Nejlepší Arkanoid klon

Není to ArcaMania, není to Krypton Egg, ani Peggle. Nejlepší je Popcorn!

Zapomněli mu dát mozek

Hodnocení bylo jeden z důvodů, proč jsem si četl časopisy. Hodnocením je myšleno slovní výplach prostoru lebky, kam se mu nashromáždily nové myšlenky. Mu, myšleno recenzentovi. Nové myšlenky ve smyslu poznatků z právě dohrané počítačové hry. Ani tak nezáleželo, jestli se dotyčný recenzent mýlil, tedy jestli hodnotil pod vlivem, nebo jestli mu dotyčná záležitost až příliš sedla nebo nesedla. To nejdůležitější bylo nakonec to, co jsem si o tom přečetl. Přeložil jsem si to do svého vlastního skoro-jazyka a věděl jsem. A proto záleží na tom, kdo to napíše, vlastně koho čtu. Hodnocení her není exaktní věda, protože na každého ten který kousek dokáže zapůsobit jinak a někdy taky úplně naopak.

Teď jsem si dočetl jednu zajímavou recenzi. Meat Puppet je hra o jakési masové panně, před kterou by minimálně každý casual hráč utekl do nejbližší ambulance a tam si nechal co nejrychleji vypreparovat vlastní mozek. Na to vsaďte obsah své lebky. O Meat Puppet jsem slyšel poprvé, ale jakmile jsem se dočetl, že spadá do herního žánru Crusader: No Remorse, a že to je vážně slušné spařivo, 8/10 jen zacementovalo moje odhodlání zcizit tento výtvor chorých myslí a zahrát ho. Jenže masová assassinka, kterou vysílá na nebezpečné mise její loutkář, nikde, ani na GoGu, ba ani na Abandonsharu. Ani v obchodě, nikde, kde to ukrást. Peníze na benzínce netřeba krást, nikde kde to koupit. Nijak, jak to zahrát. Pomóc, pomóc, nic.

zeal

Na obhlídce v Sanitariu

"Ach...", otevřel jsem oči a zahleděl se před sebe pokouše se zaostřit zrakem tu podivnou modř, kterou jakýsi zvrhlý umělec použil k vymalování zdí. V místech, kde se omítka drolila bylo, teď už docela jasně, vidět, že popraskané zdivo bylo tou modří přímo nasáklé. Po té divoké noci už ani pořádně nevím, co se stalo, že jsem skončil tady, na lůžku v malé místnosti dva krát dva metry. Něco mi říká, že mě tu nechali přespat, abych opět nezasedl za volant zpitej téměř do němoty, jak to po každý velký pitce dělávám.

S trochou nesnází s udržením stability jsem se posadil a po pár vteřinách si uvědomil, že nejsem v žádném podřadném hotelu. "Ne, ne." Zakroutil jsem hlavou a hned s tím přestal, jelikož jsem nechtěl nahodit podlahu včerejším obědem. Za zamřížovaným oknem těžce pršelo a já si nemohl vybavit, kde to vlastně jsem. "Herdek." Procházka mi udělá dobře, zaznělo mi v hlavě, aniž bych tomu jen trochu uvěřil. Dveře byly otevřené a v hale, nebo prostě v tom větším prostoru, který tak trochu připomínal interiér prázdné divadelní budovy s jejími lóžemi, v nichž nikdo neuklízel dobré století, se svítilo a já v patře nade mnou zahlédl pohyb. Schody naproti mě a já věděl, že po nich musím nahoru, protože jsem zkrátka musel vědět, kde to jsem. Kam mě to někdo z toho večírku zašil, a taky, co je to za podivné pravidelné zvuky, které se ozývají z toho místa nade mnou.

Divný zápach se linul z dolních pater a já si raději nepředstavoval, jaký je jeho původ.

