středa 8. srpna 2012

Demon's Souls jako droga


Demon's Souls jsem si prvně zahrál teprve před několika dny. Nejvíce za to může fakt, že tento herní titul nebyl dostupný v obchodech, natož dostupný za správnou cenu. A jelikož ho už moje PS3 dostatečně protočila ve své čtečce Blu-ray, můžu zde sesumírovat, jak se mi tedy tento jistě všemi už dohraný výtvor z roku 2009 pozdává: bez všech pochybností můžu napsat, že je to hra, kvůli které se vyplatí koupě PS3. Pro ty méně majetné, či PC hráče, tu naštěstí (?) stále existuje řešení v podobě Dark Souls, kterážto hra je údajně vylepšený klon v tomto článku diskutovaného titulu. Nakolik je Demon's Souls jiné od jeho volného pokračování netuším, jisté je však jedno: po dohrání si ho pořizuji, protože v případě Démonů jde o herní drogu, takovou, která se musí často doplňovat do organismu, jinak přijde šok v podobě návratu do mrazivé reality, která směřuje cestou bezdotykového hraní na drahém mobilu.

A teď k záporům této jinak úžasně zpracované hry. Už na začátku jsem zaznamenal jisté problémy s kamerou, resp. s ovládáním, popř. s obojím. Demon's Souls je nesmlouvavé a tvrdě punishuje prohřešky, které by se daly shrnout jako lemplovské hraní. Je to prý nejtěžší hra této generace konzolí a já tomu vcelku i věřím. Musím ale dodat, že za velké procento obtížnosti, obávám se, může nedokonalé ovládání, či kamera, a vlastně obojí najednou. Mít obtíže s umístěním svého rytíře před jiného rytíře, protože program reaguje nanejvýš přesně na vaše prstíky, je prostě a jednoduše opruz a designérská chyba v jednom. Stává se to celkem často, ale naštěstí se tomu dá s trochou zkušeností víceméně vyhnout, když se na svoje počínání - tedy prsty na analozích versus mega citlivá fyzika na obrazovce - hezky soustředíte. Někdy se to nepovede, ale holt takový už je... Demon's Souls.

Takže co na Demon's Souls vyzdvihnu? Téměř vše, protože jak už jsem naznal, či spíše vyartikuloval přímo v názvu článku, tato hra je herní droga a to znamená, že obsahuje vše, co může hráč jen od hry chtít, zvláště hledá-li mlátičku ve středověkém prostředí. Popisovat ji tu nebudu, to už udělali jiní, mnohem ostřílenější blogeři, redaktoři a jiní pisatelé věnující se psaní o hrách. A já bych se tu jinak obíral o čas, který můžu investovat třeba do hraní Demon's Souls (*wink^).

zeal

4 komentáře:

  1. Jak pokračují práce na tom upírském RPG, bude nějaký článek? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Právě tvořím pohyb 3D postavičky, což je poměrně složitý proces, takže mám o zábavu postaráno. :) Pokud se zadaří, tak ji ještě několikrát pozměním, přemaluju a různě přenastavím, abych měl dostatek postaviček a nadále uvidím, zda i hlavní hrdina bude mít svého avatara anebo to bude viděno pouze z pohledu očí. Na článek to asi nebude, protože mám pocit, že psát o tvorbě her není ani trochu zajímavé. A problém je taky v tom, že už mi asi měsíc nejede internet, tak holt klávesnici zaměstnají pavučiny. Jinak zrovna teď hraju znovu Ančurted 2 a je to total nářez. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nemusi byt clanky, hlavne at se tvorba dari :) Na me Uncharted pusobily tak, ze kdyz jsem je hral poprvy, rikal jsem si, jo, celkem to ujde, ale... A kdyz po druhy, uz se mi to libilo o poznani lip. Jednicku jsem dohral trikrat, a dvojku a trojku jednou. Takze me jeste cekaj :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jj, Uncharted je herní masterpiece. A to jsem byl zezačátku zklamanej, když jsem ho o Vánocích 2008 poprvý hrál. Říkal jsem si jak povrchní to má zápletku a jak nezajímavě to na mě působí, až jsem tomu po další strávené půl hodině propadl. :)

    Díky, tvorba mě baví a snad se zadaří. Přeji taktéž to samé. :)

    OdpovědětVymazat