neděle 7. června 2009

K čemu slouží česká herní kritika?

Znáte to. Jeden okamžik vás políbí múza a vy aniž jste to předem tušili, máte v hlavě celý článek. Sednete ke klávesnici, utřete si ruce od toho, od čeho byly upatlané (teď v parnu frčí hodně zmrzlina) a vy jen zapisujete, co se to v té hlavě najednou objevilo. K čemu slouží herní kritika, to je téma tohoto článku a já jen předestřu, že můj následující pohled není jediný správný - vždyť rádio taky není jen na poslech hudby, můžete jím zatloukat hřebíky, může sloužit jako ochrana srdce před kulkami v drsné pražské čtvrti anebo jej můžete mít jen tak na okně, jako okrasu, takové ty vietnamské pěkně blikají a vůbec to vypadá esteticky nádherně! Ale to je zase můj názor, se kterým nemusíte souhlasit.

Začnu tak, aby to bylo chronologicky zcela správně - začnu minulostí. Herní časopisy jsem si nejdříve kupoval z důvodu, že mě zajímal jejich obsah. Byl jsem v té době doslova mimo ze všeho, co se jen točilo okolo počítačů a chtěl jsem zkrátka vědět všechno o hrách, programech a různých periferiích z tohoto "podivného" světa. Potom, co už jsem se dostatečně okoukal, jsem začal brát herní časopisy jako něco, co je moc fajn číst. Rád jsem si přečetl zajímavý článek, nějaké ty novinky, zdrcující recenzi a samozřejmě i další texty, které psaly o zajímavě vypadajících hrách. Z tohoto můžu vyvodit jediné. Nikdy jsem si herní časopis nekoupil, nikdy si nepřečetl recenzi z toho důvodu, abych zjistil, jestli se ta či ona hra vyplatí koupit. Ani osobně neznám nikoho, kdo by se podle recenze rozhodnul, že si tamtu hru koupí, protože o ní tak hezky napsali a dali jí štempl 9/10. Myslím si, že hru si člověk koupí ne na základě nějaké recenze, ale jen a pouze podle vlastního úsudku, který vyplyne po zhlédnutí vizuálního materiálu a přečtení nějakých základních informací - takových, které jsou třeba na oficiální stránce hry.

Proč jsem si tedy herní časopisy kupoval? Protože se mi dobře četly, vyhovovalo mi, jací redaktoři do nich psali, člověk se pobavil a zároveň i něco dozvěděl (to už byl takový bonus k tomu). Za cenu asi šedesát korun, nekupte to. Poté přibyla plná hra. Za sto padesát korun, nekupte to a bude se vám hlavou honit kousavá myšlenka - proč to za tu cenu nekoupit? To bylo ale ještě v době, kdy originálka stála asi desetinásobek. Jistý vliv na rozšířenost herních časopisů měla jistě cena internetu, kterou monopolní Telecom držel dlouho vysoko, a nikomu, krom několika bláznů, se tak vysoké částky platit nechtělo. Samozřejmě prodejnost zvyšoval konkurenční boj Levelu a Score. Možná jste tohle sami říkali: "Hele, Level tý blbosti dal hodně. Tady vidíš, že jen ve Score tomu rozumí!" Tehdy byly herní časopisy na svém vrcholu, prodejní čísla byla okolo šedesáti tisíc a to bylo ještě v době, kdy lidem do domů zaváděli internety. To se psalo ještě záživně - samozřejmě jen v jednom ze dvou herních časopisů, v tom druhém psali mentálně nevyvinutí chovanci z ústavu pro retardované spoluobčany.

Score bylo kdysi, před deseti lety, výborným časopisem, který jsem rád četl, a to ne kvůli recenzím (kritikám), alébrž proto, že mě jeho autoři dokázali vždy pobavit nebo zaujmout, někdy oboje dohromady. Po exodu mojí oblíbené redakce do Izraele sice nenastalo to, co čekáte, že bych napsal - tedy, že jsem si ho přestal kupovat - , ale výrazně u mě poklesl zájem o něj. Samozřejmě, že po tak dlouhé době, kdy Score vycházelo, u mě nemohl jen tak z čista jasna zmizet zájem o herní dění, takže jsem ze setrvačnosti pokračoval v kupování, ale už jsem ho přestával číst - výjimku jsem udělal pouze u svých několika oblíbených autorů, kteří na chvíli zůstali -, až jsem ho přestal úplně kupovat momentem, kdy mi dalo jeho vydavatelství důvod. Score nevyšlo a já věděl, že je čas na změnu. To v pLevelu tehdy z téhle situace těžili tuším reklamou, že Level je jediný časopis, který vychází pravidelně. Level, no... Level neměl nikdy tak dobré autory, jako Score, ale zrovna v té době, kdy končilo kvalitní Score, se leveláčtí redaktoři nějak dali dohromady a nálada v časopise byla natolik fajn, že jsem u Levelu zůstal. A ty dopisy čtenářů - hehe, v jednom čísle otisknuli (nebo jim jiné nedošly?) dopisy tvrdě kritizující časopis a Rybka zvýrazňoval ty šťavnaté pasáže (takové ty ve stylu "Jste na hovno, neumíte psát, žabaři."). Rozdíl mezi dopisy tehdy a dnes je takový, že dřív je psali lidé se zaujetím, zajímala je kvalita. Dnes? Mám z nich dojem, že je jim časopis úplně a dočista ukradený. A proč píšu o dopisech, když je téma herní kritika? Souvisí to s tím tak, že tehdy tam ten vztah čtenář a časopis/redakce rozhodně byl a právě na dopisech je vidět, že je to pravda, a ne naopak. Vřelý vztah mezi čtenáři a autory časopisů umožňoval, aby byl časopis čtivý, dobře psaný a v neposlední řadě zábavný.

Ale co to? Najednou existuje rovnítko mezi zábavným a amatérským (z toho můžeme obviňovat Tomíkovu redakci, ale psst...) a následuje cesta do pekel herní publicistiky. Oba časopisy se snaží o profesionalitu a moje teorie, ta, že si je nikdo nekupoval kvůli recenzím (tedy kvůli účelu, ke kterému recenze obecně slouží), začíná ukazovat svůj holý zadek, čili v praxi propadem čtenosti až do dnešních čísel okolo deseti tisíc, v případě Score ještě méně. Vinit z toho internet je až příliš jednoduché a sám za sebe můžu říct, že na internetu recenze nevyhledávám, nečtu si je... až na nějaké ty výjimky. Proč taky? Proč si je číst, když nejsou zábavné?

Trvalo to nějaký čas, ale už jsem se smířil s tím, že herní časopis, ať už ten papírový nebo elektronický, už nikdy nebude takový, jaký býval. Není snaha, je jiná nálada ve společnosti a můžu tady vypsat další spoustu důvodů, proč to tak je. Osobně nemám nic proti současným redakcím. Level se vyvinul do té podoby, kam dlouho směřoval a Score... to se propadlo do pekla a jednou za čas vystrčí svoje shnilé růžky, za které zatáhnu, když je zrovna na Score připlácnutá nějaká pěkná hra. Čímž chci říct, že v obou najdete výborné profesionální recenze a skvělé články. Ano, ale něco důležitého jim chybí a proto je mi fuk, že tam jsou.

Dřív jsem časopisy četl, protože mě ke hraní INSPIROVALY. A za to všem redaktorům, jejichž články jsem četl tak rád, patří obrovský dík. To je taky to jediné, co od herního psaní chci - aby mě to inspirovalo ke hraní. Dnes se má všeobecně za to, že recenze jsou důležité, a že jsou potřeba jen proto, že se bez nich v obchodě s počítačovými hrami nikdo neobejde. To možná platívalo před rokem 1995, kdy jsme toho o hrách moc nevěděli.

