Obtížnost dávných 2D her

Čas od času omýlané téma, u kterého se asi pokaždé většina diskutujících shodne, že dávné 2D hry byly neskutečně těžké v porovnání s tím, co máme k dispozici dnes. V porovnání s jakými hrami přesně? Enter the Matrix, kde vám šipka ukazuje kam máte běžet a souboje v Max Paynovském bullet timeu jsou ke zvládnutí levou rukou? Prey, kde na mimozemské základně srabsky odrovnáváte své nepřátele jako duch z věčných lovišť lukem s neviditelnými šípy? A nebo Mirror's Edge, kde stiskem jednoho tlačítka pokaždé víte, kam máte běžet a zbytek obtížnosti je jen o tom, naučit se skočit v pravý okamžik? Jsou moderní hry lehčí a těžké - ještě předpokládám je pořád možné začínat hru na obtížnost Hard. Tak když vám vadí lehkost dnešních her, začněte hned na Hard.

Rozdíl v obtížnosti je hlavně díky tomu, že ve 3D se dá dělat podstatně víc úhybných manévrů. Můžete se schovávat za překážky a to ne jen z jednoho úhlu a na monstra můžete vymyslet spoustu různých taktik, pokud vás v tomhle hra nijak neomezuje (vhodí vás do chodby a nepřítel si to na vás nakračuje s úmyslem vás rozsekat na maděru). S více možnostmi pohybu a řešení různých situací tu máme hodně nesnadný úkol pro vývojáře: udělat hru co nejvyváženější, ale aby v průběhu hry docházelo k postupnému zvyšování obtížnosti. Tzn. těžší nepřátelé, méně překážek, za které se dá ukrýt, méně lékárniček a nábojů a dá se říct, že to ve spoustě her docela dobře funguje.


Udělání podobného průběhu ve 2D je ale těžší oříšek, chcete-li, aby hra nebyla stejná, aby hráče nadále motivovala k jejímu dohrání (aby v ní nebylo moc míst, která jsou na první, druhý, třetí pokus neudělatelná), ale zároveň abyste to neměli příliš lehké - přecejen pohyb ve 2D je lehčí než ve 3D. Pokud vezmu za příklad hru od Bitmap Brothers Gods, co si vzpomínám, tak zvlášť lehká nebyla, ale dohrál jsem ji, takže zase tak těžká být nemohla. Pokud jste při jejím hraní dávali dobrý pozor, sem tam přemýšleli a naučili se pár fíglů, dohrát se dala (samozřejmě i bez srabských sejvů). Vzpomínám si ale taky na některé extra tuhé, mezi kterými byl třeba Metal Mutant - kde jsem do hry nedokázal proniknout natolik, abych ji uměl levou zadní, Sleepwalker - kde vaším úkolem bylo v roli psa kopat vašeho náměsíčného pána do pozadí na střechách paneláků, což bylo i v prvních úrovních vrcholně těžké a ani Alley Cat jsem nedohrál, takže i na ní muselo být něco nezvládnutelného.

Rozdíl v obtížnosti mezi dnešními a dávnými PC hrami vidím hlavně v tom, že dřív jste u nich museli dávat větší pozor, museli jste mít trpělivost se je naučit hrát, čili věnovat jim čas na rozdíl ode dneška, kdy se pořád všechno zrychluje, bla, bla, a tudíž na ně "dnešní člověk" nemá tolik času, jako dřív (vážně?).


Jiná kapitola o obtížnosti ve hrách jsou automatovky, a teď zrovna nemyslím nejnovější House of the Dead, Time Crisis nebo Lost World. I ty mají sice "schválně" nastavené, aby hráč dostal občas pořádnou dávku olova, ale to jen z toho důvodu, abyste občas automat za tu super zábavu záslužně nakrmili. U klasičtějších 2D akcí ta obtížnost byla hutná, třeba kvůli mizernému páčkovému ovládání, defaultně nastavené hard obtížnosti a taky už jen z toho důvodu, že o ně byl obrovský zájem - čím rychleji automat oškubal prvního hráče, tím rychleji mohl začít škubat dalšího. Tomu říkám ideální továrna na peníze.

zeal

Poznámka pro Robotrona: nefunguje ti email.