Co všechno se dá považovat za retro?

Co znamená retro? Něco, co je překonané. Otázkou je, jestli pouze po technologické stránce. Osmibitová grafika je retro. To proto, že dnes díky moderním technologiím můžeme v pohodě kreslit ve 32 bitové hloubce barev a ve vysokém rozlišení, a není proto důvod se omezovat menší paletou.

Avšak...

Panáček, který běží ze strany na stranu a sbírá body je retro. Míček, co létá z jedné strany hřiště na druhou je retro. Skupinka dobrodruhů putující jeskyní a zabíjející potvory je retro. Tyhle a jistě ještě celá řada dalších příkladů existovaly kdysi dávno, avšak ještě dnes se s nimi setkáváme, což by mělo být krajně podezřelé, nebýt jednoho detailu. Nové použití starého nápadu způsobí, že už se o retro nejedná.

A taky...

Některé postupy, či nápady, které se už objevily v minulosti, nemusí spadat pod retro, pokud ovšem předstihly svoji dobu. Pokud se používají v nezměněné podobě a přitom působí stále moderně, tak není důvod je označovat za retro.

To je ňák složitý...

Každý má nějakou představu o retru. Pro někoho to je kostičkovaná grafika, pro druhé cokoliv, co existovalo před více než cca deseti lety. Pro dalšího je to jen prázdné slovo, kterým se ohání lidé, kteří chtějí pokrok za každou cenu - takoví se od retra chtějí co nejvíc vzdálit, třebaže výsledek je pak ve skutečnosti mnohem horší (3D font zasazený jakoby do prostoru).

Někdy je zapojení retra do moderního celku dobrá věc. Může to působit svěže... A občas je prostě fajn vzít nějaké retro a přetvořit ho v úplně novou věc, jak to ostatně funguje u spousty nápadů.

Návrat retra ve hře 3D Dot Game Heroes, kde je vše postaveno z velkých pixelů.

Na retru je fajn, že není automaticky špatné. Může se stát třeba tohle: dostanete se k videohrám, resp. k jejich tvorbě, až teď a stvoříte bez ohledu na vaši neznalost herní historie něco, co silně připomíná grafiku z osmibitů a přitom nebylo ani zdaleka vaším záměrem skládat poctu těmto "herním vykopávkám". Naštěstí existuje cosi jako umělecký záměr - který vás zachrání (až na specifické výjimky) téměř vždy. 

Retro je zkrátka cokoliv, co už vyšlo z módy - např. hudba 80. let -, zároveň to však neznamená, že se to v jakékoliv obdobě už nemůže časem vrátit. Podmínkou ovšem je, že to musí stále fungovat.

zeal

2. výročí Casual Core

Už jsou to dva roky, co jsem se rozhodl psát, původně pokusný, blog o hrách a fakt, že to vydrželo, s občasnými přestávkami, tak dlouho, si jistě zaslouží samostatný článeček a pomyslnou fanfáru.

Celkově vzato jsem spokojen se stavem, v jakém se Casual Core momentálně nachází, tj. že jde stále o ten malý sympatický blog, na který občas zavítají čtenáři. Pokud mi vydrží slina, budu se snažit tohle místo updateovat tak často, jak jen to bude možné.

A ještě k důvodům, proč bude Casual Core i nadále připojen k elektrické síti: jaký jiný blog si dovolí kritizovat herní molochy jako EA a Activision, jaký jiný blog si dovolí "házet špínu" na české herní časopisy Score a Level, jaký jiný blog chystá kritiku Games.cz, Eurogameru a Hreje a nakonec, jaký jiný blog má tak velký záběr, že si na své přijde ale opravdu úplně každý?

Zajímavé články přibudou již brzy. Spousta jich je rozepsaných a vůbec myslím, že se má čtenář Casual Core nač těšit.

zeal

BAF!

