Hra, na kterou se hned tak nezapomíná. Tak tohle je klasika s velkým K! Perfektně vytvořená živoucí města... Pro mě jedna z nej her. Takové jsou ohlasy na původní nekompromisní hru od Bullfrogu o vyvražďovacím komandu smrti, které v betonové džungli plnilo rozkazy, o kterých se nám nezdálo ani v těch nejzlejších snech (alespoň některým z nás). Po devatenácti letech se tato hra vrací, od jiné firmy a s jiným pohledem kamery. Jak se povedla? Upněte své zraky níže...
Nejprve tedy přišlo mírné rozčarování z toho, že Syndicate nabízí prakticky totéž, co Killzone a vlastně i cokoliv dalšího střílecího. Z toho skvěle sestříhaného nabušeného traileru, který vyšel asi před dvěma měsíci nebo kdy, jsem získal pocit, že by se mohlo jednat o napodobeninu Deus Ex: Human Revolution, a jak jsem záhy zjistil, nebyl jsem jedním z tisíce, kdo takový pocit měl, ba naopak si to myslel každý druhý. Těžko říct, zda "kooperační demo" v tomto případě znamená, že je to schválně čistě jen o střílení a v plné hře se to bude hrát markantněji jinak. Každopádně, jde tu jen o vystřílení několika náměstí od nepřátelských vojáků a to sice není nijak originální, avšak není to ani automaticky špatné... Třeba já si dneska chtěl zastřílet a demo Syndicate mi to dopřálo.
Pohyb válečnou zónou je poplatný konzolovým FPS akcím, je ale ozvláštněný pomůckou ze Syphon Filter (či Batmana), kdy přijde docela vhod zapnout si zvláštní kameru, která vám zvýrazní nepřátele. Kamerka ale dlouho nevydrží a tak se děje to, že ji zapínáte pokaždé, když po dvou sekundách zhasne. Nepřátelé jsou jednak špatně odlišitelní od vašich parťáků, a zadruhé je všechno ponořené do takové tmy, až je vážně těžké v tom hledat všechny ty vojáčky na balkónech anebo jejich malé černé hlavičky v dálce čouhající za jakousi barikádou.
Celou dobu mi přišlo, že umělá inteligence je buďto hodně slabá nebo na ni EA úplně zapomněla. Jednou se mi stalo, že dvojice nejlepších kamarádů pálila na mého parťáka a já stojím metr za nimi a říkám si, jestli je to v pořádku, že nepoutám jejich pozornost. Tak se rozhodnu provést jim nešetrnou chirurgii zad a po krátké operaci je prohlašuju za mrtvé. Také se stalo, že několik nepřátel nabíhalo do úseku smrti, kde jsme schováni před nebezpečím posílali k zemi jednoho nepřátele po druhém - podivné je, že nikomu z nich nevadí chodit na místo, které je vystlané mrtvolami. Vojáci se vůbec chovají podivně, když je čtyřčlenná četa rozmístěna po bojišti v neočekávaném rozestavení. V takových situacích se občas vyrobí opravdový oříšek pro herní AI.
Nejzajímavější na Syndicate je střílení bossů. Ti můžou trochu pozlobit, jelikož jejich HP je kdesi v oblacích, a to se sníží na rozstřílitelnou úroveň zhruba po jedné minutě vytrvalého střílení. Boss se dá zvládnout lehounce, když jeden hráč slouží jako vábnička - čili chodí okolo domku z cihel, schovávaje se za zdmi a jen občas vykoukne, aby ho boss okolo domečku i nadále pronásledoval, přičemž ostatní, v dostatečné dálce umístění, kolegové pálí přesné rány do těla budoucí mrtvoly.
Po pádu bosse je možné vyndat mu (chudákovi) čip z hlavy a sebrat mu rotační kulomet. Oboje aktivity jsou v demu ale k ničemu, protože demo po zabití druhého bosse končí (první boss ke vší smůle nemá rotačák). Také není, myslím, k zahození informace, že po každé dohrané partičce Syndicate dema se vám přičte na váš (herní) účet počet bodů a jakési speciální tokeny, za něž lze nakoupit vylepšení a snad i nějaké bioimplantáty. Takže motivace vracet se k demu by tu snad byla.
Pokud bych měl hodnotit na bodové stupnici, viděl bych to na slušných šest bodů.
zeal
0 komentářů:
Okomentovat