Kam s herními nápady #2

Včera mě napadl výbornej nápad na logickou 3D hru, respektive na First Person puzzle hru ve 3D prostoru. Jsem si vědom toho, že už jen díky tomuto žánrovému zařazení může být moje hra obviňována z vykrádání Half-Life 2, popř. Garyho módu anebo fackována médii za přílišnou podobnost s Portal. Její koncept je přesto geniální, dle mého pohledu, a uskutečnil-li bych tento projekt, věřím, že by si své fandy našel. Dokonce až takové fanoušky, kteří by mi chtěli za hru poslat cinkáčky na Paypal účet. Bohužel programátor, se kterým bych mohl v blízké budoucnosti spolupracovat, momentálně nemá čas a až ho mít bude, zcela jistě bude nejdřív chtít zkusit něco osvědčeného, než bude vůbec uvažovat o tom, nacpat svůj kód do něčeho neotřelého.

A zatímco jeden nápad mi teď odpočívá v bloku, je dost možné, že dříve nebo později se objeví další, také podobně skvělý. Co s tím? Ještě minulý rok bych uvažoval o tom, že bych je tu postupně začal publikovat. Jenže, to jsem si ještě neuvědomil, že pokud mám vskutku originální nápad, nejlepší je se o něm nikde nezmiňovat, protože v dnešní době browserových translátorů jeden neví, kdo může o mém nápadu číst, a posléze ho ukrást, a hůř, pokládat za nápad svůj vlastní.

Tímto ale rozhodně neuzavírám kapitolu gamedesignu na svém blogu, to určitě ne. O herních mechanikách tu hodlám psát i nadále, pokud se dostaví nálada a také příznivé podmínky. A vůbec o možnostech, kam by mohly hry směřovat, je bezpečné psát. Proč? Nejde o konkrétní nápad, a často jde o myšlenku takového rozměru, že to indie vývojář prostě neukradne, protože to bude nad jeho síly. Příklad takového článku: Dynamický příběh ve hrách.

zeal