úterý 17. března 2009

Jó v dobách Amigy, to bylo jinčí kafe

Aby nedošlo k nějaké mýlce, hned na úvod článku musím napsat, že jsem nikdy nevlastnil Amigu, až donedávna mi byla "volná" a ve středověkých dobách herního boomu jsem vždy fandil PCčku, na které nic a nikdo neměl. Jednou jsem na ní hrál u kamaráda a přišla mi zajímavá, i když už v té době mi nějak nešlo dohromady, jak může být pouhá klávesnice pro PC nějakou konkurencí. No to už jsem nezjistil, protože na PC se vždycky našla nějaká ta super gameska, se kterou jsem rád trávil některá volná odpoledne a večery. Po čase jsem tedy prozřel a zjistil, že spousta těch pecek na PC už vyšla dřív na Amize, a že já jsem vlastně pařil jen pouhé konverze. Pointa článku je ale někde úplně jinde, takže proud textu nasměruju tím správným směrem: herní recenze. Ano, herní recenze v dobách Amigy byly kapku jinačí, než co vidíte v herních magazínech dnes. To je tedy snad i logický, ale jde o to, že ty recenze byly opravdové názory, které nebyly zcela ničím ovlivněny. Internet (a když už jsme u toho, tak ani velké paže firem, v jejichž mužném porostu se mohl skrývat nějaký ten dolar) ještě nebyl, pamatujete? Jak se tedy mohli recenzenti v té době přesně trefit do "skutečné" kvality herního titulu, který dnes může ocheckovat úplně každý na gamerankings.com? Vtip není v tom, že nemohli, ale v tom, že se častokrát netrefili.

Hra Murder - Zzap dává 92%, kdežto Amiga Computing jen 64%
Leeds United - Amiga Joker hodnotí 46 %, Amiga Power shledává kvalitu hry na 74 %
Gobliins 2 - Amiga Power dává 78 %, CU Amiga prohlédla špinavé triky Coktel Visionu a dává hře proto 40 %
Tornado - hra je podle Amiga Format na 70 %, CU Amiga hře dává pouhých 46 %
Harley Davidson - podle Amiga Joker je hra podprůměrná a zasluhuje 44 %, Zzap dává 76 %

A spousta dalších. Tohle rozhodně není nějaký výčet rozdílných hodnocení, které se náhodou v Amiga časopisech objevily. Prostě je vidět, že dřív se recenzenti jen těžko shodli a to je rozhodně zajímavé, zvláště když se na to díváte v kontextu dnešních recenzí, kde mi přijde, že se snad hledá konsensus, správná hodnota hry, nesmysl, podle kterého se všem má líbit všechno obecně dobře přijaté a naopak mají všichni nenávidět to, na čem se všichni shodli, že je naprostá sračka. Jistě, někdy je prostě hra opravdová pecka, ale v praxi je to tak, že Fallout 3, ač "podle všech naprostá pecka" je pro někoho jen prázdný svět s průměrnou hratelností běžící na enginu ještě prázdnějšího Oblivionu. Jenže koho to zajímá, když gamerankings.com uvádí jiná, a velmi průkazná (!), čísla? Třeba já bych si tento názor rád přečetl v jednom časopise a ve druhém třeba zcela opačný. Ale to chci asi moc. Možná si o nich počtu v jiném vesmíru, v takovém, kde Amiga nezkrachovala a nadále vesele prosperuje...

zeal

2 komentáře:

  1. Ono to ma svoje pro i proti. Videt tak rozdilna hodnoceni v nekolika recenzich muze byt matouci, co si vlastne o te hre mam myslet? Ja moc nezastavam, tu absolutni obhajobu nekterych redaktoru, ze recenze je subjektivni utvar a nic jineho nemuze byt, ani se je tak nesnazim psat. Pro me je dulezity najit podstatu veci, hry, jejiho principu a argumentem si proti sobe postavit to, co si myslim, ze byl zamer tvurcu, a jak se to v kontextu povedlo, a jak to funguje. Pro me je ted nejduleztejsi a tak se snazim psat, videt tu hru jako mechanismus, ktery ma sva slaba mista a na ty upozornit, kde hra zadrhava, ale pritom opravdu rici argumentem, proc tom tak je. To je podle me objektivni a tim zpusobem by se mohly nazory od nekolika recenzentu spis vice podobat, nez naprosto subjektivne napsany dojem, ze se mi neco libi, nebo belibi, a treba ani vlastne nevim proc.

    Prave ted se aktualne tak trochu potacim s tim, ze bych do svych recenzi, ktere ted pisu na hrej, chtel dostat oboje, jak tu objektivni informacni hodnotu, nebo to, co si myslim, ze by ji mohlo predstavovat, spis argumentaci kvalit principu hry, a zaroven do toho dat ctivy dojem.

    A je to straaaaasne tezky. Vubec to neni lehky. Dnesni hry jsou totiz mnohem slozitejsi, nez za dob Amigy treba. Kdyz si obcas dnes napisu nejakou retro recenzi na klasickou 2D hru, tak to se pise samo, clovek nad tim nemusi tolik uvazovat, je to mnohem volnejsi, prave proto, ze ty hry nebyly tak komplexni. Kdezto dnesni hry jsou mnohem narocnejsi na to vystihnout co je ve hre dobre a co ne, protoze jsou strasne slozite, maji mnoho aspektu, ktere urcuji cely dojem a je velice tezke vypichnout, co je a co neni podstatne. V drivejsich hra to bylo mnohem jednodussi. To je taky problem, ne jen, ze driv recenzenti se nejak snazili psat, a dnes to neumi jako driv. Je to i v tech hrach. Jsou narocnejsi, na psani.

    OdpovědětVymazat
  2. Nechtěl jsem, aby to vyznělo tak, že bych chtěl takhle rozdílný hodnocení u každýho titulu. Kdyby to bylo v nižší frekvenci, tak zhruba u každého pátého titulu (když vezmeme v potaz, že v jednom čísle časopisu by bylo třicet recenzí, tak šest z třiceti), byl bych spokojenej. Ono ani tak ve výsledku nejde o to hodnocení, jako spíš o ty důvody, proč to tak ten recenzent vidí - z toho poznám, jestli jsou ty argumenty pro mě dobrý, nebo ne. Třeba zrovna u Gobliins 2: např. že se jedná prakticky o stejnou hru s podobnými úkoly, třeba horším příběhem a slabším humorem. V druhé si přečtu to samé, ale recenzent to obhajuje, že se vlastně nejedná o zápor, když to v jedničce tak dobře fungovalo a tady to taky tak funguje.

    Recenze bych řekl, že by měla být subjektivním útvarem do té míry, do jaké je to vkusné. Samozřejmě, že podobně jako u filmové recenze, je potřeba poukázat na objektivní hodnoty jako je třeba počet polygonů, sedmikanálová hudba, dobrá stavba příběhu s více konci, atd.

    No jo, taky bych řekl, že dřív se na hry recenze psaly skoro samy. A u dnešních her se sice nedá vyhnout delšímu popisu, ale zase není problém u Tom Clancy's EndWar napsat, že jeho zápletka je děsivě provařená a že těžko někoho zaujme a víc se k ní už nějak blíž nevyjadřovat a hned přejít na to důležitější, jako je hratelnost, jak to vypadá a proč mě to tak bavilo. Čili nakousnout to podstatné a rozepsat se o tom důležitém. A neměl by v recenzi chybět humor - což značně (podle stupně úchylnosti) sníží profesionální dojem z ní, ale to stejně 90 procent čtenářů vadit nebude.

    OdpovědětVymazat