Na výsledném score, tedy bodovém ohodnocení, ani tak moc nezáleželo, hlavní bylo se dozvědět, co ta která hra umí a dokáže. Počet časopisů na českém trhu se v čase měnil, jednu dobu časopisy přibývaly a pak, asi zákonitě, nastalo období, kdy musel někdo z kola ven. Autor článku si pamatuje, že jednu dobu podporoval až tři časopisy - Level, Score a OPS2M -, zároveň přiznává, že to bylo neobvyklé, protože opravdu běžné bylo, aby si jeden čtenář, hráč, pořizoval za měsíc jen jeden herní magazín.
S rozmahem internetu zmizely ze stánků značky jako PC Gamer, Gamestar a další. To začínalo období, kdy internet přestával být pouhým doplňkem k časopisům, naopak důležitost internetu jako zdroje informací začala převažovat. Krátce po přelomu tisíciletí tu zbyly pouze dva herní časopisy, jejichž hodnota /nikoli však jejich cena/ klesala úměrně se snižováním poplatků za připojení k internetu. V posledních letech jsou herní magazíny stále více považovány za nevýhodnou investici, což dokazuje trend klesajícího počtu prodaných výtisků.
Největší výhoda internetových recenzí je bezesporu v tom, že se k hráči dostanou v čas (včas), kdy jsou zapotřebí, tj. právě v den vydání herního titulu. A to pro papírové časopisy znamená opravdovou porážku.
Internet je ale, jak se později ukazuje, opravdu doslova a do písmene oceán, ve kterém obrovské vlny můžou potopit kohokoli, nezařídí-li se podle internetových pravidel. Herní weby jsou tak nuceny neustále aktualizovat, zaměřují se na přinášení novinek. Těch je ale každý den tolik, že nezbývá (chtějí-li být lepší než konkurence) než zahlcovat své čtenáře informacemi, které jsou sice aktuální, ale už málo koho zajímá, že (některé) nejsou tak podstatné, jak se je herní weby snaží prezentovat.
Význam recenzí se snižuje úměrně s počtem vydaných zpráv o chystaných titulech, kdy je čtenář postupně s hrou seznámen až do té úrovně, že už se k recenzi, dřívějšímu hlavnímu zdroji informací, nevrátí z prostého důvodu: už má všechny podstatné informace.
Zbytečnost recenzí/hodnocení podporuje i fakt, že většina her je ohodnocena v rozmezí 7-10 z 10. Čili to znamená, že existuje jen malá šance, že hráč dostane nekvalitní produkt - což v minulosti určitě obvyklé nebylo.
Jistě není daleko doba, kdy recenze zmizí úplně. Už včera působily jako přežitek doby minulé. Příčina v jejich přežívání/umělém udržování na životě v dnešní době je snad v tom, že zatím není známo, jaký přesně efekt to (zrušení recenzí) vyvolá v kontextu internetové herní žurnalistiky. Na diskusních fórech se dá přečíst, že spoustu hráčů hodnotící čísla už nezajímají, nebo jim zdaleka nepřisuzují takový význam jako v minulosti. Otázkou také je, nakolik je v onom přežívání recenzí/hodnocení zainteresovaný herní distributor - hodnocení 10/10 na krabičce, u popisku hry v digitálním obchodě, je reklamou k nezaplacení, nemluvě o tom, že dobré ohodnocení jistě přispívá k dobrým vztahům mezi herním médiem a distributorem.
zeal
Recenze má několik funkcí, jen jsou každá jinak akcentovaná. Herní recenze před patnácti lety hlavně informovaly o tom, komu to na čem jak rychle poběží a v jakém rozlišení, na kolika disketách to je, a jak je úžasné, že tvůrci tohle všechno dokázali. Pak taky zevrubně popsaný děj, srovnání s existujícími hrami ("Descent je větší pecka než Doom2 a má oproti Syndicate větší figurky") a pasáž na téma "Jak se to hraje", míněno ovládáním a složitostí.
OdpovědětVymazatTakováhle recenze je opravdu zcela zbytečná, ovšem neznamená to, že je zbytečná jakákoli recenze. Další funkce recenze je ta, že zprostředkovává subjektivní dojem konkrétního hráče - recenzenta, a pravidelný čtenář už ví, že recenzent X.Y. miluje na hrách totéž, co on, ale Y.Z. je fanatik do akčních scén.
Podobně jako u muziky. Když něco pochválil Korál, tak jsem to neposlouchal, protože to bylo metalový a kvílely tam dlouhý sóla, a když něco doporučil Švamberk, bylo to fakt divný a fakt dobrý.
Holt i u her končí éra "recenzí 10/10", tvářících se jako objektivní zhodnocení, a nastupuje doba recenzí subjektivních, kde se čtenář dozví ne to, že ve třetí animaci se hra u šestnáctého snímku na půl sekundy zadrhne, ale že recenzent, milovník RPG, byl z té hry rozpačitý, protože stačilo dát kýbl na hlavu majiteli, a šlo ukrást cokoli, nebo tak něco...
Já bych recenzi jako formát nezatracoval. Jen si holt recenzenti budou muset dát víc práce, protože nebudou moci vzít specifikaci a PR řeči výrobce a zaplácnout tím půl článku. :)
Recenze je docela nevdecna prace a je za to malo penez, takze se obecne (aspon u nas) recenze nedelaji tak poctive, nebo recenzenti ty hry nehraji tak poctive, treba ani nedohravaji. Coz si myslim, ze dnes je cim dal castejsi problem. I kdyz najdou si vyjimky, abych nekrivdil. Me u recenzi naopak vadi to, ze tam neni strucne jasne napsano to nejdulezitejsi. Osobni dojem a tak, to je hezky, ale kolikrat si rikam, ze az co sem hru dohral, to jsem se z nactenych recenzi vubec nedozvedel. Treba ze Rage je sice technologicky vyspela hra, ale ma spatny pribeh, odflaknuty konec, ale zase ma nejvyspelejsi detaily a animace postav. Jo, proste takovy ty jasny veci, nezaobaleny do niceho ale jasne receny, co je dobry, co je spatny, co mohlo bejt lepsi a proc se teda ta hra vyplati ji hrat, treba Rage kvuli chytlave akci a technologii, ale nicemu ostatnimu, protoze vsechno dalsi je odflakle a to bude spousta lidem vadit. No, to sem se rozepsal. Treba jsem narazil zrovna na ty spatne recenze, ale chtel bych neco spis treba i kratsiho, nemusi tam byt ani tolik vlastnich dojmu, jako spis rict jasny a strucne je to takhle a takhle.
OdpovědětVymazat