Mad Max jako inspirace

Fallout. Rage. Borderlands. A dokonce i Half-Life má své kořeny inspirace v jednom ze zásadních děl kinematografie, jak jsem se přesvědčil při včerejší seanci se Šíleným Maxem. Ta inspirace by měla být spíše v uvozovkách - takže "inspirace"...

Jaké hry chci dělat

Samozřejmě ty nejlepší; ne z hlediska prodejů, ani známek v papírových časopisech, ono mi totiž stačí, když budou nejlepší podle mých představ. A že ani to donedávna nebylo moc realistické, než jsem objevil Unity. S předchozími prográmky jako Construct či GameMaker, či Udělátor 9000 jsem neměl moc šancí na vytvoření hry, která nebude omezena crap kvalitou výrobního softwaru.

Chci dělat zábavné hry, které umí např. Gearbox. Také chci, aby má herní vize nebyla omezena žádnými tabu či nějakými hloupými nařízeními, jenž by mi značně ztížily dodání hry mým zákazníkům. Myslím si ale, že pokud nezmíním střední východ a temnou stránku Druhé světové války, tak by mělo být snad vše v pohodě, co říkáte?

Mám v úmyslu dělat ty nejšpičkovější hry po stránce technologie. Nic mi v tom nebrání, teorie i software je na netu zdarma a je tedy fakt, že tu teorii do sebe ždímám už nějaký ten čas, a že je toho opravdu dost. Ale je to rozhodně zajímavé, a určitě se vyplatí takovéto znalosti vstřebávat, už jen z toho důvodu, že dělat hry je pak mnohem snazší, když víte jak na to.

Nemám zájem o dělání následujícího herního poživativa: kopie "flash her", "fake retro" hry, nudné a unylé sterilní hry v jedné barvě, hry bez humoru, MMO hry, reklamní hry, politické hry, a hry propagující alkohol či jiné návykové, zdraví škodící látky.

Rád bych dělal takové ty originální hry, ale zase na druhou stranu bych nechtěl originalitu za každou cenu (nápad mi stejně, dřív nebo později, někdo ukradne). Nejlepší je stejně mít ten přístup, že je vám úplně jedno, co už kdo udělal, a tvoříte to, u čeho se nejvíc bavíte.

V prvních hrách se chci zaměřit na PC platformu, mám ale i v plánu poměřit své síly s obrovskou konkurencí na mobilních zařízeních - tam ale existují poměrně značná omezení, jak uživatelské (špatné ovládání), tak i technologické (ať si říká kdo chce co chce, tak výroba her na mobil znamená: ořezat, optimalizovat, podvádět, optimalizovat a totéž ještě jednou). Možná i web jako cílová platforma nezní špatně, ale nechci předbíhat.

zeal

2 hodiny utrpení v Borderlands

Abych ještě navázal na čerstvé dojmy z Borderlands. Jak se dostávám dál, blížeji k epickému finále, každou hodinou jsem pevněji přesvědčen, že jde o nejlepší střílečku této generace. Nářez je trefné označení pro Borderlands 2, ale ještě přesněji jde o nářez na druhou. A teď abych se podělil o onen hrůzný zážitek, který se mi přihodil, či úplně přesně řečeno který se stal. Na dvě hodinky jsem si odskočil na večeři a samozřejmě Borderlands 2 muselo být zapauzované, protože jak chcete vypnout takovou hru jako je Borderlands 2, to zkrátka nejde, vypnout ji, aniž byste ji dohráli do konce.

Takže, přicházím z večeře a co to nevidím. Moje postava umírá. Hra si odebírá peníze jako pokutu za obnovení životních funkcí. Hrůza ovšem pokračuje. Skutečnost je taková, že na mě po teleportaci vnitřností stále někdo střílí. A zase postava umírá a hra si nemilosrdně odebírá tučný finanční obnos. Takhle to probíhalo po celou dobu dokolečka dokola. Hrůza hrůzoucí se mi prohání myšlenkami, o kolik jsem za ty dvě hodinky, či kdy to bylo, když mi někdo (asi) omylem hru odpauzoval, cirka přišel a vypadá to na obrovský balík peněz. Jen virtuálních, takže by o nic nešlo, ale teď si představte, že jsem tyhlety "neexistující" penízky sbíral po dvou dolarech v "neexistujících" krabičkách, na které jsem narazil průměrně jednou za nějakou chvíli.

Až doteď jsem měl navrch. Mohl jsem si v automatech kupovat všeho, jak hrdlo ráčelo, dokud někdo ono hrdlo obrazně nepodřízl. No, tak odteď to vypadá, že značně přituhne, anebo se mi prostě oddálí závěr, jelikož krabičky s penízky se znovugenerují, a tak vše půjde posbírat... ehm... znovu, ale zase to dá pěknou fušku a taky se obávám, že si tím trošku pokazím dojem ze hry. A zrovna se mi to jako na potvoru přihodí těsně před nebezpečnou přestřelkou s robotickými zabijáky a jejich sebeopravující výrobnou. Proklatě.

zeal

Borderlands 2

Borderlands 2 má perfektní humor, což s ohledem na předchozí titul od Gearboxu není ani trochu překvapení - Claptrap je nejlegračnější postavička ve videohrách za posledních několik let. Vypadá parádně - barevně hýří vším, co jen nabízí barevné spektrum, ale činí tak s ohledem na základní poučky, které fungují už, jejej, dlouho. Má výborně vymyšlený systém motivace - z obludek padají peníze! A nejen to, také zbraně a další věci, což je pro hráče Diablovek prostě něco neodolatelného. A tento systém funguje a není ani trošililičku porouchaný jako byl v poruchovém RPG Hellgate: London (RIP). Úrovně připomínají volný svět, jako Rage, jsou navržené tak, aby se spíše neopakovaly a mise mají spád, obludky je zábavné zabíjet a zbraní je habaděj. Třeskutou zábavu zaručuje způsob hraní headshoty + Quake styl s brokovnicí, ale také občas pobaví melee útok sekerou a sem tam i přejíždění nepřátel pro pobavení. Borderlands 2 je fantasticky zábavný western v postapo provedení a dle mě jde o jednu z nejlepších stříleček vůbec. Pokud tedy váháte s koupí a dáte na názor herního bloggera, kupujte, neváhejte ani tu minutu, kterou jste teď chtěli využít na přemýšlení, zda ano či ne. Borderlands 2 chytne již na úplném začátku a už nepustí.

zeal

A od teď nejde komentovat

Alespoň mně ne. :( Chtěl jsem odpovědět na komentář NA SVÉM VLASTNÍM BLOGU a nejde to. Pokaždý, když se o to pokusím, tak se mi nad komentujícím polem objeví červený čtvereček. Neví někdo, jak tohle vyřešit? Nerad bych odpovídal na komentáře tak, že budu posílat články namísto komentářů. :(

Jak se hraje v Rakousku

Jelikož nemám na blogování momentálně čas, v podstatě jen ždibeček, tak o hraní v Rakousku se rozepíšu až někdy jindy. Název článku mi ale i tak přijde docela férový, protože Rakouska a her se článeček dotkne. Navíc mi z nějakého důvodu utkvěla v hlavě vzpomínka na herní seriály časopisu Level Jak se hraje... někde, a holt Rakousko a hry nemá až takovou šťávu jako nynější titulek.

Při nedávné návštěvě Vídně, kde jsem nebyl dlouhatánskou dobu, mě fascinovalo, jakým herním životem Rakousko žije, resp. jak vysoký počet herních časopisů se nalézal v jednom obchodě s časopisy. Celkově jich bylo cirka 12. To je o deset víc, než kolik se dá sehnat u nás, mimochodem. Některé byly orientované na PS3, další se věnovaly jak PC, tak konzolím, jeden byl věnovaný Nintendu, další herní sérii Sims a vyloženě PC časopis byl v nabídce asi jen PC Gamer. Některé měly u sebe plné hry, z dvanácti asi jen tři, a co se týče her, tak to bylo Trine, Whispered World plus další titul, a tuším, že ještě něco tam bylo. Cena se v průměru pohybovala asi okolo 4 Euro, což je tedy podstatně méně než kolik utrácejí čtenáři poč. her u nás.

Po pěti minutách se mě prodavačka zeptala cosi v němčině, a já si uvědomil, že nemá cenu kupovat si časopis plný článků v jazyce, kterému, snad krom pár slovíček, nerozumím. U originálek jsem měl podezření, že byly v témže jazyce a po svém čistě proneseném Nein jsem odešel, poučen, že herní časopisy se stále prodávají ve velkém, internet neinternet.

zeal

Wolfenstein u SCORE je jen SinglePlayer

:(

Steam Greenlight: Past na vývojáře

Bohužel jsem teď neměl možnost sledovat všechno, co se šustlo na internetu, především z technických důvodů, takže vůbec netuším jak dlouho se služba Steam Greenlight připravovala nebo jaká měla být její původní podoba, a podobně. Prvně, pro pořádek, oč jde: Greenlight je jakási herní obdoba projektu Greenlight, tzn. že neznámí herní vývojáři mají šanci prezentovat své projekty "na prahu" známého digitálního obchodu Steam. Hráči pak měli dávat hlasy těm nadějným a Valve pak měla ty super nadějné hry začít prodávat na Steamu. Projekt se spustil...

