Za 99 Kč je to myslím dobrá koupě, a teď mám na mysli to, co je vyryté v nadpisu článku: Level dvouměsíční číslo s poněkud vybledlou obálkou, ale zato smějící se novou cenovkou v levém horním rohu. Nepůjdu do detailů, na to je zaprvé hezké počasí a zadruhé jsem časopis ještě nedočetl. Kupoval jsem ho teprve před dvěma týdny, takže ještě mám k dobru zhruba ještě další dva, kdy vychází číslo 232, a doufejme, že už jen jako měsíčník.
Co mě nezaujalo, hned bych to tu měl zmínit, ať už můžu jen chválit, krom obálky, je plná hra, jakási hopsačka, a to sice poněkud známá, z doslechu mi to cosi říká, ale zase mi přijde trošku podivné hrát na klávesnici skákačku, protože takové hry se mi nejraději ovládají na gamepadu, či na dotykové obrazovce (ne ideálně, ale dle mě se tam hodí více, než na obří obrazovku). Dále mě zklamala lživá informace o návratu Ondřeje Průšy, který do časopisu nenapsal jediný článek. Design mě nechal chladným, ačkoli úplně špatný není. Příšerný článek se v tomto novém Levelu také, bohužel, najde. A teď k tomu pozitivnímu.
Časopis je narvaný články, a to od zajímavých lidí, či lidí ze zajímavého prostředí. Některé názory nevím jestli brát smrtelně vážně, či s větší rezervou a rozestupem horních a dolních rtů, např. Jáma pekel, a u jiných můžu jen se zájmem pokyvovat hlavou, což se podařilo např. Michalu Rybkovi anebo Lukáši Macurovi. Je fajn si přečíst další článek od Jana Herodese, ovšem mám takový pocit, že zmínka o recenzování z warezu je trošku nebezpečná, ačkoli plně koresponduje s jedním z posledních Honzových článků, v němž se rozpovídal o smyslu herních časopisů jako o informačním zdroji pro obyvatele Tortugy.
Za ani ne celou stokorunu je tento svazek článků tisknutých na ještě zcela ne kvalitní papír, ten bude až v příštím čísle, spíše dobrou koupí. Těžko říct, jak na časopis budou reagovat ti, kteří se rozhodli koupit si ho z nostalgie - ti asi budou zklamáni, a možná překvapeni, ať už pozitivně, či negativně -, na to je časopis až příliš jiný, málo se zaměřující na konkrétní hry a více se specializující na články, kterým sice chybí pohled z nečekaného úhlu, ale zato jsou psány tak, že se z nich člověk to důležité dozví.
Podle prvního čísla bych řekl, že to "tam" ještě úplně není, a že možná ještě pár čísel bude trvat, než se Level dostane do té podoby, která bude bez všech chybitchek a jiných kazících prvků. Co takhle pro další číslo nějakou veselou obálku, nejlépe v oranžovém provedení? Když už máme to léto. Alespoň jeden článek od Ondřeje Průšy a klidně i jen nějaký blogový žblept, aby to smazalo to nedorozumění s návratem Drakena? Co nějaké zapojení čtenářů? Jen pasivně číst není to pravé a já jako čtenář bych si rád zasoutěžil, či přispěl čímkoli, a ne dopisem, který je v dnešní době, době internetových fór, již něčím naprosto zastaralým.
Vnitřek Levelu v současné podobě je trošku takový chaos - nevím, kde se pánové inspirovali, třeba to mají perfektní a já ten koncept blbě chápu -, věřím však, že dříve, než-li později, se to podaří dát nějak do kupy a že tu bude skutečně dobrý časopis pro všechny, koho zajímají hry a nechtějí si ho pořizovat za luxusní cenu. Právě tohle měl ve svých plánech Martin Ludvík, který dokonce zvažoval cenu ještě o polovinu nižší, obsahově ale mělo jít o trošičku odlišnější produkt. Dá se tedy říci, že Level tuto mezeru na trhu, zvanou levný herní časopis, víceméně zaplácnul a jestli to Levelu vydrží, to už je zase na další povídání. Jako první krok k dosažení tohoto cíle vidím v absenci jakýchkoliv pochyb o šanci papírového časopisu v dnešní době. Takový jeden pochybovačný článek podle mě zařízl Next Level, když i mě, nadšence do časopisů, nahlodal a čtvrté číslo jsem už nepořídil, ale také kvůli zvýšené ceně.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat