Duke Nukem Forever má na Metacritic od 50 do 62 procent a to je: špatné. Jako vážně obrovsky špatné - z pohledu fanouška počítačových her je Noční můra na Elm Street hadra. Rána fotbalovým míčem ze dvou metrů do rozkroku. A teď se ptejte, proč nikdo nemá rád herní recenzenty. Nebo proč nikdo nečte recenze. Nebo proč už nikdo nekupuje Level.
Nějaké důvody pro udělení nízkých známek se vždy najdou - u recenzentského řemesla to vždy fungovalo tak, že obhájit se dá všechno, ovšem nejvíce záleží na tom, jak se člověk vyspí. A proto existuje Metacritic a Gamerankings, aby nevznikal chaos a vlastně, aby tu byl nějaký řád. Někdo by řekl, že "kvalitní" hra musí mít za sebou vždy velkou společnost, velkou reklamu nebo někoho, kdo má velkou peněženku. Cosi pravdivého na tom bude - Eidos a Jeff Gerstmann by mohli vyprávět.
Osobně dost koukám, jak se k Dukovi recenzenti mají. Je to odplata za dlouhé čekání? Nebo následky profesní deformace osobnosti, kvůli níž si recenzent už nepamatuje na dobu, kdy se u her dřív bavil, a že to bylo / je to hlavní, co je u her důležité?
Ve hře se dá zabloudit, je to ten důvod? Nebo je tu jiný důvod, ten, že je to old school? A proč by to mělo být zrovna špatné? Některé recenze si zase radikálně odporují - zatímco jeden recenzent se v úrovni ztratil, druhému přišlo nestoudné, jak lineární levely DNF má. Vím o několika recenzích, které šly experimentálně o dva, tři body dolů, a to jen proto, aby stránka měla zásah - čili "hit", jinak řečeno, aby na sebe přitáhla pozornost. Něco shnilého je někde, a není to v Dánsku.
Jenze si vem, proc tomu tak je? Cim se to stalo, ze vsechna cisla jsou si v recenzich podobna? Recenzenti maji podobne nazory, argumentace a hodnoceni? Jak rikas od sebe vlastne opisuji? Tohle vzniklo az s internetem (pokud nebudeme brat pripady, kdy bezvyznamejsi casopisy pokukovaly po tech vyznamnych), kdy prave ctenari samotni mohou za to, ze se recenzentni boji za svou ubycenjny subjektivni nazor. Ono totiz kdyz napises neco trochu jineho, nez je obecny prumer na metacritics, tak ti to daji ctenari v diskusich pekne zabrat. A tim se prave stalo, ze recenzenti se boji jit do pripadneho konfliktu s diskutery (i treba podvedome) a radsi se tomu vyhnou proste tim, ze se podivaji na metacritics, a jejich nazor a hodnoceni nebude tak rozdilne od prumeru.
OdpovědětVymazatA pak samozrejme nejvic zalezi na tom recenzentovi, ktery napisu tu uplne prvni recenzi na svete :)
Zrovna u Duka se mi nezdá, že by od sebe recenzenti okoukávali, viděl jsem jak 2/10, tak 70+. Takže DNF, jako jedna z mála mainstreamových her, tvé teorii o opisujících recenzentech shodou okolností odporuje :)
OdpovědětVymazatJinak zároveň neříkám, že se to obecně neděje, o tom žádná...
moolker: Hmm, možná jsem před psaním článku na netu špatně pátral. Měl jsem štěstí/smůlu jen na nenávistné recenze.
OdpovědětVymazatJinak to, jak některé weby soupeřili mezi sebou kdo dá Dukovi méně, to moji tezi jenom podporuje. Ať je to 3, 2 nebo dokonce 0/10 (Hah!) je už docela jedno, všechno to jsou raritní čísla, v herní novinařině takřka nevídaná. :)
Robotron: Podle mě se za ty léta zapomnělo o čem kritika her je - o osobním doporučení, o kritikově zcela vlastním pohledu na věc, kdy čtenář/hráč podle kritikova vkusu a jeho argumentů pozná, nakolik je ten recenzent blízký jeho vlastnímu vkusu, a tím pádem ví, jak si to jeho hodnocení má přeložit.
OdpovědětVymazatProstě dřív mezi herními novináři a čtenáři existoval "vztah", díky němuž hráči chtěli recenze číst, také z toho důvodu, že si z těch textů člověk udělal dobrý obrázek - každý věděl, že Bob Koutský nehraje nic jiného než simulátory letadel, takže hráč, který nebyl kovaný v simulátorech si od těch her mohl s poklidem odečíst nějaké ty body, ale také věděl, že ten člověk v tom má výborný přehled. Tenhle vztah skončil s rozpadem bývalých redakcí. Dnes si jen málo lidí přečte recenzi, věřím tomu, že právě z výše zmíněného důvodu, že je těžší se v tom orientovat - imho potřebuju aspoň něco o tom kritikovi znát, abych si ten text správně přeložil - a taky imho se dřív psalo lidštěji. Když si dnes vezmu do ruky Score, většina recenzí má podivné až hodně podivné pasáže, které dávají pramalý smysl.
S timhle ale tak uplne nemuzu souhlasit. Je super, kdyz ctenar zna svyho recenzenta a podle toho vi, co se mu samotnymu bude libit, protoze maji podobny vkus, atd. Jenze timhle se muze zabyvat minimum ctenaru. Vetsina ctenaru tohle prece vubec neresi, nema na to cas, ani ty recenzenty nezna a uz vubec by je nenapadlo je jaksi virtualne "poznat", aby ziskali hlubsi informace, ktere pak vyctou mezi radky.
OdpovědětVymazatTohle je zalezitost par skalnich fandu webu, casaku a urcitejch autoru, ale urcite to tak nemuze byt u ctenare obecneho.
No dobrá, trochu jsem to přestřelil, ale určitě na tom něco bude, ne? Ten druhý důvod, tedy jak je ta recenze napsaná, co do srozumitelnosti, tak v tom myslím je opravdový problém - jen málo lidí dokáže napsat recenzi, abych se z ní opravdu dozvěděl, jak se to hraje, jak si ta hra stojí mezi ostatníma hrama a přitom to měl chuť číst a taky, abych tomu textu rozuměl - a to aniž bych se zastavil u nějaké těžkopádné věty, či něčeho, co nedává smysl (velmi často ve Score).
OdpovědětVymazat