Ale co se nestalo...

Do projektu se začaly zapojovat i týmy, které údajně nabízely "schválně" odfláknuté hry. Dokonce tam kdosi zaslal i Half-Life 3 a to byla asi poslední kapka potu na čele Gabea Newella.

Proto Valve rychle zareagovalo. Odteď je nutné zaplatit vstupní poplatek 100 dolarů, které si Valve ponechá (resp. si tuto částku odepíše z daní, protože peníze poputují kamsi na charitu) i v případě, že hra nebude nikdy postoupena do prodejní fáze. Autory hry Titz a Best WTC Plane Simulator to odradí, velký problém je, že to odradí i ty autory, kteří si čtyřikrát denně nevytírají pozadí stodolarovkama a tímto se Steam Greenlight pro mnohé vyloženě stává Steamem Redlight.

Nebylo to tak od začátku, je tudíž jasné, že Valve svůj nápad podcenilo jak se jen dalo. Je škoda, že raději nezkusili - minimálně na prvních pár měsíců - tyto "hry" (alespoň ty, které jasně porušují pravidla) mazat a jejich autory banovat. Takhle je tento původně zajímavý projekt řadě lidí k ničemu. Sto dolarů se sice dá najít, ale dejte někomu dva tisíce korun bez sebemenší jistoty na jejich vrácení.

Autoři her dostali obuškem přes rozkrok, a teď si bez nutnosti zaplatit výpalné ani neškrtnou. Zajímavé je, že komentáře obsahující vulgární výrazy od hlasujících hráčů ovšem na fórech nadále zůstávají. Reakce typu "get fuckd m8" (viz zde) nikomu z Valve zřejmě nevadí. Nebo se už taky připravuje zpoplatnění možnosti hlasovat? Vypadá to jako velmi pravděpodobný vývoj.

zeal

Bad Games Edition: Heavy Metal F.A.K.K. 2

V době největší slávy kozaté Lary Croft se objevilo mnoho konkurenčních "tombraiderovek". Mezi nimi vyčnívala jedna jediná, Heavy Metal: F.A.K.K. 2.

Abych se tu co možná nejrychleji přiznal, tak Heavy Metal jsem v době jejího vydání nehrál. Je to asi tím, že v roce 2000 mé zájmy byly zcela jinde. Už si to ale moc nepamatuju; nechtějte po mně, abych se vám tu rozvzpomínával dlouhé hodiny, jak to s tím Fakkem 2 vlastně bylo. Nejspíš mi to bylo Fakk. Ale jak už jsem psal, nevím, ani netuším, zda o tuhle hru vůbec někdo v mém okolí byť jen zavadil. Nejspíš ne. Nebo snad ano? Nakonec to pro článek není zase tak důležité, abychom se bez této informace nepohnuli dál. Ale raději něco blíže o této hře...

Takže o čem je Heavy Metal F.A.K.K. 2; a hlavně co tato zkratka znamená? Jde o Federation-Assigned Ketogenic Killzone druhého levelu. Ano. A přesněji jde o planetu dívenky z výše přiloženého obrázku, jejíž jméno je Julie Strain. Autoři hry při převádění Julie do digitální podoby zachovali všechny její proporce a tím klady hasnou.

Zásah tvůrců nejvíce odneslo ovládání. Vybírání zbraně při soubojích znamenalo vyťukat větu na klávesnici a následný výběr potvrdit tlačítkem myši. Inu, vybírat se dalo z čeho, ale problém tkvěl v absenci užitečných zbraní, takže se při soubojích muselo zdlouhavě vyhledávat v arsenálu, až jste našli onen schovaný raketomet a měli jste štěstí, pokud jste to zvládli dřív, než Julie upadla na zem z důvodu ztráty veškeré energie.

Za další to odnesly úrovně, které zřejmě nikdo nedesignoval, a na poslední chvíli je nejspíše někdo vyškrábal ze zasmrádajícího hrnce, do kterého se po čas vytváření hrdinky Julie a jejího rozpadajícího se oblečení občas hodil nápad ve smyslu "potřebujeme dveře", "je potřeba tam mít skákající zvířátko a most" (a proč, to už je k vidění v následujícím videu) a "je potřebné, aby se ve všech úrovních hrdinka mohla procházet polonahá".

Odnesly to zbraně. A odnesly to příšery, jejichž vizuály dodnes ohromují špičkovými nápady, nad kterými by skákal nejeden obyvatel Černobylu.

Na konec se dá napsat jediné: Kozy nejsou vše, a ani kozy nedokážou zachránit hodně špatnou hru.



zeal