají např. nové plošinovky na NDS - musím uznat, že řada jich je hodně inovativních - asi tak, že Braid je oproti nim hadra. Vidět hru v pohybu je často lepší, než si o ní číst, v dnešní době určitě.
Krom "video" recenzí, novinek a pořadu, který byl založen na tom, že si tam "spolu hráli", se mi moc líbily rozhovory - ze dvou, ale vlastně ze třech, důvodů: byly v angličtině, na druhé straně telefonu byly třeba i ty vůbec nejznámější osobnosti ("božský" Peter Molyneux, třeba) a hlavně ty rozhovory byly zajímavý a člověk se z nich dost dozvěděl. Kvalitní televize to byla, redaktoři by se nechali pro diváka roztrhat - jednou přišli do studia celí od krve -, a myslím, že to nemělo žádnou větší, ani menší, chybu. Je to vážně škoda. Po Vivě Zwei další německá televize, která teď někde na dně oceánu "žere písek".
Teď jsem zjistil, že Giga ještě v méně důstojných podmínkách přežívá na internetu:
http://www.youtube.com/watch?v=nC7Tmly4Yxs
My píšeme a nám se to líbí
Často se v herním čtivu setkávám s tím, že autor textu píše, že "nám se ta hra líbí" a že "nám se ta puška zamlouvá". Nemám teď zrovna po ruce žádný časák, odkud bych mohl citovat, ale je to takhle ve spoustě recenzí, v novinkách na Bonuswebu a já nevím kde ještě. Někdo zřejmě nemá kou... žaludek na to, aby si stál za názorem on sám. "Myslíme si, že střílení afričanů v Resident Evilu 5 je fajn, ale...". Nevím, nechápu, pod článkem vidím jen jedno jméno. Asi rozdvojená osobnost, bo co.
Jsem na notebooku
Ano, o tomhle jsem měl napsat hned na začátku. Takže: je čtvrtek, pozdě večer. Skoro už uléhám do postele, ehm, když si zrovna chci ještě na chvíli zkusit tu nově nainstalovanou hru King's Bounty. Jó, to je ta pecka, co mi všichni doporučovali! Zapínám hru, má to krásnou malovanou grafiku, hmm... možná by voněla, kdyby to můj LCD monitor podporoval. Natěšenej, ještě v hlavě si promítám doporučení od Micka a pár známých. Tohle bude pecka, aarghh... takhle natěšenej jsem dlouho nebyl.
Nastavení grafiky. Mám výkonnej počítač, obří LCD, slabší grafiku, ale ono to nějak půjde, že. Jo jo, vysoké detaily, to je ono... tak, stíny na high, hmm, proč ne, no vlastně všechno je zapnutý už defaultně na high. Tak ještě zkusím to antialiasing, vyhlazování, ať je grafika, co nej. 8x bude stačit? Zapínám 1920 x 1200.
Hra se mi rozjela, hltám každé psané slovíčko... hltám každou větu, kterou na mě promlouvá můj tutor. Hra se trochu trhá, snižuju rozlišení. Tak a teď můžu vyrazit! Prý si mám vzít jakýsi meč z truhly. Odjíždím na koni do druhé místnosti, aniž bych viděl okolo nějakou truhlu. Aha, tohle už vypadá jako ta mise, na kterou jsem se měl vybavit mečem. Vracím se, rotuju kamerou... a vida. Truhla leží asi dva herní metry za tutorem. Vybavuju svého hrdinu mečem. Paráda, vzhůru za dobrodružstvím! V téhle chvíli se mi zdá, že cítím, jak se něco pálí. Ne, to se mi nezdá. Jde to z počítače a zápach pořád sílí. Aaaaa! Co teď? Počítač se vypne, a už se nezapne. Zdá se, že odešel buď zdroj nebo základovka. Huh.
Naštěstí mám ještě slušný herní notebook, a dost šňůr na zapojení externího monitoru, myši a klávesnice. Tak aspoň, že tak.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat