Temné sémě

"Au, au, ta bolest! Zase mě bolí hlava.", řekl Mike.

Jak já měl, a pořád mám, rád adventury! Ani se mi nechce věřit, jak jsem po letech hraní 3D, většinou akčních, konzolovek a nějaké té síťové akční hry na PCčku skoro zapomněl na to, jaký že úžasný žánr jsou adventury. Totéž platí na dungeony, tahové strategie a ještě několik dnes už mrtvých žánrů (žánrů, co nestaví na technologii).

Každý adventurista bude se mnou určitě souhlasit, když napíšu, že je na nich něco zvláštního, až magického, co se v žádném jiném žánru nenajde. Atmosféra, obzvláště ona je to, co k adventurám lidi dřív přitahovalo a bezpochyby taky příběh, který nikde jinde nemá takové důležitosti, jako právě tady. Ale úplně tím hlavním lákadlem, kterým oplývaly adventury, byla jedinečná příležitost stát se hlavním hrdinou onoho příběhu - ne tedy jen pouhým pandulákem, který běží chodbami z bodu do bodu a kolem něj se vypráví jakýsi "příběh". Ten je tedy dnes vedle blýskavých efektů bohužel jaksi vedlejší, asi proto, že se dneska upřednostňuje technologie před vším ostatním (RIP). A taky možná proto, že dobrý scénář je extrémně těžké napsat. Skoro stejně tak těžké je přijít na opravdu zajímavou zápletku, takovou, která by měla moc hráče k sobě přitáhnout a přinutit ho doslova splynout s herní postavou. A to se dle mého názoru podařilo právě titulům Dark Seed 1 a 2.

Abych ale nechodil zbytečně okolo, tak se hned přiznám, že jsem ani jeden díl zatím nedohrál, takže tento článek berte spíš jako tip na hru pro chladné večery, než jako shrnující článek, kde bych se rozepsal o tom, o čem Temné sémě (pěkný název) vlastně je, a taky o tom, jak dobré ve výsledku ty hry jsou. Na vyřknutí verdiktu je potřebuju mít dohrané. O čem sem ale napsat můžu, je to, jak na mě zapůsobily.

Na druhý díl, ke kterému jsem se dostal před několika lety díky cover CDčku, si vzpomínám ne zrovna živě, ale i tak jsou to vzpomínky velmi cenné. Pamatuju se, že mě atmosféra hry pohltila natolik, že jsem se neodvážil zničit si zážitek podíváním se do návodu. Ušlechtilý to přístup, jen škoda, že díky němu jsem se tehdy připravil o možnost ji dohrát. Zasekl jsem se na takovém ošklivém místě, kde mě - vlastně ne mě... mou postavičku (jo, tak je to správně!) obtěžovali takoví dva podivní chlápci, kteří Mikea (hlavního hrdinu) nechtěli pustit dál. Zapomněl jsem dodat, že to bylo v alternativní dimenzi - kam se Mike občas chodil v parných dnech ochladit. Ale ono je to ve skutečnosti trochu zapeklitější.

Někdo totiž zabil Mikeovu bývalou spolužačku Ritu. Rita je mrtvá. Zabil ji Mike? Každý, až na starého dobrého Mikea, je o tom přesvědčen. Ale jakou roli v tom hrají bytosti z alternativní dimenze? Jejich výtvarné ztvárnění napovídá, že nijak dobrou.

Ačkoli má Dark Seed 2 fantastickou zápletku, přiznám se, že ještě než jsem se k němu dostal, hru jsem si ze stránek časopisu zafixoval v hlavě především díky její fantastické grafice (navíc jsem prostě nemohl odolat adventuře s digitalizovanými herci - každý máme svoji úchylku, že). Něco na těch malbách H.R. Gigera A digitalizovaných hercích bude. Ještě jedno mě k ní přitáhlo - to, že šlo o temnou adventuru. Jako fanoušek napětí a "tajemna" jsem si nemohl DS 2 nechat ujít, a udělal jsem dobře.

Teď po několika letech jsem se při hledání Dosových her na abandonware stránkách dostal poprvé k jedničce. Ani nevím proč a jak se mi mohla tak dlouho vyhýbat - ještě teď si vybavuju, jak mě učarovala její grafika a texty, když jsem na Dark Seed četl recenzi před dávnou dobou v Excaliburu. Je tedy fakt, že se její grafika může zdát na dnešní dobu už jako hodně oldschoolová (je tam málo barev, nízké rozlišení), po chvilce hraní ale zapomenete (já zapomněl), že jste měli o grafice větší než malé pochybnosti. Grafika je totiž hodně slušná, a ani na mém velkém širokoúhlém LCDčku jsem si nevšiml, že bych hrál něco z dávných časů. Zatím mě hra chytila možná stejně jako kdysi dvojka, v co jsem ani nedoufal.

Zápletka je jednoduchá, ale o to silnější. Mike (ten stejný Mike ze dvojky, jen s delším vlasovým ohonem) je opět postavou, kterou ovládáte a opět jde o zdigitalizovaného herce (ano!). Zmínku si zaslouží fantastická atmosféra, které pomáhá nádherně divná hudba. Dialogy ve hře skoro nejsou, to jen když to dává smysl v rámci příběhu (zajímavé... zajímavé). Tajné chodby, hodně netradiční postupy ve vyprávění, fungující koupelna, strašidelný hřbitov, policejní stanice a obchůdek s potravinami. A krom toho mimozemšťané, či v angličtině Ancients, v Mikeově hlavě a situace, kdy policie zavírá bez udání důvodu. Ve hře můžete umřít - ve vězení. Takový je Dark Seed od již zesnulé kalifornské firmy Cyberdreams.

Uf, to jsem se rozepsal. Ale na druhou stranu, zase je aspoň co na CC číst, když už ho neaktualizuju tak často.

zeal