Je to už nějaký čas, co plánuju stvořit blbůstku, jež bude mít znaky počítačové hry. Ještě donedávna jsem si dělal přehled, jak na to za co nejmenší rozpočet, resp. za nula peněz. A teď jsem koukal i na variantu, která by něco mohla stát, např. licence herního enginu a tak. Objevil jsem některé velice šikovné prográmky, které ještě nedávno stály majlant a teď jsou, víceméně, zdarma. Pak jsem ale zapátral víc a co jsem zjistil, byl docela velký šok. Můžu potvrdit, že indie scéna je naprostým opakem demoscény, což na mě zprvu působilo depresivně, ale nakonec to asi dává smysl.
Tím opakem je myšleno to, že jakákoliv pomoc, malé rozšíření, víceméně neškodný plugin, podpůrný software, textura, tutoriál s kódem, vše stojí peníze, v jistých případech velké množství peněz. V podstatě jakákoli pomoc, která by se mi hodila, je za nějaký finanční obnos, který jako začínající vývojář prostě nemám. Zkrátka hnus. Pak se nemůže nikdo divit, že taková indie firmička zaplatí obrovské peníze za tvorbu a na nějaké větší piplání se s hrou už jí nezbude síla, a tak většinou pak její hra obsahuje maximálně jeden nápad, který je jakýmsi pomníkem toho, jaké úsilí, včetně hromady financí, firmička vydala.
Nedá se divit tomu, když herní vývojář z firmy Twisted Pixel řve na všechny strany jako prase, že jim jejich jediný nápad (který už před nimi použil někdo jiný) ukradl Capcom a pak chudáci píšící herní weby musí o téhle nebohé záležitosti psát, jaká je to hrůza, a nebohý čtenář pak pominutí smyslů autora hry Splosion Man, který do vývoje nasypal spoustu peněz, musí chápat jako velkou křivdu a sympatizovat s ním.
Vůbec se nedá divit tomu, že spousta zainteresovaných v indie scéně má chuť po krátké exkurzi rychle vycouvat a vydat se na zcela jinou karierní dráhu. Indie scéna je velký boj, stojí spoustu peněz a je dost možná plná neochotných lidí, kteří vám dokáží pomoci jen za jistý obnos. Nedejbože aby pak váš herní projekt byl trochu podobný nějakému jinému nebo stavěl na stejném nápadu.
Naštěstí je tu stále freeware scéna, která je o poznání přátelštější, je bez rizik, ale zároveň i bez jakýchkoliv záruk. Tak aspoň takhle.
zeal
pondělí 28. března 2011
úterý 22. března 2011
GTA - Get The Auto or Get The Fuck Out
V GTA mi vždy trochu vadilo, že nevsází na realističnost ve stejné míře jako na otevřenost prostředí. Člověk si u posledních dílů říká: "hmm, po grafické stránce je to vážně vymakané", takže nějaká ta realistická pravidla nějak od hry už očekává. Virtuální město k tomu přímo vybízí, aby se hra řídila realitou stanovenými pravidly. Semafory jsou bohužel jen na okrasu, pouliční lampy se ani správně nedrží u chodníku, jak by měly a dál a dál.
V tomto tak preferuji mnohem víc Midtown Madness, který se alespoň snaží... Ale co předvádí GTA, to je na vystřelení z kanónu. Zajezdil jsem si autobusem, zničil asi půlku čtvrtě a přejel několik lidí. Pak na místo, kde mi chvíli trvalo, než jsem vycouval, přijela sanitka. Tu jsem čmajzl, jak jinak, co jiného v téhle hře taky dělat, a ujížděl napříč neznámým nástrahám velkoměsta. U stánku s koblihama jsem vystoupil, zbaštil jednu, zkopal otravu, obral ho o peníze, udělal mastnej flek z prodavače koblih, nasedl do sanitky a udělal jsem trochu nepořádek na silnici, kde mě po chvilce dopadli konečně poldové a zastřelili mě, když jsem jim dal najevo, že mě živýho nedostanou. Ráno druhého dne odcházím z nemocnice, před kterou se rozhodnu napadnout chlápka, kterej tam tak nervózně popocházel. Jenže to už se do bitky přichomítl někdo druhý a situace vypadala takto: já masím chlápka, novej týpek masí kudlou zezadu mě. Za moment přijíždí policie, poldové vystupují z vozidla a jeden z nich kráčí ke mně se zdviženou zbraní. Dávám si automaticky ruce za hlavu... chlápek, co mě řezal zezadu kudlou, ještě za přítomnosti policie, spokojeně kudlu zasouvá za pásek a poklidně odchází kamsi pryč. Asi zpátky do ghetta.
GTA bude vymakané teprve až v něm nebudou podobné nedotaženosti těžkého kalibru - konkrétně předposlední věta předchozího odstavce. Možná ale chtít brilantně dotaženou hru od Rockstaru je bláhové, a nakonec GTA nikdy nebylo simulátorem města jako spíš simulátorem zloděje aut, který nikdy neusiloval o to, být realistickou hrou. Vždyť poldům se vždy dá ujet tak, že si v garáži přestříkáte barvu auta. Tak aspoň ty semafory, kdyby ty k něčemu byly. Takhle tam pomalu ani nemusí být pruhy na silnici, i ten chodník slouží dobře jako průjezdná cesta, když tam zrovna nejdou žádní chodci. Huh, no ale možná jsem si vybral ke hraní špatnou hru. Měl jsem asi přece jen zahrát tu Castlvanii.
zeal
V tomto tak preferuji mnohem víc Midtown Madness, který se alespoň snaží... Ale co předvádí GTA, to je na vystřelení z kanónu. Zajezdil jsem si autobusem, zničil asi půlku čtvrtě a přejel několik lidí. Pak na místo, kde mi chvíli trvalo, než jsem vycouval, přijela sanitka. Tu jsem čmajzl, jak jinak, co jiného v téhle hře taky dělat, a ujížděl napříč neznámým nástrahám velkoměsta. U stánku s koblihama jsem vystoupil, zbaštil jednu, zkopal otravu, obral ho o peníze, udělal mastnej flek z prodavače koblih, nasedl do sanitky a udělal jsem trochu nepořádek na silnici, kde mě po chvilce dopadli konečně poldové a zastřelili mě, když jsem jim dal najevo, že mě živýho nedostanou. Ráno druhého dne odcházím z nemocnice, před kterou se rozhodnu napadnout chlápka, kterej tam tak nervózně popocházel. Jenže to už se do bitky přichomítl někdo druhý a situace vypadala takto: já masím chlápka, novej týpek masí kudlou zezadu mě. Za moment přijíždí policie, poldové vystupují z vozidla a jeden z nich kráčí ke mně se zdviženou zbraní. Dávám si automaticky ruce za hlavu... chlápek, co mě řezal zezadu kudlou, ještě za přítomnosti policie, spokojeně kudlu zasouvá za pásek a poklidně odchází kamsi pryč. Asi zpátky do ghetta.
GTA bude vymakané teprve až v něm nebudou podobné nedotaženosti těžkého kalibru - konkrétně předposlední věta předchozího odstavce. Možná ale chtít brilantně dotaženou hru od Rockstaru je bláhové, a nakonec GTA nikdy nebylo simulátorem města jako spíš simulátorem zloděje aut, který nikdy neusiloval o to, být realistickou hrou. Vždyť poldům se vždy dá ujet tak, že si v garáži přestříkáte barvu auta. Tak aspoň ty semafory, kdyby ty k něčemu byly. Takhle tam pomalu ani nemusí být pruhy na silnici, i ten chodník slouží dobře jako průjezdná cesta, když tam zrovna nejdou žádní chodci. Huh, no ale možná jsem si vybral ke hraní špatnou hru. Měl jsem asi přece jen zahrát tu Castlvanii.
zeal
čtvrtek 17. března 2011
Databaze her rocks!
Ještě předtím, než jsem se dozvěděl o spoustě skvělých stránek na internetu zaměřujících se na žvatlání nebo epické povídání o hrách, vždy jsem tajně doufal, že tam, kdesi v kyberprostoru, existuje místečko s velkou databází a spoustou přívětivých uživatelů oné databáze. První takovou databází her, na kterou jsem se až ujeveně díval, byl Gamespot, na který jsem chodil bezmála nějaký ten rok.
Dlouhý příběh zkrátíme a pak, v roce 2008 jsem objevil databaze-her.cz a co se nestalo, už jsem na žádnou jinou databázi nepřešel a zůstal tam. Její, určitě ne fantastický, ale skvělý určitě, systém bodování komentářů dává jednomu pravou motivaci něco zplodit, textového a plně vystihujícího mého pohledu k onému hernímu kousku mou osobou zahraného, eeerrrmh.