Kartáček na zuby mám zabalenej. Můžu vyrazit do Egypta.

zeal

Několik krabicovek

Jeden by se divil, za co člověk může zakopnout na půdě. A taky, co všechno se může vlézt do jedné krabice. Bych myslel, že tam s nima bude i krabička s Vikingama, ale žel, vikingové asi zdrhli do jiné krabice. Tak co se dá dělat, aspoň takhle. Pokud by to někoho extra zajímalo, tak nejdražší byla Arkánie za 1600 Kč a nejlevnější Zork Nemesis za 150 Kč, kupovanej na Invexu v době vydání (nejsem si jist, ale v ceníku byla nejspíš chyba a já ji tudíž dostal desetkrát levněji).

Tak si tak říkám

Tak si říkám, proč si zbytečně číst o herních novinkách, když je dnes herní výběr už tak bohatý, že si můžu pořídit tolik kvalitních pecek, navíc za směšnou cenu? Má to ale tolik dalších výhod, jako např. vyhnutí se spoilerům, vyhnutí se bulvárním článkům typu Playstation zabilo dítě nebo Nintendo zabilo dítě (a podobné nesmysly) a nebo vyhnutí se čtení otravných nesmyslů, které zvyšují čtenost herních webů aneb podpora (resp. rozpoutávání) "fanboy válek".

Proč bych si měl číst nejnovější zprávy o Silent Hill: Downpour, když jsem vlastně ještě nedohrál Silent Hill: Homecoming? Proč bych si měl číst o Bulletstormu, když jsem ještě nedojel Resistance 2? A proč vyhlížet nové a ještě novější zprávy o dalším Jamesi Bondovi, když jsem ještě nezkusil Quantum of Solace, ale ani Golden Eye: Rogue Agent. Ani mi nic nebrání, abych si znova neprojel Everything or Nothing nebo nezkusil Nightfire.

No a proč mi ale tak moc přijde, že prostě znát novinky a číst o nich je tak důležité, ještě mnohem důležitější než je hrát, nebo vůbec hrát cokoliv? Možná by to tak nebylo, kdyby herní pisálci začali svoje psaní koncipovat méně jako Blesk, Žena a život a Katka a koncipovali by ho více jako Excalibur, Score z období 94-99 nebo Klan.

Ono je stejně nejlepší nad tímhle nepřemýšlet a vybírat si čtivo a videohry podle svého. Stejně tu za pár let zbudou jen weby typu Databáze Her a podobné, kde budou většinu obsahu tvořit čtenáři. Nebo se vrátí v plné síle měsíční periodika? Nakonec, i to je docela možné.

zeal

Předpovědi na rok 2011

Opět jako u žebříčků, dělá to každý a já nehodlám být výjimkou. Předpovědi, takže předpovídám - například to, že Duke Nukem Forever konečně vyjde, ale tohle se za předpověď počítat nedá, protože skutečně... Duke Nukem Forever vyjde. Už letos. A vypadá to na super pařbu, protože trailer je zkrátka boží. Tak. A jdeme předpovídat.

Konec herních časopisů psaných v češtině

Ačkoli se začátek roku bude jevit docela příznivě pro české novináře, záhuba bude blíž, než si budou schopni přiznat. Začátkem června dojde k nejrozsáhlejšímu rušení předplatného v historii herních časopisů. S poklesem cifer prodaných čísel pod dva tisíce oba časopisy kapitulují a dlouhodobě oškubávaný čtenář si konečně oddechne.

Úspěch Nintenda 3DS a PSP 2

Co na tom, že nový handheld od Nintenda způsobí miliónům dětí újmu na zdraví, protože 3D efekt bez brýlí nebude zase tak neškodný, jak se budou manažeři Nintenda snažit veřejnosti namluvit. 3DS se ovšem bude prodávat jako rohlíky i v době, kdy se bude masově vědět o jeho škodlivosti. Na druhou stranu PSP 2 uspěje díky přítomnosti dvou analogů a část jeho úspěchu bude spočívat i v tom, že majitelé původního PSP si prostě budou chtít vyměnit svůj jednoruký handheld za plnohodnotnou konzoli do ruky, aneb jak o něm začne vyřvávat Michael Patcher "The best hanheld of all time".

Kinect na konzolích krachne, Move nezklame, ale ani nepřekvapí

O Kinectu se v poslední době píše už jen v souvislosti s kdejakým podomácku smontovaným a polofunkčním hackem, což brzo začne řadu stále nerozhodnutých zákazníků tak iritovat, že od koupě drahé X-box kamerky odstoupí. A naopak ti, co si ji už pořídili budou nejpozději ke konci roku kvůli nedostatku kvalitních her zpytovat svědomí a začne tak docházet k takzvanému RROD efektu: lidé se budou chtít Kinectu zbavit - díky chytrému hacku způsobujícímu zkrat v kamerce jej bude možné vrátit zpět Microsoftu. Move se bude dařit daleko lépe, ovšem skutečné kvalitní AAA tituly určené speciálně pro Move, jako Sorcery, vyjdou až v roce příštím. Ke konci roku ovšem vyjde Sports Champions 2, které majitele "mikrofonů" uspokojí kvalitní nabídkou sportů: bude to například golf, tenis a dokonce basketbal.

Na mobilní scéně uspěje Google, Apple půjde dolů a Microsoft neuspěje

Mobilní telefony s operačním systémem Android zažijí velký nárůst v počtu uživatelské základny. Applu se s iPhone bude stabilně dařit, až na konci roku se díky tlaku Androidu od Googlu stane nemyslitelné - popularita iPhone zažije velkou ránu. Microsoft se svým Windows Phone 7 nebude dostatečně silným soupeřem a v Microsoftu se díky tomuto neúspěchu začne pracovat na handheldu, který bude, podobně jako PSPhone, zároveň telefonem a herním přístrojem.

Herní oznámení, úspěchy a neúspěchy

Lara Croft v novém dobrodružství těžce zklame své fanoušky, nejen menší podprsenkou, ale i méně šikovnější hrou, o které se až doteď dařilo úspěšně lhát - ne úplně svobodný pohyb po ostrově, časté a monotónní souboje, primitivní hádanky a nenápaditý děj odsoudí hru na pulty bazarů. O dalším remaku nepadne slovo. Bude tohle totální konec kdysi slavné série Tomb Raider?

Duke Nukem Forever bude nejhranějším herním titulem, co se týče skutečných her, a bude po právu vyhlášen nejlepší střílečkou roku.

Rage letos nevyjde. Zato ale dojde k bombovému odhalení (i když pouze jen pro novináře) mega pecky Doom 4, o kterém začnou kolovat zvěsti, že není jen obyčejnou video hrou, ale něčím mnohem víc.

Skyrim překvapí absencí bugů, glitchů a slabého příběhu. Zhruba ve stejné době, kdy vyjde Skyrim, Nvidia oznámí helmu VFX-2 s podporou pro pátý díl fantasy série Elder Scrolls (podpory se dočká i několik dalších horkých novinek). Sony oznámí podporu Move pro Skyrim.

David Cage odhalí, nejspíše na E3, nový projekt firmy Quantic Dream, jež opět bude exkluzivní pro Playstation 3.

O titul nejlepší hra roku se poperou Deus Ex: Human Revolution, Batman: Arkham City, LittleBigPlanet 2, Duke Nukem Forever a Uncharted 3.

zeal

Jak by mohl vypadat System Shock 3

O vesmírné stanici s bláznivým počítačem by se dnes dala udělat velice zábavná a nesmírně komplikovaná hra, kde by hráč sváděl boj nejen s monstry, elektrickými výboji a nezvladatelným počítačovým systémem, ale tak nějak by si musel poradit se vším, co by ho v takové desítky až stovky let vzdálené realitě mohlo potkat a vstoupit mu do cesty.

Začínal by jako řadový člen osazenstva obří vesmírné stanice Citadela. Bez zařazení a víceméně bez jakékoli další nadbytečné informace o tom, kdo je, co tam dělá a jak by se měl chovat. Nevědomost o čemkoliv okolo něj nebude vysvětlená ztrátou paměti ani žádnou jinou berličkou, tímto se hra zkrátka nebude zabývat. Čím se ale zabývat bude, respektive s čím bude počítat a čeho využije: hráčova postava bude prosta znalosti jakýchkoliv informací, které hráč nebude znát. Možné vysvětlení bude, že jde o nového rekruta - je to ale jedno, takže žádné vysvětlení netřeba. Hra bude počítat s tím, že hráč má alespoň mírnou znalost předchozích dílů, ani ne tak, co se v nich odehrálo, ale o čem zhruba jsou - vyjde z předpokladu, že se hráč rozhodl pro System Shock 3 díky tomu málu informací, které o předchozích dílech četl nebo slyšel. Pro fanoušky, kteří prolezli každý kout v prvním a druhém dílu, bude System Shock 3 stejný zážitek, jako pro úplného nováčka, a to proto, že trojka bude v dost věcech jiná, půjde příběhově o remake a bude stát na jednom a tomtéž předpokladu: hráč se bude muset utkat se zcvoklým počítačem, ovšem onen boj bude probíhat jinak, nebude tak přímočarý, ani neuvěřitelný a ani vývoj děje neproběhne náhle, kdy hráč bude postaven před jeden úkol a tečka.

Namísto temnoty a zmatku by až nepřirozeně stavěl na světlosti a pořádku (z větší části). Hráč by mohl začínat v jídelně, odkud by byl povolán do služby: měl by pohlídat vstup do zóny, kam smí jen vyšší důstojníci. Pokud by ve zkoušce uspěl, dostal by svoji vlastní kajutu, s rozpisem náplně jeho nového zaměstnání, a tím pádem by nemusel tápat, co dělat dál. Do začátku by měl v inventáři brýle, na kterých by si mohl zobrazit mapu v případě, že by zabloudil, a služební "stun pistoli". Ale to už zbytečně zacházíme do detailů.

Služba na stanici by probíhala bez větších komplikací - až na občasnou hádku s kolegem, kolegyní ap. Jedna varianta, jak by se věci vyvíjely dál, by byla, že by děj až tak nesouvisel přímo s hráčem a jeho aktivitou v místě, kde by vykonával práci hlídače, nebo jaká by mu byla uložena. K onomu ději by se musel dopídit na vlastní úsilí, a to až po práci, kdy by každý den procházel Citadelu a seznamoval by se s tím, jak to na stanici funguje. Jeho prvním herním úkolem, na který by přišel úplně sám, aniž by mu to hra řekla, by bylo přesvědčit nadřízené, nebo ty "správné osoby", o skutečnosti, že staniční počítač může selhat. Vlastně ne. Že najistotu selže. Jenže něco takového nebude vůbec jednoduché, vždyť počítač běží tak jak má, funguje na výbornou a ani žádní zabijáčtí roboti, které by mohla všehoschopná AI aktivovat, nikde nejsou. Na Citadele se přesto začíná něco dít, ale je to téměř nepostřehnutelné - podivné krátkodobé změny v chování některých členů posádky, ale i další, v měřítku Citadely skoro nicotné, nevysvětlitelné události, dávají pomale, ale jistě vědět, že se má brzy něco velkého a osudného stát.

Tenhle text pochází od někoho, kdo měl jako dítě na zdi plakát prvního System Shocku. Proto ten zájem o třetí díl. Tak snad jsem tímto žádného pravověrného System Shock fana nenasral. Nebyl to účel článku.

zeal