Pár notiček

Jak jste se mohli dozvědět z předešlého článku, hlavní hrdina Dark Seedu Mike má zkrátka o zábavu postaráno. Asi ne tak, jak by si zrovna přál, ale rozhodně se nenudí. Na to můžete vzít jed.

Tak. Tohle by mohlo posloužit jako pěkný úvod k článku, který vznikl takříkajíc z "nudy", že?

1. notička - Goblini jsou zpátky

Můj první dojem: "Whow!"
Moje dojmy potom, co jsem viděl první obrázky: "Uh. Whah..."
Dojmy po prvním sesypání: "není všechno... grafika není všechno...",

Budu upřímný a rovnou ze sebe vybalím, že na Gobliins 4 jsem už šáhl. Jo, jo... hrál jsem je, ale abych řekl pravdu, nadšený z nich nejsem. Byla to jen chvilička, no dobrá čtvrthodinka. Staří známí goblini se vrací, aby všem těm Tomášům pověděli něco o tom, jak se dělá zábavná hra. Tohle bych napsal předtím, než jsem je začal hrát (ba možná ještě předtím, než jsem vïděl obrázky). Asi takhle - je to podobné ostatním Gobliiins hrám, hraje se to skoro na chlup stejně, ale jaksi tomu chybí ten původní humor. Oni to sice dělali titíž autoři, a ony ty základy pro humorné scénky tam jsou, jenže, pravdou je, že humor v Gobliiins (klíčová část hry) stál na parádních dvědé animacích. A v Gobliiins 4 samozřejmě díky třidé, a navíc nijak povedené, grafice ten humor v současné podobě dřívějších kvalit zdaleka nedosahuje. Zvlášť viditelný rozdíly jsou při kouzlení čaroděje a nadávání skřítků v situacích, kdy je sadisticky vystavíte smrtícímu roji včel, zabijácké kukačce a kdoví čemu ještě (ta paměť...).

Pauza na výdech.

Nicméně, to neznamená, že se k nim nehodlám vrátit. I přesto, že v nich není ten humor, který jsem měl na Goblinech tak rád, hratelnostně to není vůbec špatná hra, alespoň první úsek hry vypadal po téhle stránce docela dobře. Dostat Troupa z jeho boudy ven nebylo tak těžký, ale... začíná se přece obvykle tou nejjednodušší pasáží a tak je pořád šance, že hra jde ve stopách extra těžkých úkolů prvních dvou, tří dílů. Nijak se do Gobliiins 4 nepohrnu, přece jen mě teď zaměstnává temnotemný Dark Seed. A i ten mi dává zabrat. Huh.

2. notička - Nostalgii zmačkat a zahodit (alespoň v případě herních časopisů)

Jednou za pár dní si sem tam zajdu do supermarketu (jako každý normální člověk), kde si nakoupím, popř. tuhle činnost spojím s návštěvou kina, doplněním benzínu v autě a nebo s..., nebo podobnou sociálně zdravou činností. Teď jsem tady na sebe prozradil pár věcí a přitom Nikdy nevím, kdo mě sleduje. Sakra. Ale když už je to venku, tak aspoň dokončím to, co mám na srdci. V supermarketu totiž chodím pravidelně okolo časáků (tedy nejen v supermarketu, ale jinde se mi nechce tak utrácet :) ). Zhruba z devadesáti procent jsou zaměřené na ženské čtenářstvo - samé levné plátky, bez kterých se dá spokojeně žít (ale to mluvím za sebe) -, a z toho zbytku mě samozřejmě zajímají časopisy jednak filmové (ty teda kupuju jen tak na prolistování, třeba na záchod), už méně mě zajímají hudební (byly doby, kdy jsem je měl jako prioritu č. 2, těsně za herníma) a pak tu jsou ty herní. No, jak už jsem se někde vyjadřoval, rozhoduje DVD příloha, případně moje potřeba dlachnit v ruce herní čtivo - který si většinou nepřečtu, protože, k tomu už jsem se někde vyjadřoval. Mám ještě v živé paměti, kdy jsem byl na herních časácích závislej. A že to byla závislost. Ještě ze setrvačnosti jsem pár let kupoval Level, aniž bych z toho měl dvakrát velkou radost. No, ale přejdu k jádru věci.

Když jdu okolo časopisové sekce, někdy mám takový pocit, že by bylo hodně fajn, kdyby mezi nima byl i TEN časopis, který je čímsi výjimečný, obsahem naprosto strhující a prostě speciální. Časopis, který bych otevřel proto, že si ho chci přečíst od začátku do konce. Často někde (v diskusi na Excalibur blogu, na Bonuswebu, ...) čtu, že prý jsou kvalitní herní časopisy věcí minulosti, že ten skvělý pocit (nedočkavost, kdy se ten můj oblíbenej časák zas objeví v poličkách supermarketu, příp. v trafice) patří době dávno minulé. Když se na to podíváte z lepšího, a nostalgií nezamlženého, úhlu, tak zjistíte, že je to naprostý nesmysl. Vždyť totéž by se dalo říct i o televizních seriálech, filmech, hudbě, knížkách - kdyby všechno tohle bylo v současnosti slabé, určitě bysme všichni, včetně mě, se slzou v oku vzpomínali na staré dobré časy - jenomže já se u nových seriálů neskutečně bavím, často se dokážu nadchnout u nějakého nového filmu a pořád mě dokáže odrovnat fantastická knížka. Dnešní herní časopisy mě, a jistě nejen mě, ukolébávají ke spánku (pozor při čtení na záchodě!), takže argumenty, že dnes nemůže existovat zábavný a kvalitní časák o poč. hrách kvůli tomu, že už nejsou devadesátá léta, mi přijdou hodně mimo.

zeal