Databáze databaze-her je stále ve stavu, který není zdaleka ideální. Chybí tam spousta her. Grafika je omšelá a taková lehce... řekněme základní. Chybí třeba tohle a nebo tohleto. A zaměřuje se jen na PC. Kdo dnes hraje jen na PC? Zkráceně řečeno: k dokonalosti toho chybí spousta. To ano, ale je to místo, na kterém je radost se, ať už přímo nebo nepřímo, podílet. Názory na hry jsou často použitelnější než z oficiálních recenzí, a občas, ale ne tak často, vás nějaký názor dožene za hranice šílenství. Rovnováha ale zůstává. Pokud na databazi-her ještě nejste, přijďte a uvidíte, že i na českém netu existují fajn místa, která stojí za to, nejen navštěvovat pravidelně, ale i podílet se na nich.
zeal
Dlouhý příběh zkrátíme a pak, v roce 2008 jsem objevil databaze-her.cz a co se nestalo, už jsem na žádnou jinou databázi nepřešel a zůstal tam. Její, určitě ne fantastický, ale skvělý určitě, systém bodování komentářů dává jednomu pravou motivaci něco zplodit, textového a plně vystihujícího mého pohledu k onému hernímu kousku mou osobou zahraného, eeerrrmh.
Databáze databaze-her je stále ve stavu, který není zdaleka ideální. Chybí tam spousta her. Grafika je omšelá a taková lehce... řekněme základní. Chybí třeba tohle a nebo tohleto. A zaměřuje se jen na PC. Kdo dnes hraje jen na PC? Zkráceně řečeno: k dokonalosti toho chybí spousta. To ano, ale je to místo, na kterém je radost se, ať už přímo nebo nepřímo, podílet. Názory na hry jsou často použitelnější než z oficiálních recenzí, a občas, ale ne tak často, vás nějaký názor dožene za hranice šílenství. Rovnováha ale zůstává. Pokud na databazi-her ještě nejste, přijďte a uvidíte, že i na českém netu existují fajn místa, která stojí za to, nejen navštěvovat pravidelně, ale i podílet se na nich.
zeal
sobota 12. března 2011
GoG! Vlastně Messiah!
Konečně se mi podařilo rozjet Messiaha. Tuhle zajímavou hru se mi nepodařilo nikdy předtím spustit, byť v době jejího uvedení, tj. asi rok 2000, mi ji nikdo neupirátil, takže jsem ji zkoušel rozjet až na XP-čkách a na těch se, jak víme, některé hry nerozjedou, ani kdybyste se třikrát pokrájeli a v tom stavu volali na Microsoft hot-linku.
A jaký ten Messiah tedy je? Dobrý, dobrý, jen pár věcí na něm kazí ten krásný dojem skvělého zapomenutého klenotu od těch Shiny, co ukovali MDK-je. Low-life charakter textur kazí první dojem, pohyb postavičky druhý a nešikovné zaměřování nepřátel třetí. Ještěže je tam Bob a tudíž nejoriginálnější postavička v hlavní úloze 3D akční počítačové hry vůbec. Bob je malý andílek seslaný z obláčků za jedním účelem - aby se postaral o pár menších problémů, které tam někdo vytvořil... Jak už asi tušíte, problémy se budou řešit násilím - však by to jinak nebyla akční hra -, ale ne pěstmi! Na to je má Bob až příliš malinké a vůbec... proč si špinit ruce, když si je může ušpinit někdo jiný, a tak se Bob zmocňuje prvního, zdá se, že úplně mrtvého, těla, které sice ještě před chvílí žilo, ale Bob má štěstí, že v momentě začátku hry je mu plně k dispozici.
Padne mu. Jakoby mu už odedávna patřilo.
Nejdřív se hráč dozvídá, že odpalování krabic, jež se odehraje vždy po vložení ruky do otvoru k tomu určenému, mu dopomůže ke zbraním a také, logicky, k nábojům. Proběhne přestřelka a pak další, ale to už jich je proti Bobovi víc. A tam mi hra spadla. Žádné prásk, bum nebo tak z reproduktorů - prostě ladný pád do XP-ček, jako kdyby mi hra chtěla sdělit: nestojím za to, běž si zahrát nějakou lepší, nějakou, která nepadá a neudělal ji ten strašný pán, který má na starosti herní odpad Enter the Matrix. No, zkusím ji dát ještě jednou, a tentokrát když všechno ostatní povypínám, tak by snad nemusela spadnout skoro na začátku.
Druhé dojmy "incoming"?
zeal
A jaký ten Messiah tedy je? Dobrý, dobrý, jen pár věcí na něm kazí ten krásný dojem skvělého zapomenutého klenotu od těch Shiny, co ukovali MDK-je. Low-life charakter textur kazí první dojem, pohyb postavičky druhý a nešikovné zaměřování nepřátel třetí. Ještěže je tam Bob a tudíž nejoriginálnější postavička v hlavní úloze 3D akční počítačové hry vůbec. Bob je malý andílek seslaný z obláčků za jedním účelem - aby se postaral o pár menších problémů, které tam někdo vytvořil... Jak už asi tušíte, problémy se budou řešit násilím - však by to jinak nebyla akční hra -, ale ne pěstmi! Na to je má Bob až příliš malinké a vůbec... proč si špinit ruce, když si je může ušpinit někdo jiný, a tak se Bob zmocňuje prvního, zdá se, že úplně mrtvého, těla, které sice ještě před chvílí žilo, ale Bob má štěstí, že v momentě začátku hry je mu plně k dispozici.
Padne mu. Jakoby mu už odedávna patřilo.
Nejdřív se hráč dozvídá, že odpalování krabic, jež se odehraje vždy po vložení ruky do otvoru k tomu určenému, mu dopomůže ke zbraním a také, logicky, k nábojům. Proběhne přestřelka a pak další, ale to už jich je proti Bobovi víc. A tam mi hra spadla. Žádné prásk, bum nebo tak z reproduktorů - prostě ladný pád do XP-ček, jako kdyby mi hra chtěla sdělit: nestojím za to, běž si zahrát nějakou lepší, nějakou, která nepadá a neudělal ji ten strašný pán, který má na starosti herní odpad Enter the Matrix. No, zkusím ji dát ještě jednou, a tentokrát když všechno ostatní povypínám, tak by snad nemusela spadnout skoro na začátku.
Druhé dojmy "incoming"?
zeal
sobota 5. března 2011
Jaká cena je ta správná?
Z festivalu Cinema Mundi jsem si na chvilku skočil do Game. Podívat se, co bych si ten den byl býval mohl pořídit, kdybych si ovšem vzal víc peněz. Preowned konzolová sekce je moje oblíbená, ba nejoblíbenější ze všech regálů v obchodě a já se u ní zastavím vždy, ani jednou ji nevynechám.
Rozdíl mezi novou hrou a tou, která už byla owned, je jeden jediný - hra už byla fyzicky v jiném přístroji. Jinak je povrch disku čistý jako okno v kanceláři Billa Gatese - ještě před dodáním na prodejnu dodatečně vyčištěná přístrojem k tomu určeným. Není tedy důvod kupovat novou, když je preowned identická. Jediný důvod proč sáhnout hluboko do kapsy je snad jen koupě za účelem darování někomu, koho baví roztrhávat průhledné obaly.
Hry v tomto regále, hry určené hráčům, kteří nechtějí vyhazovat zbytečně víc, než je zdrávo, jsou v cenové relaci od 200 do zhruba 1000. Najdou se tam i levnější, ale to jsou vyloženě jen sporty a podobné "neprodávající se" žánry, a samozřejmě i dražší, které už je lepší si koupit s průhledným obalem, protože stovka navíc už v cenové hladině 1800-2000 nikoho nevytrhne.
Přemýšlím celkem o Borderlands za 390, ale tam ještě váhám, protože nerozehraných stříleček mám přece několik a kupovat teď hned další by asi nebyla dobrá investice - kdoví kdy bych se k těm Borderlands dostal. Pak mám poměrně dost spadeno na X-blades, už docela dlouho, a cena nechce klesnout z 690 níž. A přitom se začala prodávat snad ještě před Mass Effectem a Dragon Age, které oboje stihnuly klesnout z ceny 1500 na zhruba 200 Kč.