Kdosi v šedivém plášti se opíral hlavou o zeď. A pak prásk! Lebkou přímo do zdiva. Zdroj toho pravidelného bouchání byl vysvětlen, ale otázek se najednou objevilo tolik, že se mi zase chtělo zvrátit veškerý obsah pod sebe na zem, možná proto, že mi teď přišlo uvěřitelnější nalezení otázek ve změti vlastních zvratků než od té osoby pyšně stojící a dokola napodobující Zidaneho poslední fotbalový zákrok. Diagnóza - šílenec? Ať to bylo jakkoliv, ten kdosi hlavičkový souboj se zdí evidentně s každým dalším zásahem prohrával. Čelo měl už téměř na maděru a odstup mezi předchozím a následujícím úderem se stále zvětšoval. "Na slovíčko, pane Zidan, neměl byste pár odpovědí?" Bum. Zeď v tom měla jasno. Nezboří se a nezboří, i kdyby to mělo znamenat, že tomu šílenci od krve upadne hlava. Zvenčí se ozvalo hromobití a slejvák ještě víc ztěžknul.


zeal

Sajmon a Šimon, jeden z nich je kouzelník

Před asi deseti dnama jsem rozehrál už pátého Simona Sorcerera a co já na to? "Pane vrchní, v mé polívce je moucha!" Je to víceméně dobré, pokud od toho nečekáte něco, co by vám vyleštilo zrak. Ovšem ta zápletka! Mimozemšťané napadnou kouzelnou zemi a na Simonovi je, se jich zbavit. Co?! Nesouhlaste se mnou, ale to je tak blbé, až to vypadá, že to vymyslelo individuum, které každé ráno stává s kořalkou v pravé ruce. Hnus. Ti mimozemšťané. Po grafické stránce jakbysmetlo. Ale to se naštěstí týká jen jich a ne Simona a zbytku hry, který je na tom podstatně lépe.

První část v městečku je poměrně slušná. Líbil se mi Simonův humor a pár vtipných nápadů, které společně s bizarní kreaturou Swamplingem (kdybyste jen slyšeli ten dabing!) tvoří chutnající herní zážitek. Pak je tu pasáž, kde se musíte dostat ze zajetí a tam jsem na chvíli okusil utrpení, které kdysi museli adventuráři na denní bázi podstupovat. V tomhle případě nešlo o pixelhunting, ale jen o "malinký detail", co mi znemožňoval postoupit do další části hry. Simon mi teď chodí trasou lodní bar, pláž s Karkulkou a velkej šutr, asi skála. Úkolů má rozpracováno, no jéje, a dokonce má detektor s velkým množstvím kombinací a já zatím ani nevím, kde přesně ho použít. Voodoo panenku jsem ošatil, probodl a dal jí najízt pár stovek voltů a ani podle oficiálního in-game návodu "Jak na Voodoo" se mi ne a ne probudit k životu, ne ta panenka, ale jakýsi vědec, kterého zabili mimozemšťané.

Ta tam je roztomilost prvních dvou dílů. A vypadá to ještě o kousek sterilněji než čtyřka. Ale co naplat, když si to diktuje trh, tak není jiné možnosti, než ho poslechnout. Smutné, ale co s tím naděláme. Herní úkoly se dají zaškatulkovat jako docela lehké, ale sem tam se objeví i něco, co potrápí vaše mozkové buňky a není to demence scénáře. Humor, který se objevuje sem a tam, je TEN důvod, proč dát pátému Simonovi šanci. A samozřejmě je tu ještě jiný - protože to JE adventura. Klasická, point'n'click styl, těžce zastaralá, ale přesně tak to máme, my adventuristé, nakonec nejraději.



zeal

Stroke Vision: Někdy je internet až příliš "Heavy"

Jak je známo, internetová herní komunita je organického druhu, zvlášťě když dojde na téma "ta moje konzole je větší, než ta tvoje". To občas beru, někdy je to sranda, každej se chce po práci nějak vyblbnout a někdo to dělá způsobem, že v diskusích schválně vyvolává "flame". Každý máme svoji představu o zábavě. Co ale nedokážu pochopit, je když se někdo mermomocí snaží něco nenávidět a jde za tu hranici, kde už to připomíná víc posedlost, než legraci. Existuje pro taková individua nějaká slušivá přezdívka? Tak například anti-fanboy? Moron taky ujde.

V poslední době se tihle pomatení vtipálkové přicucli k Heavy Rain, a to jen proto, že je to hra, která se liší od těch ostatních (tak ji zbijme, když si o to sama žádá, co?). Pár lidem asi vlezlo do hlavy, že Heavy Rain nikdy nebude na tom jejich přístroji, a to jim hlodá mozek takovou měrou, že jedinou obranou je útočit na něj všemi možnými i nemožnými prostředky. Co jsem tak zpozoroval, nejvíc jim asi vadí, že u něj hráč nemá dostatečnou volnost. "To musí být krok vzad, ne? Hele a nemá to ani multiplayer a stejně je to jen film, kterej si můžu zahrát na Youtubu." Na Youtube sice videa jsou, a to interaktivně přizpůsobená, jenže co jsem viděl, tak na těch Youtube videích je podobná hratelnost, asi jako kdyby tam byl Mortal Kombat a vy byste myší vybírali, jaký úder teď právě provedete. Zábava pod psa. Nic, co se byť jen trochu přibližuje původní hratelnosti. A co teprve, až půjdou "hrát" hry pro Natal přes Youtube. To bude keců, jak jsou ty hry špatný, omezený a kdovíco.

To je prostě nesmysl. Na Youtube videích je jen pouhý zlomek hratelnosti (dá li se vůbec o hratelnosti jako takové mluvit), v podstatě můžete ovlivnit hru jen ve zlomových okamžicích. Takže ten Mortal Kombat by vypadal tak, že byste se čuměli na Raidena jak se pohybuje ke svému protivníkovi a už už se chystá na úder a najednou vám tam vyskočí možnosti, vy jednu zvolíte a pak se koukáte na Raidenovu pravačku, která si to míří k čelisti protivníka. Pak asi další minutu sledujete jak se ti dva snaží ze sebe udělat krvavej flek a zase: je tu nějaká nabídka, kde si něco vyberete a pak zase za vás hraje někdo jiný. Ne, tak takhle se ta hra nehraje. Přes Youtube se vážně hrát nedá. Ani Mortal Kombat, ani Heavy Rain. A co takhle Rebel Assault? Ten možná... taky ne.







zeal

Někdy si říkám, že bych si pořídil Nintendo

this is it

všechno musí pryč.

všimli jste si, jak se poslední dobou sNižuje cEna her na ps2? já si před nedávnem pořídil šest pecek, Které najednou šly s cenOu Na velmi přijatelnou hladinu jednoho sta korun, a dnes jsem si koupil konečně tu hru se zombifikovanými zvířátky a jejich páníČky, sice za dvojnásobnou cenu, ale za tu rozhodně stojÍ. to je ta hra, o níž jseM čEtl kdysi v oPs2m, A ano, je to smažba, kteroU stojí Za to vlAstnit ve sbírce. nebo jedna z nich. těch je určitě víc, ale po každém takovém nákupu zjišťuju, že se mi jich tu hromadí tolik, že by bylo fajn, taky je tam někdy strčit a nechat ten zaprášený playstation the second zas jednou, aby byl projednou playstationem the one. což přesně udělám. hd to není, ale však já to nějak zkousnu. a co bude první? demento. tak se to jmenuje. ti japonci. a o co tam jde? vy a váš psík musíte utéct řezníkovi, který vás chce naporcovat a kdoví, možná si vás chce dát k snídani. wot? to zase bude něco pro silné žaludky. a pak ty zombie. nebo dám mezitím něco klidnějšího? možná ten dark seed 2. a hele ten ale není pro ps2. všechno nebo nic, tak já zvolím jamese bonda. a jako přídavek dám fahrenheit. musím ho dohrát ještě dřív, než mi pošlou heavy rain. ale počkat, nebo mám dohrát nejdřív omikron? a není to jedno, co budu z toho hrát nejdřív? a potom. bude pak co hrát? stohodinová xenosaga to jistí. druhý díl taky. a ještě si musím koupit třináctku xiii. bude se hodit.

zeal