A abych to nějak zakončil, k napsání tohoto článku mě inspiroval krom krásné do latexu navlíknuté múzy ještě fantastický článek od Jana Eislera o jeho cestě na E3 z červnového čísla Score, které vyšlo přesně před deseti lety.

zeal

31 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Páni, málem jsi mě donutil napsat na blog polemiku, ale tohle bude stačit:
    Tak ti nevím, trochu plácáš páte přes deváté. Chtěls povídat o tvé historii s herními časopisy, nebo o úloze herní kritiky?
    Prozradím ti malé tajemství: Kritika - herní, knižní, hudební... tu nejsou od toho, aby si uživatel vybral vhodný produkt. To je přidružená funkce. Obecně se (alespoň v akademických kruzích) má za to, že kritika poskytuje autorům a tvůrcům tolik potřebnou "fundovanou" zpětnou vazbu. Od laických ne/fanoušků se toho člověk totiž moc nedozví. Čili kritika především kultivuje kritizované a zamezuje absolutnímu úpadku, který by nastal, neboť konzumenti jak známo nakonec koupí i sebevětší blbost. Kritika je obranný mechanismus a je mezi ní de facto stejný vztah jako mezi mainstreamem a alternativní scénou (alterna drží úroveň mainstreamu nad vodou tím, že z té skrumáže nepochopitelných, ale leckdy geniálních věcí nechává mainstream čerpat inspiraci pro masy a tudíž nespadnout do úplné břečky - tím se mimochodem druhotně kultivuje i jisté kulturní povědomí mas o vlastní třeba "národní" identitě).
    Pokud si ale budeme povídat jen o Score a Levelu, čili o naší malé nevýznamné kotlině - pak se primární funkce kritiky smrskne jen na českou produkci a trochu ztrácí význam. Je jasné, že v tomto kontextu se může zdát, že kritika je tu jen pro spotřebitele, kterým pomáhá zvolit si správný produkt. Případně je má pobavit. Ale věř, že dialog mezi tvůrci a kritiky tu taky existuje, ať už bezprostřední, nebo právě formou psané kritiky. Čtenáři časopisů a webů jsou pak ta síla, která dialog umožňuje finančně utáhnout. Čili tahle mince má tři strany a ta nejdůležitější ti jaksi unikla.

    PS:sorry za to mazání, ale nadělal jsem tam neodpustitelné chyby.

    OdpovědětVymazat
  4. Krysa: Zajímavé o tom dialogu, takhle jsem o tom nikdy neuvažoval.

    Je to psané z pohledu čtenáře v malé české kotlině a tedy beru v potaz herní kritiku pouze tu českou (ha, měl bych zasáhnout do názvu) a ano, jak píšeš, že kritika obecně slouží i k tomu, nebo především kvůli tomu, aby se z ní poučili tvůrci, stoprocentně souhlasím. Český časopis tenhle účel nemá a nikdy ani mít nebude, a i proto od něj nechci, aby byl smrtelně vážný a psaný suše (neříkám, že tak píšou všichni autoři Levelu nebo Score, ale můj dojem je takový, že většina ano).

    Já nechápu třeba to přirovnání k filmům, hudbě nebo ke knížkám. Jsem toho názoru, že hry jsou hlavně a především o zábavě a právě v tomto ohledu se od literatury a filmu zásadně liší.

    OdpovědětVymazat
  5. Já ti nevím. "Hry jsou především o zábavě", je mantra, kterou slýchám stále častěji. Já ja ně takhle například nekoukám a užívám si je stejně. Přijde mi to trochu jako alibistický názor, který má ospravedlnit absenci kvalitních scénářů a originálních příběhů, ale ta a) je jen zdánlivá a b) kdybby byla, neměla by vést k názoru "Já jsem se bavil a všichni mi polibte".
    Film - hollywoodská produkce především - je o hlavně zábavě. Kníhy - bestsellery a lá G. Brown - jsou hlavně o zábavě. I na poli her najdeš množství kousků, které mají podtext, schovávají tíživá témata mezi řádky a zároveň baví (Deus Ex, Thief a milión dalších).
    Čím se tolik liší hry od hudby a filmu? Chybí jim "uměleckost"? Hloubka? Tohle mi budeš muset vysvětlit.

    OdpovědětVymazat
  6. I zabava muze mit hloubku, a porad je to zabava. Kdyz hra bude mit hluboke tema a bude to nuda k zesrani, tak to bude blba nudna hra s hlubokym tematem. Treba to bude v budoucnu jinak, ale zatim si myslim, jako Zeal, ze tady a ted, na prvnim miste u her je jejich zabavnost, to vse ostatni se jim pricita k duhu. I kdyz zabava zase nemusi byt pouze legrace, nebo to, ze si hru pustim a za dva dny me sousedi najdou mrtvyho vycerpanim pred televizi s ovladacem v ruce. Je to proste takova siroka zabava, schopnost zaujmout, pritahnout k sobe, pobavit a ja nevim co vsechno, ale porad je to ta zabava. Ja myslim, ze kdybychom se zeptali prednich hernich vyvojaru? I oni by stavili zabavu nadevse. Je tedy logicky, ze kdyz hry maji byt zabava, ze nekdo stejne tak muze vyzadovat aspon trochu zabavne cteni o teto zabave, kdyz to proste ma byt zabava! Do prcic! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Pořád mi uniká ten rozdíl s filmy. Transformers nejsou primárně zábava? A knihy? dobře, nebudem se bavit o Dostojevském. Ale co zmíněný G. Brown? Šifra není primárně zábava?

    OdpovědětVymazat
  8. Tak to ja nevim. Ze zmineneho jsem cetl pouze Dostojevsekho, ani o Transformerech, ani o G. Brownovi nemam paru, takze nemuzu nad tim premitat :)

    OdpovědětVymazat
  9. Robotron3: Nikdy jsi neslyšel o Šifře mistra Leonarda? Nikdy jsi nešlyšel o filmu Transformers? Tomu se jen těžko věří. Fajn, tak co třeba: Zeměplocha - T. Pratchett, Knihy od Gaimana? To není primárně zábava? Co veškeré akční filmy, které se po světě válejí (aspoň jeden jsi vidět musel), co bžilión romantických i šílených komedií? To není primárně zábava? Budem se bavit k tématu, nebo se chytat za slovíčka? Myslím, že je ti jasné, jak jsem to myslel.

    OdpovědětVymazat
  10. Robotron3: A když už jsme u těch ruských klasiků - co Čechovovy povídky, to není primárně zábava?

    OdpovědětVymazat
  11. Tak jiste ze jsem o tom slysel, jen jsem to nevidel a necetl. Nakyho Pratchetta jsem treba cetl, to se mi moc libilo :) Ja si nepamatuju vsechny ty knizky, ale neco z toho bylo docela hluboky, to byla presne takova ta zabava, ktera ma dost velkej presah treba do historie, spolecnosti, kritiky chovani, lidskejch vlastni a proste tre to, co delal Wilda Sejkspiru, ale Pratchett to dela mnohem vic zabavnejs. Takze ted vlastne nevim jak jstem to chtel udat do te souvislosti s hrama? Shakespeare asi moc zabava neni, i kdyz jsem jeho hry videl snad naposledy jako malej v divadle, kdezto Pratchett je zabava strasna a taky to nejakou hloubku ma, kdyz ji tam clovek hleda. Kdezto hledat ji tam nemusi a porad to cloveka pritahne tou zabavou, takze hry jsou vice podobne Pratchettovi, nez Shakespearovi? Kdyby hry byly jako Shakespeare, prave by je nikdo nehral, protoze by to byla nuda, a to uz je lepsi si precist tu knizku, nebo ne?

    OdpovědětVymazat
  12. A chtel jsem teda rict. Co je u Pratchetta na prvnim miste, ta zabava? Nebo ta pripadna hloubka, kterou si tam nekdo najde? Podle me ta zabava stoji na prvnim miste, stejne jako u her. To je podle me rozdil mezi opravdu tou cenenou kulturou a zkratka zabavou. Tim nechci samo zabavu shazovat na podradnejsi misto. Jen to zatim vypada, podle soucasneho stavu, ze hry nikdy nemohou dosahnout urovne Shakespeara, proto? To ma byt v prvni rade zabava. Jako Pratchett.

    OdpovědětVymazat
  13. Tak teď jsem vážně úplně ztracený. Hry jsou primárně zábava. Pratchett je strašně zábavnej, ale má hloubku. Shakespeare zábava není (s tím osobně nesouhlasím, ale to je vedlejší). Takže znvou: Padla tu hláška, že "hry jsou o zábavě" a nelze je v tomto ohledu přirovnat k filmům a knihám. Já se ptám proč? Kompletní mainstream (včetně knih) je o zábavě. Kde je ten rozdíl? Spousta her má přesah, o kterém mluvíš. Pár jsem jmenoval, další si domysli, není to zas tak těžké. Dokonce jsou hry, které nudí (taky jich jsou mraky). Takže kde je rozdíl mezi filmy, hrami, knihami z hlediska zábavy?
    To, že každé médium klade na zábavnost (velmi zobecněně) jiný důraz nepovažuji za rozdíl, jen za mírnou variaci stejného elementu.
    Ale tohle mi nejspíš vysvětlí zeal, ten si to vymyslel ;)

    OdpovědětVymazat
  14. No preci ten, ze u her je ta zabava na prvnim miste a je uplne nejzasadnejsi? A to prave i v te kritice. Nikdo nepise oslavne kritiky na filmy a knihy s vidinou, ze to je zabava a to je to halvni. Ale u her to hlavni je. To je proste ten rozdil. Jsou tam uplne jiny hodnoty v tom porovnavani.

    OdpovědětVymazat
  15. A jakej presah ma treba Thief? Ja sem ho tolik nehral? Tak me nic nenapada, ale zajimalo by me to...

    OdpovědětVymazat
  16. Robotron3: A máš pravdu. Hry nikdy nebudou jako Shakespeare. Stejně jako filmy nikdy nebudou jako Shakespeare (ani ty zpitvořené adaptace). Chybí nám totiž dobový kontext i samotný autor, který byl dost unikátní. Takže bych ho do téhle debaty úplně netahal. Ne že bych byl shakespearovský fanatik, ale srovnáváš hrušky s diamanty.

    OdpovědětVymazat
  17. Robotron3: Ohledně Thiefa - když jsi ho tolik nehrá, těžko ti můžu něco nastínit, ale v Thiefovi zainteresovaná steampunková rovina v souvislosti se storybackgroundem o sporu hammeritů, těch lesních lidí a dalších zainteresovaných stran tvořily výbornou alegorii o přelomu věků (náboženství vs. animalismus vs. technologie; středověk vs. novověk). Trochu taková herní legenda o Artušovi (ať máš radost ;)).

    OdpovědětVymazat
  18. No tahal netahal Shakespeara :) Ono to ma jeste ale jinou souvislost, vubec v te forme, co je mozne v ni dokazat. Pro me na nejvyssim stupni stoji proste literatura, to mi nekdo treba vmete do tvare, ze sem vul a co si to dovoluji ale literatura je pro me pomyslny vrchol umeni a tech hodnot, na kterych pak stavime vsechno ostatni. Protoze v literature je mozne vse a ma nejosobnejsi pristup ke ctenari, ktery neni mozny nikde jinde. Snad mozna v hudbe, ale to je trochu jiny pripad. A cim se tahle zakladni osobni vazba autor ctenar nabaluje na obraz, na herce, na kulisy, na adne prostredi, cim je to proste vice svazane, tim to podle me ztraci na takovych tech hodnotach umeni, ktere sice ted uplne nemuzu definovat, ale to asi nikdo :) No a hry jsou prece v tomhle jeste svazanejsi. Ono to vypda, ze mohou mit volny pribeh, nekolik cest vypraveni atd. ale i to nakonec vice oddaluje v prenosu te myslenky, toho, co proste autor chce tomu ctenari, divakovi, hracovi predat. Cim vic techniky, cim vic slozitosti, nemyslim narocnosti, ale technicke slozitosti, tim je to s umenim horsi a horsi. Pro me tedy takto stoji na prvnim miste literatura, hudba, divadlo, film a pak az to hry? Proc protoze jsou zkratka nejvic svazane technologii a ta poskytuje hlavne tu zabavu. No, to bychom mohli asi rozebirat do aleluja, ale proste tak nak to vidim :)

    OdpovědětVymazat
  19. Robotron3: V tomhle se v podstatě i shodneme.

    OdpovědětVymazat
  20. O tom Thiefovi to je zajimave, to jsem nevedel. Mozna se treba k tomu ted nekdy dostanu. Mam ve skrini v jednom packu vsechny dily, a poradne jsem je nikdy nehral :)

    OdpovědětVymazat
  21. Všechny díly mají stejný podtext, ale doporučuju postupovat od jedničky k trojce kvůli kontinuitě příběhu.

