Sajmon a Šimon, jeden z nich je kouzelník

Před asi deseti dnama jsem rozehrál už pátého Simona Sorcerera a co já na to? "Pane vrchní, v mé polívce je moucha!" Je to víceméně dobré, pokud od toho nečekáte něco, co by vám vyleštilo zrak. Ovšem ta zápletka! Mimozemšťané napadnou kouzelnou zemi a na Simonovi je, se jich zbavit. Co?! Nesouhlaste se mnou, ale to je tak blbé, až to vypadá, že to vymyslelo individuum, které každé ráno stává s kořalkou v pravé ruce. Hnus. Ti mimozemšťané. Po grafické stránce jakbysmetlo. Ale to se naštěstí týká jen jich a ne Simona a zbytku hry, který je na tom podstatně lépe.

První část v městečku je poměrně slušná. Líbil se mi Simonův humor a pár vtipných nápadů, které společně s bizarní kreaturou Swamplingem (kdybyste jen slyšeli ten dabing!) tvoří chutnající herní zážitek. Pak je tu pasáž, kde se musíte dostat ze zajetí a tam jsem na chvíli okusil utrpení, které kdysi museli adventuráři na denní bázi podstupovat. V tomhle případě nešlo o pixelhunting, ale jen o "malinký detail", co mi znemožňoval postoupit do další části hry. Simon mi teď chodí trasou lodní bar, pláž s Karkulkou a velkej šutr, asi skála. Úkolů má rozpracováno, no jéje, a dokonce má detektor s velkým množstvím kombinací a já zatím ani nevím, kde přesně ho použít. Voodoo panenku jsem ošatil, probodl a dal jí najízt pár stovek voltů a ani podle oficiálního in-game návodu "Jak na Voodoo" se mi ne a ne probudit k životu, ne ta panenka, ale jakýsi vědec, kterého zabili mimozemšťané.

Ta tam je roztomilost prvních dvou dílů. A vypadá to ještě o kousek sterilněji než čtyřka. Ale co naplat, když si to diktuje trh, tak není jiné možnosti, než ho poslechnout. Smutné, ale co s tím naděláme. Herní úkoly se dají zaškatulkovat jako docela lehké, ale sem tam se objeví i něco, co potrápí vaše mozkové buňky a není to demence scénáře. Humor, který se objevuje sem a tam, je TEN důvod, proč dát pátému Simonovi šanci. A samozřejmě je tu ještě jiný - protože to JE adventura. Klasická, point'n'click styl, těžce zastaralá, ale přesně tak to máme, my adventuristé, nakonec nejraději.



zeal