MMORPGhrám jsem se až dosud úspěšně vyhýbal. Tenhle žánr mě na chvíli zaujal v roce 1998, kdy Ultima Online porážela v oblíbenosti Meridian59, a to jsem si tehdy říkal, že by nemuselo být špatný takhle chodit po online světě a různě ho ovlivňovat. Zajímavé bylo na něm především to, že ne každý byl hrdina s údělem zachránit svět. Chtěli jste jen tak někde rybařit s úmyslem nasytit online poutníky nebo kovat zbroje pro ostatní hráče? Ultima Online tohle nabízela. A určitě ještě mnohem víc. Ale plaťte ten účet za telefon.
V roce 2004 se už dalo strávit na internetu podstatně více času, aniž by vás po pár měsících začali honit exekutoři. World of Warcraft nabídl nádherně barevný svět, pohádková stvoření a zaměření spíše na ty hráče, kteří chtěli především skrze zuřivé klikání myši poslat do garbage collectoru co nejvíce nepřátel. Ale plaťte každý měsíc poplatky, které ostatní, tedy normální, hry nemají.
Nad tímto žánrem jsem zlomil hůl určitě z důvodu nutnosti platit každý měsíc nemalý poplatek. Navíc, v době, kdy se World of Warcraft stával herní obdobou mexických telenovel, jsem dával přednost zcela jinému typu hraní; to jsem zrovna přičuchl k velmi návykové PS2. V téže době, ale možná krátce poté, jsem objevil na PC klenot zvaný Enemy Territory, kterážto je možná tou vůbec nejlepší hrou v historii videoher, a jakékoli dilema zvané MMORPGhrát či ne, šlo ze stolu, rovnou do špinavého koše.
Někdo tedy může tvrdit, že jsem vlastně minimálně jedné takové MMORPGhře, tedy Enemy Territory, propadl. Možná by použil argument jako "spousta hráčů na jednom serveru, kde část z nich spolupracuje s hráčem za účelem splnit quest". Jenže spíše než World of Warcraft připomíná ETčko hru Quake, kde se dobrodružství zcvrkává na jednu jedinou přestřelku v malé místnosti, oproti "knižnímu" putování světem s kdovíjakým výsledkem, který není pouze o tom, jestli ano nebo ne (zda jsem v aréně smrti přežil jako poslední). Odpověď na otázku, zda je multiplayerová střílečka MMORPGhrou tak nechám na odbornících, a sám si tady napíši, že to není mórpghra ani náhodou.
World of Warcraft se mi po nějakých těch osmi letech přesto dostal do rukou. Někdo mi ji nadělil pod stromeček. Po marné snaze hru nainstalovat, po zlámání několika tužek a rozčtvrcení klávesnice jsem došel k závěru, že MMORPG mi nikdy nebylo souzeno.
Až do teď.
Odvážně jsem se pustil tam, kam se předtím má noha ještě nevydala.
zeal alias Skelatar
0 komentářů:
Okomentovat