Začínal by jako řadový člen osazenstva obří vesmírné stanice Citadela. Bez zařazení a víceméně bez jakékoli další nadbytečné informace o tom, kdo je, co tam dělá a jak by se měl chovat. Nevědomost o čemkoliv okolo něj nebude vysvětlená ztrátou paměti ani žádnou jinou berličkou, tímto se hra zkrátka nebude zabývat. Čím se ale zabývat bude, respektive s čím bude počítat a čeho využije: hráčova postava bude prosta znalosti jakýchkoliv informací, které hráč nebude znát. Možné vysvětlení bude, že jde o nového rekruta - je to ale jedno, takže žádné vysvětlení netřeba. Hra bude počítat s tím, že hráč má alespoň mírnou znalost předchozích dílů, ani ne tak, co se v nich odehrálo, ale o čem zhruba jsou - vyjde z předpokladu, že se hráč rozhodl pro System Shock 3 díky tomu málu informací, které o předchozích dílech četl nebo slyšel. Pro fanoušky, kteří prolezli každý kout v prvním a druhém dílu, bude System Shock 3 stejný zážitek, jako pro úplného nováčka, a to proto, že trojka bude v dost věcech jiná, půjde příběhově o remake a bude stát na jednom a tomtéž předpokladu: hráč se bude muset utkat se zcvoklým počítačem, ovšem onen boj bude probíhat jinak, nebude tak přímočarý, ani neuvěřitelný a ani vývoj děje neproběhne náhle, kdy hráč bude postaven před jeden úkol a tečka.
Namísto temnoty a zmatku by až nepřirozeně stavěl na světlosti a pořádku (z větší části). Hráč by mohl začínat v jídelně, odkud by byl povolán do služby: měl by pohlídat vstup do zóny, kam smí jen vyšší důstojníci. Pokud by ve zkoušce uspěl, dostal by svoji vlastní kajutu, s rozpisem náplně jeho nového zaměstnání, a tím pádem by nemusel tápat, co dělat dál. Do začátku by měl v inventáři brýle, na kterých by si mohl zobrazit mapu v případě, že by zabloudil, a služební "stun pistoli". Ale to už zbytečně zacházíme do detailů.
Služba na stanici by probíhala bez větších komplikací - až na občasnou hádku s kolegem, kolegyní ap. Jedna varianta, jak by se věci vyvíjely dál, by byla, že by děj až tak nesouvisel přímo s hráčem a jeho aktivitou v místě, kde by vykonával práci hlídače, nebo jaká by mu byla uložena. K onomu ději by se musel dopídit na vlastní úsilí, a to až po práci, kdy by každý den procházel Citadelu a seznamoval by se s tím, jak to na stanici funguje. Jeho prvním herním úkolem, na který by přišel úplně sám, aniž by mu to hra řekla, by bylo přesvědčit nadřízené, nebo ty "správné osoby", o skutečnosti, že staniční počítač může selhat. Vlastně ne. Že najistotu selže. Jenže něco takového nebude vůbec jednoduché, vždyť počítač běží tak jak má, funguje na výbornou a ani žádní zabijáčtí roboti, které by mohla všehoschopná AI aktivovat, nikde nejsou. Na Citadele se přesto začíná něco dít, ale je to téměř nepostřehnutelné - podivné krátkodobé změny v chování některých členů posádky, ale i další, v měřítku Citadely skoro nicotné, nevysvětlitelné události, dávají pomale, ale jistě vědět, že se má brzy něco velkého a osudného stát.
Tenhle text pochází od někoho, kdo měl jako dítě na zdi plakát prvního System Shocku. Proto ten zájem o třetí díl. Tak snad jsem tímto žádného pravověrného System Shock fana nenasral. Nebyl to účel článku.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat