Ty první okamžiky vám (teda MNĚ) přístup k netu samozřejmě chybí. Pak ale druhý den zjišťujete, možná s údivem ve tváři, že ho vlastně k životu nepotřebujete. Teď si asi poklepáváte prstem o svoje zvrásněné čelo, a ptáte se sami sebe, co to tu povídám za hlouposti, vždyť na internetu je VŠECHNO. A vy přece máte důvod u něj trávit čas, nejen sklízet každodenní novinky, ale i kvůli tomu twitteru, který tolik času přece nezabere a vůbec ho používáte jen chvíli, ne? Odskočíte si k němu, když je nálada, ono to přece běží na pozadí! Já u toho vlastně, dalo by se říct, nejsem. No jo, ale zkuste si u toho "nebýt" opravdu, neaktualizovat jedinou stránku, neotevřít poštu, nezobrazit váš oblíbený server, který je přece tím "jediným" důvodem, záminkou, proč ten internet máte a jste stále u něj. Nejde to? Že vás "něco" ty stránky nutí neustále otevírat a zjišťovat, jestli na nich něco nového nepřibylo? Že je to podobné jako s čokoládou, kterou taky musíte v průběhu času, ehm, minut ochutnávat, abyste se ujistili, jestli ta její chuť je opravdu tak dobrá? Nebo jste už ve fázi, kdy všechno chutná jako pneumatika a vy tu čokoládu přesto pořád jíte, jen abyste byli u toho, až se jí zase vrátí ona skvělá chuť? Takže abych odpověděl na TU otázku: NE, INTERNET MI NECHYBÍ. Psát, toť činnost, která mě hodně baví, se dá i bez něj. I články o hrách se dají vymyslet bez přístupu na Wikipedii (místo, kam novináři chodí pro informace).
Odpoutat se od internetu JDE. Pokud se ptáte, proč byste to dělali, tak se znovu sami sebe zeptejte: a vlastně proč ne? Další velkou otázkou je, jestli to vůbec dokážete. Nejlépe to zjistíte tak, že si internet necháte odstřihnout. Já jsem to měl, a vida, stále pořád mám, jednoduché. Můj provider zjistil nějakou chybu mezi dvěma obcemi Brna a dál už nic nevím. Jen to, že mi nejede net. Ale nestěžuju si, má to totiž své jisté výhody. Pokud chcete zjistit jaké, nejlépe to pochopíte, když zhruba týden vydržíte bez přístupu na net. Nejlépe se od něj natvrdo odpojíte tak, že nezaplatíte účet, nebo naštvete svého providera, nejdále však zajdete, když si objednáte demoliční četu, která se už o ten váš hotspot ZLA postará, sežehne ho z vaší střechy třebas baseballovými pálkami. Ehm, o čem to tu sakra píšu, rychle zpátky k myšlence!@
Šestý den už přiznávám, že mám docela cukání. Cukaturu, podívat se někam, kamkoliv na ty webový okýnka, byť třeba pod nějakou směšnou záminkou. Třeba z důvodu, že si potřebuju postahovat nový epizody mých oblíbených seriálů. A teď fakt nevím, jestli mi jde víc o to, vidět ten seriál, nebo otevřít okno prohlížeče. Mám dojem, že tam ta závislost, byť jen malinká, přec jen bude. Chápejte, po takové dlouhé době s netem je okamžitý jednorázový shutdown silná káva pro křehoučký lidský organismus. Jak můžete vidět, silácká slova pronášená na začátku pozbývají své síly úměrně s tím, jak se má odluka od tohoto vynálezu prodlužuje. Nemůžu tu popřít jisté nemalé klady, které bezinternetový životní styl provází, leč ideální to bude někde uprostřed, nebo trochu víc ke kraji. Malé dávky internetu, řekněme takových deset minut denně, jo, to je ono, během nichž stihnete mailovou korespondenci, stáhnutí seriálu, popř. návštěvu oblíbené stránky, jo, anebo televizní program, kdo ho má pořád někde hledat. Jsou to sice stále záminky pro jedno a jediné: spuštění internetu, ale holt je potřeba internet nevnímat jako sídlo zla, ale spíš jako místo, které vám po deset minut denně zprostředkuje něco v běžném životě nestandardního, tajemně barevného, což se obzvlášť v jednobarevných, šedivých dnech může náramně hodit.
Tak a za-poj-te-mi-to-už-ko-ne-čně!
Nejlépe PŘÍMO DO ŽÍLY!
zeal
