It was a Good old day

O "retro" hrách občas přemýšlím. Jak mě bavily, snažím se rozvzpomenout si na jejich atmosféru, přemýšlím o hrách, které jsem vzdal, abych místo nich vyzkoušel jiné, ty co právě v mém okolí letěly. A když mě to opravdu jednou za čas chytne (což se zase tak často nestává, abych byl upřímný), snažím se vybavit si chvíle, kdy jsem bloudil v kobkách Darkmoonu, nebo se potuloval po světě Wizardry 7 a snižoval počty Savantových služebníků, a nebo hledal bájnou pevnost Ishar. Samozřejmě takové vzpomínání se neobejde bez toho, aniž bych si nevzpomněl na moje srdcovky. A že jich bylo. Zrovna teď mě třeba napadá First Samurai, kterého jsem hrál v takové zvláštní době, a možná proto mi přirostl k srdci. Vybavuju si začátek jednoho léta, sluníčko vysoko na obloze a já měl chřipku. Právě mi přišly nové hry a já se do nich pustil, ani točení hlavy mě nezastavilo. X-Com: Apocalypse byla jedna z těch her a přesto, že mi nebylo moc dobře, musel jsem prostě zjistit, jak se hraje, čím přesně se liší od druhého podmořského dílu a taky, jestli je tak dobrá, aby mi vůbec stálo za to být přikovaný u monitoru. Nostalgie, no, každého to jednou povalí. Nikdo není z ocele, že...

O nostalgii tu ale psát nechci, beztak by to zajímalo málokoho, takže nebudu dál chodit okolo klávesnice a napíšu rovnou, proč byl dnešek tak pěkným dnem (ano, ten nadpis)! Přišel mi poštou vyhraný notebook (super levné funkční Pentium), na kterém hodlám vyzkoušet řádku raných Dosových her a přednost bych chtěl dát hlavně těm hrám, které mi z nějakého důvodu ušly, minuly mě, mého piráta a vlastně i zdejší herní trh. Taky cítíte to elektrické napětí ve vzduchu?! Krom spousty neznámých her jsem si na disk nahrál i své oblíbence, Jill, Ricka a Perského Prince (a to jak 2D, tak 4D). Zatím jsem pořádněji ozkoušel jen jednu hru, ale zato pořádně vypečenou. Noční můru v Elm Street - sice nostalgie mlčí, ale přísahal bych, že jsem ji u někoho kdysi před stovkami let už viděl. Ve hře máte za úkol utíkat (heleme, odkud se inspirovalo Mirror's Edge) před kotelníkem Freddy Kruegerem (toho znáte), který vás rozsápe svojí baseballovou rukavicí, jedna radost, v případě, že se vás bude dotýkat po dobu deseti vteřin - což je fajn, jelikož není moc velká šance, že ho při hledání jeho domku na Elm Street minete víc jak pětkrát na zlomek vteřiny. Na nějakou mini recenzi jsem toho neodehrál ještě dost, takže žádné závěry sem zatím psát nebudu. A teď přemýšlím o tom, že bych mohl rozehrát i nějaké zajímavé tituly, které se mi pozdávaly a nedohrál jsem je, jako Amazon, Eco Quest a Laura Bow (taková detektivka od Sierry). Hmm, mám se nač těšit...

Navíc, vyšel mi článek na Kultuře Kriplů, z čehož mám neskutečnou radost. Před spaním dám ještě na chvíli Noční můru, redakce Casual Core se tímto loučí a přeje všem svým čtenářům pěkné sny. It was - afterall - a Good old day...

zeal