    OdpovědětVymazat
  22. Jo, to ja bych sel urcite od jednicky

    BTW. To sme to tu Zealovi pekne rozjeli :)

    OdpovědětVymazat
  23. Hmm a on nikde, aby mi vysvětlil to, co potřebuju. Ale já mít na blogu takovouhle nudli, asi taky s křikem uteču.

    OdpovědětVymazat
  24. Vy jste mi to tu zaneradili, pacholci jedni. Ehm. :)

    Krysa: Nevim co je na tom nepochopitelnyho. Hry proste nemaji na to, byt tak hluboke a sdelne jako knizky, na to jsou omezene uz svym ucelem - co "nejbrakoveji" pobavit. O neco hlubsiho a sdilnejsiho se tu pokouselo Cryo a jak dopadlo (dopadlo ze ctyricateho patra na pusu). Urcite muzou existovat nejake experimentalni, umelecky vypadajici hry, kde se bude citovat Shakespear, ale neverim, ze by to nekdo dobrovolne hral. A jak by se ta hra hrala? Nevim, neverim, ze se neceho takoveho dockame. Podivej se na hry dnes - v podstate se od dob Invaders nezmenily (tak ted trochu prehanim). :)

    OdpovědětVymazat
  25. Zeal: Dobře, to pořád srovnáváš hry s vyšší formou umění. Ale proč myslíš, že nesnesou srovnání s filmy? Tohle nechápu. hloubka a zábava jsou u obou médií vpodstatě stejný (když se omezímě na mainstream).

    OdpovědětVymazat
  26. Myslim, ze tady je proste rozdil v te kritice her, filmu, a hudby treba. Jsou komrecni filmy, hudba brakova, konzumni, ale vetsina lidi si myslim to bere tak, ze hudba a film je proste hodnotnejsi nez hry, protoze tu jsou ty umelectejsi veci, i kdyz oni se treba jimi prave nezabyvaji, ale maji z toho dobry pocit :) Ale to je samozrejme hloupy duvod to takto porovnavat. Kdyz budeme srovnavat hry s mainstreamem filmu, hudby a literatury, tak tady asi zadny velky rozdil v hodnotach neni. Vsechno to ma hlavne pobavit. Ale cim pujdeme hloubs, tim budou postupne jednotlive veci odpadavat. A nejdrive odpadnou hry :) I kdyz porad je to super, ze na hry se muze nabalit v podstate cokoli, i hlubsi temata, ale znamena to, ze hry pak nemaji byt primarne zabavne?

    Ne, co je treba The Path? Je to jedinecny pokus o interaktivni umeni? Ale hra je to priserna. Presto si ji cenim. Ale proste to uz neni hra no. Je to tezky.

    OdpovědětVymazat
  27. Krysa: Definuj mi filmovy mainstream. Hollywoodske filmy? Nebo i evropske, a co asijske? I v mainstreamu se pohybuji tvurci, kterym nejde zdaleka jen o zabavu v prvni rade, a ze jich neni malo. U her je ta zabava bohudik uz v te prvni rade. Kdyz budu hodne zlea, tak bych hry priradil na uroven animovanych grotesek, serialu, filmu. Spousta jich rekne neco i dospelemu, nektere jsou jen pro dospele, napr. South Park.

    btw. Teď si říkám, bohudík, že jsem tímhle článkem zanudlil jen svůj blog.

    OdpovědětVymazat
  28. Ahem, tak v podstate bych to shrnul tim poslednim komentarem, co napsal Robotron. :)

    OdpovědětVymazat
  29. Myslím, že už to začínám trochu chápat. Čili zealův výrok: "Já nechápu třeba to přirovnání k filmům, hudbě nebo ke knížkám. Jsem toho názoru, že hry jsou hlavně a především o zábavě a právě v tomto ohledu se od literatury a filmu zásadně liší." je prostě trochu přitlačený na pilu a neměl bych ho brát tak vážně.
    Ta média se od sebe neliší "zásadně", mají prostě shodné průsečíky a každé se rozlézá do stran trochu jinými směry. Jestli se na tomhle shodneme, tak můžeme bouchnout šampaňský, spiklenecky si navzájem přikývnout a pogratulovat, jak jsme tu debatu úspěšně uzavřeli.

    OdpovědětVymazat
  30. To klidne, jak to neni nic prilis konkretniho, tak se na tom da shodnout bez problemu :)

    OdpovědětVymazat