Osobně onu hranici "slečno, kupuji!" vidím kolem 250 Kč. K této sumě pomale klesá většina her, ovšem až příliš pomalu na můj vkus a přitom se za tu dobu na pulty obchodů dostane tolik her, tolik jich jde s cenou dolů, že si často říkám, proč jen ti prodejci nejdou s počáteční cenou níž. Je mi ale jasný, že prodejci jsou raději, když si málo lidí koupí předražené tituly, než kdyby si spousta lidí koupila levnou hru. Podivné.... ale prostě to tak je.
zeal
Rozdíl mezi novou hrou a tou, která už byla owned, je jeden jediný - hra už byla fyzicky v jiném přístroji. Jinak je povrch disku čistý jako okno v kanceláři Billa Gatese - ještě před dodáním na prodejnu dodatečně vyčištěná přístrojem k tomu určeným. Není tedy důvod kupovat novou, když je preowned identická. Jediný důvod proč sáhnout hluboko do kapsy je snad jen koupě za účelem darování někomu, koho baví roztrhávat průhledné obaly.
Hry v tomto regále, hry určené hráčům, kteří nechtějí vyhazovat zbytečně víc, než je zdrávo, jsou v cenové relaci od 200 do zhruba 1000. Najdou se tam i levnější, ale to jsou vyloženě jen sporty a podobné "neprodávající se" žánry, a samozřejmě i dražší, které už je lepší si koupit s průhledným obalem, protože stovka navíc už v cenové hladině 1800-2000 nikoho nevytrhne.
Přemýšlím celkem o Borderlands za 390, ale tam ještě váhám, protože nerozehraných stříleček mám přece několik a kupovat teď hned další by asi nebyla dobrá investice - kdoví kdy bych se k těm Borderlands dostal. Pak mám poměrně dost spadeno na X-blades, už docela dlouho, a cena nechce klesnout z 690 níž. A přitom se začala prodávat snad ještě před Mass Effectem a Dragon Age, které oboje stihnuly klesnout z ceny 1500 na zhruba 200 Kč.
Osobně onu hranici "slečno, kupuji!" vidím kolem 250 Kč. K této sumě pomale klesá většina her, ovšem až příliš pomalu na můj vkus a přitom se za tu dobu na pulty obchodů dostane tolik her, tolik jich jde s cenou dolů, že si často říkám, proč jen ti prodejci nejdou s počáteční cenou níž. Je mi ale jasný, že prodejci jsou raději, když si málo lidí koupí předražené tituly, než kdyby si spousta lidí koupila levnou hru. Podivné.... ale prostě to tak je.
zeal
pátek 4. března 2011
Kam s herními nápady #2
Včera mě napadl výbornej nápad na logickou 3D hru, respektive na First Person puzzle hru ve 3D prostoru. Jsem si vědom toho, že už jen díky tomuto žánrovému zařazení může být moje hra obviňována z vykrádání Half-Life 2, popř. Garyho módu anebo fackována médii za přílišnou podobnost s Portal. Její koncept je přesto geniální, dle mého pohledu, a uskutečnil-li bych tento projekt, věřím, že by si své fandy našel. Dokonce až takové fanoušky, kteří by mi chtěli za hru poslat cinkáčky na Paypal účet. Bohužel programátor, se kterým bych mohl v blízké budoucnosti spolupracovat, momentálně nemá čas a až ho mít bude, zcela jistě bude nejdřív chtít zkusit něco osvědčeného, než bude vůbec uvažovat o tom, nacpat svůj kód do něčeho neotřelého.
A zatímco jeden nápad mi teď odpočívá v bloku, je dost možné, že dříve nebo později se objeví další, také podobně skvělý. Co s tím? Ještě minulý rok bych uvažoval o tom, že bych je tu postupně začal publikovat. Jenže, to jsem si ještě neuvědomil, že pokud mám vskutku originální nápad, nejlepší je se o něm nikde nezmiňovat, protože v dnešní době browserových translátorů jeden neví, kdo může o mém nápadu číst, a posléze ho ukrást, a hůř, pokládat za nápad svůj vlastní.
Tímto ale rozhodně neuzavírám kapitolu gamedesignu na svém blogu, to určitě ne. O herních mechanikách tu hodlám psát i nadále, pokud se dostaví nálada a také příznivé podmínky. A vůbec o možnostech, kam by mohly hry směřovat, je bezpečné psát. Proč? Nejde o konkrétní nápad, a často jde o myšlenku takového rozměru, že to indie vývojář prostě neukradne, protože to bude nad jeho síly. Příklad takového článku: Dynamický příběh ve hrách.
zeal
A zatímco jeden nápad mi teď odpočívá v bloku, je dost možné, že dříve nebo později se objeví další, také podobně skvělý. Co s tím? Ještě minulý rok bych uvažoval o tom, že bych je tu postupně začal publikovat. Jenže, to jsem si ještě neuvědomil, že pokud mám vskutku originální nápad, nejlepší je se o něm nikde nezmiňovat, protože v dnešní době browserových translátorů jeden neví, kdo může o mém nápadu číst, a posléze ho ukrást, a hůř, pokládat za nápad svůj vlastní.
Tímto ale rozhodně neuzavírám kapitolu gamedesignu na svém blogu, to určitě ne. O herních mechanikách tu hodlám psát i nadále, pokud se dostaví nálada a také příznivé podmínky. A vůbec o možnostech, kam by mohly hry směřovat, je bezpečné psát. Proč? Nejde o konkrétní nápad, a často jde o myšlenku takového rozměru, že to indie vývojář prostě neukradne, protože to bude nad jeho síly. Příklad takového článku: Dynamický příběh ve hrách.
zeal
středa 2. března 2011
Ke Score tématu
Nedávno jsem si pořídil adventuru Posel Smrti 2 Simon the Sorcerer 4, a k tomu jsem dostal nové číslo časopisu Score. Řekl jsem si, že nakouknu dovnitř... a tam článek, no přímo téma. Tématický článek o tom, co číst v mezidobí, mezi vydáním starého, už ošuntělého Score a toho zbrusu nového, které ještě nevyjelo z tiskárny. Tak bezva, konečně nějaké zajímavé počtení.
Jaký to byl šok, když jsem mezi tipy nenašel ani jeden český web, blog, či cokoliv (výjimkou budiž osobní stránka bývalého šéfredaktora), a ještě větší šok, když jsem se dozvěděl, že mám číst zahraniční webstránky - takové ty zdroje informací, které jsou svojí aktuálností před papírovým Score o míli napřed. To je mi ale vážně podivné. Neznám opravdu nikoho, kdo si kupuje herní papírové časopisy a chodí na zahraniční weby. Vlastně neznám nikoho, kdo umí pořádně anglicky a kupuje si papírové herní čtivo. Dobrá, téma se zabývá těmito stránkami právě proto, že tyhle zahraniční zdroje nikdo ze čtenářské cílovky nezná. Co to znamená, nejspíš to, že Score na svých stránkách vyjmenovalo několik anglicky psaných webů, které si běžný čtenář Score jen stěží přečte.
V části, kde jsou zmíněné "blogy", bych (ještě než jsem se dozvěděl, že tam nic z česky psaných webů není) očekával například Kulturu kriplů, Angry player, Deník nespokojeného hráče, snad i TBL, a možná ještě nějaký (ale tenhle můj zcela určitě ne). Další článek věnovaný herním blogům uveřejněný třeba hned v dalším čísle, nebo v čísle s příští kvalitní originálkou, asi nelze očekávat. A to je škoda.
zeal
Jaký to byl šok, když jsem mezi tipy nenašel ani jeden český web, blog, či cokoliv (výjimkou budiž osobní stránka bývalého šéfredaktora), a ještě větší šok, když jsem se dozvěděl, že mám číst zahraniční webstránky - takové ty zdroje informací, které jsou svojí aktuálností před papírovým Score o míli napřed. To je mi ale vážně podivné. Neznám opravdu nikoho, kdo si kupuje herní papírové časopisy a chodí na zahraniční weby. Vlastně neznám nikoho, kdo umí pořádně anglicky a kupuje si papírové herní čtivo. Dobrá, téma se zabývá těmito stránkami právě proto, že tyhle zahraniční zdroje nikdo ze čtenářské cílovky nezná. Co to znamená, nejspíš to, že Score na svých stránkách vyjmenovalo několik anglicky psaných webů, které si běžný čtenář Score jen stěží přečte.
V části, kde jsou zmíněné "blogy", bych (ještě než jsem se dozvěděl, že tam nic z česky psaných webů není) očekával například Kulturu kriplů, Angry player, Deník nespokojeného hráče, snad i TBL, a možná ještě nějaký (ale tenhle můj zcela určitě ne). Další článek věnovaný herním blogům uveřejněný třeba hned v dalším čísle, nebo v čísle s příští kvalitní originálkou, asi nelze očekávat. A to je škoda.
zeal
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)